3 Tdo 1044/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2002 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 6 To 295/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 146/98, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 6 T 146/98, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že \"dne 18. 5. 1998 kolem 09.45 hod. v J., o. Ch., na autobusovém nádraží na konečné zastávce trolejbusů na výzvu řidiče D. p., I. N., by jako poslední cestující trolejbus opustil, toto odmítl, slovně ho hrubými urážkami napadal a dále mu vyhrožoval rozbitím hlavy poplašným revolverem na plynové náboje, který držel v napřažené ruce za hlaveň\". Za tento trestný čin mu byl podle § 197a tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon soud podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to plynového šestiranového revolveru zn. Kora Brno 007, ráže 380 (9 mm) Knall.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku projednal ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem a usnesením ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 6 To 295/2001, o něm rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 4. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především namítl, že se závěry soudů obou stupňů nelze souhlasit, jelikož se inkriminovaného jednání nedopustil. V odůvodnění dovolání pak poukázal na vlastní verzi skutkového děje, podle níž během jízdy zaspal a probudil se až na autobusovém nádraží ve stojícím trolejbusu, jehož řidič se k němu choval arogantně a poté, co byl obviněným požádán o otevření dveří, reagoval tak, že zavolal dispečerovi, kterého žádal o přivolání Městské policie kvůli údajným potížím s cestujícím. Dovolatel dále uvedl, že v reakci na takto vzniklou situaci začal v tašce hledat občanský průkaz, přičemž spolu s ním vytáhl i poplašný revolver na plynové náboje, který mu překážel a který měl při sobě z důvodů své osobní bezpečnosti. Dovolatel současně upozornil na skutečnost, že větu \"nejraději bych tě něčím přetáhl\" nepronesl nijak výhružně a popřel, že by chtěl řidiče napadnout. Zdůraznil, že by to ani nebylo možné, jelikož řidič po celou dobu seděl v zavřené kabině, kam obviněný neměl přístup a nemohl jej tedy ohrožovat. Poukázal též na to, že výpověď svědka - řidiče trolejbusu se nezakládá na pravdě, což by mohly doložit i výsledky dovolatelem navrhované rekonstrukce. Tomuto návrhu na doplnění dokazování však nebylo vyhověno. Podle přesvědčení dovolatele soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutek, k němuž došlo, neboť tento skutek není trestným činem.
Vzhledem ke shora konstatovaným důvodům dovolatel v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud věc přezkoumal a zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2002, č. j. 6 To 295/2001 - 86. Současně vyslovil souhlas, aby o dovolání bylo ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva písemně se k dovolání obviněného vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněný J. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, bez jehož existence (jako základní podmínky) nelze přistoupit k provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Ve věci obviněného J. M. však není namítán rozpor mezi popisem skutku a užitou právní kvalifikací (jako relevantní hmotně právní důvod). Dovolací námitky zde směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, je-li dovolatelem poukazováno na to, že předmětný skutek se nestal tak, jak je popsán ve výrokové části rozhodnutí. Na tomto vadném skutkovém základě, z něhož soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely, pak mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení, jestliže byl obviněný uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován ve skutkových vadách (tj. v porušení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení skutku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst.1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř. ).
V Brně dne 18. prosince 2002
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler