3 Tdo 1044/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18.
prosince 2002 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 6 To 295/2001, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 146/98, t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 6 T 146/98,
byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a
proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v
tom, že \"dne 18. 5. 1998 kolem 09.45 hod. v J., o. Ch., na autobusovém nádraží
na konečné zastávce trolejbusů na výzvu řidiče D. p., I. N., by jako poslední
cestující trolejbus opustil, toto odmítl, slovně ho hrubými urážkami napadal a
dále mu vyhrožoval rozbitím hlavy poplašným revolverem na plynové náboje, který
držel v napřažené ruce za hlaveň\". Za tento trestný čin mu byl podle § 197a
tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon soud
podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění a § 59 odst. 1 tr.
zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 55 odst.
1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to
plynového šestiranového revolveru zn. Kora Brno 007, ráže 380 (9 mm) Knall.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku projednal ve druhém stupni Krajský
soud v Ústí nad Labem a usnesením ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 6 To 295/2001, o
něm rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu
prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 4. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/
cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím
své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání.
Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především namítl, že se závěry
soudů obou stupňů nelze souhlasit, jelikož se inkriminovaného jednání
nedopustil. V odůvodnění dovolání pak poukázal na vlastní verzi skutkového
děje, podle níž během jízdy zaspal a probudil se až na autobusovém nádraží ve
stojícím trolejbusu, jehož řidič se k němu choval arogantně a poté, co byl
obviněným požádán o otevření dveří, reagoval tak, že zavolal dispečerovi,
kterého žádal o přivolání Městské policie kvůli údajným potížím s cestujícím.
Dovolatel dále uvedl, že v reakci na takto vzniklou situaci začal v tašce
hledat občanský průkaz, přičemž spolu s ním vytáhl i poplašný revolver na
plynové náboje, který mu překážel a který měl při sobě z důvodů své osobní
bezpečnosti. Dovolatel současně upozornil na skutečnost, že větu \"nejraději
bych tě něčím přetáhl\" nepronesl nijak výhružně a popřel, že by chtěl řidiče
napadnout. Zdůraznil, že by to ani nebylo možné, jelikož řidič po celou dobu
seděl v zavřené kabině, kam obviněný neměl přístup a nemohl jej tedy ohrožovat.
Poukázal též na to, že výpověď svědka - řidiče trolejbusu se nezakládá na
pravdě, což by mohly doložit i výsledky dovolatelem navrhované rekonstrukce.
Tomuto návrhu na doplnění dokazování však nebylo vyhověno. Podle přesvědčení
dovolatele soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutek, k němuž došlo, neboť
tento skutek není trestným činem.
Vzhledem ke shora konstatovaným důvodům dovolatel v petitu svého dovolání
navrhl, aby dovolací soud věc přezkoumal a zrušil rozhodnutí Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2002, č. j. 6 To 295/2001 - 86. Současně vyslovil
souhlas, aby o dovolání bylo ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva písemně se k
dovolání obviněného vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněný J. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§
265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je
přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve
druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a
směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti
rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán
vinným a byl mu uložen trest. Dovolání současně splňuje náležitosti
předpokládané v § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a v ustanovení § 265f odst. 1
tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat
za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, bez jehož existence (jako
základní podmínky) nelze přistoupit k provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového
stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž
nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění
skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy
vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše,
nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v
něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním
podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve
věci samé.
Ve věci obviněného J. M. však není namítán rozpor mezi popisem skutku a užitou
právní kvalifikací (jako relevantní hmotně právní důvod). Dovolací námitky zde
směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových
zjištění, je-li dovolatelem poukazováno na to, že předmětný skutek se nestal
tak, jak je popsán ve výrokové části rozhodnutí. Na tomto vadném skutkovém
základě, z něhož soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely, pak mělo
dojít k nesprávnému právnímu posouzení, jestliže byl obviněný uznán vinným
trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a
tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je
zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem
spatřován ve skutkových vadách (tj. v porušení zásad vyplývajících z ustanovení
§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní
posouzení skutku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně
v souladu s § 265f odst.1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí
obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným
v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání
opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné
ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v
posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených
zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř. ).
V Brně dne 18. prosince 2002
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler