3 Tdo 1044/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 12. listopadu 2003 dovolání podaná obviněnými G. P. a T. M.,
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 5 To
187/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v
Olomouci, pod sp. zn. 53 T 12/2001, a rozhodl t a k t o :
Dovolání G. P. a T. M. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t a
j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 8. 2002, sp.
zn. 53 T 12/2001, byli obvinění uznání vinnými, a to G. P. trestným činem
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona a trestným činem nedovoleného
ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, T. M. trestným činem
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona.
Za to byli odsouzeni obviněný G. P. – podle § 187 odst. 4 tr. zákona za použití
§ 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 roků, pro
jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou, obviněný T. M. podle § 187 odst. 4 tr. zákona k trestu
odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr.
zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona byl
oběma obviněným uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
I. oba obžalovaní společně s osobami sídlícími a působícími ve Š. k., D. k. a
N. k., v době od října 1999 do 10. 11.1999 se podíleli na odeslání zásilky s
obsahem 3,035 g látky, v níž bylo zjištěno 33% až 36% heroinu, jenž je zařazen
do seznamu IV. podle jednotné úmluvy o omamných látkách, přílohy č. 3 k zákonu
č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů v
platném znění jako omamná látka, z České republiky do Š. k., a to tak, že G. P.
v přesně nezjištěný den předcházejícím dni 7. listopadu 1999 v České republice,
bez povolení opatřil od nezjištěné osoby tuto látku, určenou pro odběratele,
sídlící ve Š. a D., jejichž totožnost se nepodařilo zjistit a osobu zvanou
„B.“, sídlící a působící v N. a T. M. pak za blíže nezjištěných okolností tuto
látku nechal uložit do speciálního úkrytu vybudovaného v mostu zadní nápravy
osobního automobilu tovární zn. Mercedes Benz 230, švédské imatrikulace, G. P.
a T. M. pak dne 7. listopadu 1999 v 15.29 hod. na benzínové čerpací stanici OMV
v O., předali toto motorové vozidlo s uloženou zásilkou omamné látky S. N. a N.
P., kteří ji dopravili přes území P. r. do Š. k., kde byla dne 10. 11. 1999
švédskými policejními a celními orgány zajištěna,
II. obžalovaný G. P. v přesně neustanovené době od neustanovené osoby si
opatřil bez příslušného povolení revolver americké provenience, zn. Smith and
Wesson, ráže 357 Magnum, model 66-4, 48 ks nábojů ráže 357 Magnum a 33 ks
nábojů ráže 9 mm Luger, které přechovával až do 7. 3. 200 jednak u sebe, jednak
ve svém bydlišti.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu oba
obvinění podali odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání dne 8. 1.
2003 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 187/2002 odvolání
obou obviněných podle § 256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svých obhájců podali oba obvinění ve lhůtě podle § 265e tr.
řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dovolání, ve kterých oba napadají výrok o
vině odsuzujícího rozsudku, přičemž obviněný G. P. se odkazuje na dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a obviněný T. M. se odkazuje jak
na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), tr. řádu, tak na dovolací
důvod dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
Obviněný G. P. v odůvodnění svého dovolání argumentuje především tím, že v
rámci trestního řízení nebyli svědci poučeni dle příslušných ustanovení
trestního řádu, a to zejména o právu odepřít výpověď, dále že nebyly zjišťovány
jejich poměry k obviněným atd. Z toho vyvozuje, že takové výslechy svědků byly
absolutně neúčinné. Čtení protokolů o výslechu svědků za těchto okolností
označuje za porušení práva na spravedlivý proces a za obcházení českého
právního řádu tím, že byl částečně použit cizí právní řád. S ohledem na tyto
okolnosti vyslovuje názor, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku. Proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší
soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, přičemž neuvádí
žádný další návrh na další rozhodnutí. Z obsahu dovolání však lze dovodit, že
obviněný má za to, že by měl být rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky
zproštěn obžaloby.
Obdobnou argumentaci včetně odkazu na Úmluvu o ochraně lidských práv, Ústavu ČR
i na odbornou literaturu obsahuje i odůvodnění dovolání obviněného T. M. I v
tomto dovolání je poukazováno na nepoučení svědků dle českého právního řádu a
je v něm vysloven názor, že v důsledku chybných a neúplných závěrů došlo k
nesprávnému právnímu posouzení skutku. Dovolatel je přesvědčen, že při
respektování příslušných ustanovení trestního řádu by soud musel konstatovat
absenci objektivní i subjektivní stránky trestného činu a s ohledem na důkazní
situaci by jej musel zprostit obžaloby. Tuto námitku vznáší proti postupu obou
soudů, přičemž v postupu odvolacího soudu spatřuje i naplnění dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. V petitu svého dovolání obviněný
navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů a aby
sám rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.Obviněný T. M. své dovolání
doplnil ještě dopisem ze dne 8. 10. 2003.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního
zastupitelství. Vzhledem k tomu, že obě dovolání shledává jako podané z jiného
důvodu než z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, navrhuje jejich odmítnutí
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž
byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a odvolacím soudem byl zamítnut
jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k
podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze
považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod
oba dovolatelé spatřují v neprovedení náležitého poučení svědků v průběhu
trestního řízení v souladu s předpisy procesního práva platného v rámci českého
právního řádu a vznášejí tedy námitky ryze procesně právního charakteru,
jejichž povaha neodpovídá použitému druhu mimořádného opravného prostředku. Z
odůvodnění obou dovolání je zcela zjevné, že uplatněné námitky se zcela míjí s
použitým dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst.1 písm. g) tr. řádu, jakož i s
kterýmkoli jiným z dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu § 265b tr.
řádu. Obvinění tedy fakticky nevytýkají konkrétní pochybení v právním
posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného
skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž
vznášejí námitky procesně právního charakteru, na jejichž podkladě zcela
nesprávně docházejí k závěru, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním
posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Zcela mimo možnost jakéhokoli posouzení je i uplatnění dovolacího důvodu dle §
265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v dovolání obviněného T. M. Podle citovaného
ustanovení trestního řádu v platném znění lze totiž tento dovolací důvod
uplatnit tehdy, jestliže v dovolání obviněný tvrdí, že „v rozhodnutí některý
výrok chybí nebo je neúplný“. Nic takového ovšem obviněný ve svém dovolání
netvrdí a existenci tohoto dovolacího důvodu zdůvodňuje pouze tvrzením, že
odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku. Takové
tvrzení, pokud by ovšem bylo náležitě specifikováno, by spíše odpovídalo
dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm.l) tr. řádu, který ovšem jednak nebyl
dovolatelem uplatněn, jednak by výše uvedený charakter námitek obviněného nebyl
v souladu ani s tímto dovolacím důvodem.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s
ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně
také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům,
předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit,
že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V
posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu
neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů
odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že žádné z dovolání obou
obviněných nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše
citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněných G. P. a T. M.
odmítají. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí
dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 12. listopadu 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h