3 Tdo 1045/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18.
prosince 2002 o dovolání podaném obviněným L. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí
svobody ve Věznici v P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8.
2002, sp. zn. 6 To 333/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 6/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 1 T 6/2002,
byl obviněný L. R. uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle § 174
odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 174 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. mu
byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl
podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně
byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního
soudu v Bruntále ze dne 20. 10. 2000, sp. zn. 1 T 169/2000, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 8.
2002, sp. zn. 6 To 333/2002, kterým odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný L. R.
dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr.
ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
hmotněprávním posouzení \"a následně na nesprávném právním posouzení skutku\".
Námitky, které obviněný ve svém dovolání uplatnil, podporují závěr že byl
odsouzen za skutek, který nespáchal. Podle jeho názoru se trestného činu
křivého obvinění nedopustil, neboť pravdivě při prvním výslechu ohledně krádeže
býčka před Policií ČR označil jako pachatele I. L., přičemž k následné změně
této výpovědi se rozhodl z obavy před pomstou jmenovaného. Své odsouzení v
napadeném rozhodnutí tedy považoval za nespravedlivé, neboť se žalovaného
jednání nedopustil. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům v petitu svého
dovolání navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudu I. a II. stupně zrušil a
přikázal soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila dne 20. listopadu
2002 svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k podanému
dovolání. Uvedla, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku pouze
zpochybnil přisouzená skutková zjištění, aniž by uplatnil konkrétní výtky ke
správnosti hmotně právního posouzení svého jednání. S ohledem na shora uvedené
skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a)
tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a
odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni,
dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti
usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému
v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený
jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený
v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro
provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a
úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které
dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od
případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové
vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné
zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo,
samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně
právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání
domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou
právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. tedy bude zejména popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného
rozhodnutí ve věci samé.
Obviněný ve svém dovolání uvedl, že se trestného činu křivého obvinění
nedopustil, když před Policií ČR uváděl pravdivé informace. Jde tedy výlučně o
námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a
odvolacím soudem, se kterými dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato
skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem
přezkumu v rámci řízení o dovolání, aniž by bylo dotčeno právo obviněného
využít jiných druhů mimořádných opravných prostředků, jež platný trestní řád
dovoluje (§ 266 a násl., § 277 tr. ř. a násl.).
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v
ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném
hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být
následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí
dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání
jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na
straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat
důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze
dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v
posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených
zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová