3 Tdo 1062/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2008 o dovolání obviněného V. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 To 211/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 173/2007, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 12 T 173/2007, byl obviněný V. K. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že dne 19. 9. 2006 v době kolem 16 hod. v B., po předchozím požití alkoholických nápojů, řídil motorové vozidlo tovární značky Ford Transit, přičemž byl stavěn a kontrolován hlídkou Policie ČR OOP Brno - Královo Pole, kdy následným vyšetřením odebrané krve mu byla zjištěna hladina alkoholu v krvi nejméně 2,28 g/kg. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 201 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
Týmž rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný v obžalobě Městského státního zastupitelství ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 2 Zt 569/2006, jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Výrokem podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený V. R. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného směřujícím toliko do výroku o trestu zákazu činnosti z výše uvedeného rozsudku, a státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) podaného v neprospěch obviněného, směřujícího do zprošťujícího výroku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 To 211/2008, jímž obě odvolání zamítl. Odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. a odvolání obviněného podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako odvolání podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala. Své rozhodnutí, pokud jde o zamítnutí odvolání obviněného, založil odvolací soud na písemném vyjádření obviněného doručeném Městskému soudu v Brně dne 28. 1. 2008, tedy ještě před písemným vyhotovením rozhodnutí soudu prvního stupně (č. l. 171 spisu), z něhož vyplývá, že se vzdává práva na odvolání. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 12. 5. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým současně ve výroku o trestu zákazu činnosti napadl rozhodnutí soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že uložením trestu zákazu činnosti soudem prvního stupně došlo k nesprávnému právnímu posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soud nedostatečně vyhodnotil jeho dosavadní bezúhonnost, doznání a to, že jeho jednáním nevznikla škoda. Dále v rámci tohoto důvodu namítl, že soud správně neposoudil skutečnost, že již byl za tentýž skutek potrestán, a to rozhodnutím Magistrátu města Brna, a byla mu uložena pokuta ve výši 30.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců. Krajský soud jako soud odvolací poté nesprávně rozhodl, když jeho odvolání zamítl, přestože využil poučení z doručeného rozsudku nalézacího soudu o možnosti podat řádný opravný prostředek.
Na základě výše uvedeného pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí a přikázal, aby soud věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství. K dnešnímu dni neobdržel Nejvyšší soud České republiky písemné podání, jímž by nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva se k dovolání vyjádřit, popř. uvedla zda využívá práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší stání zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by byl dovolací soud povinen vyčkat.
Obviněný V. K. je podle § 265d odst. 1 písm. g) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda bylo dovolání podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a také to, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení § 265a tr. ř. V tomto směru dospěl Nejvyšší soud k níže uvedeným závěrům:
Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§ 265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Poněvadž dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. To
znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač takto postupovat měl.
Na základě předloženého spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 12 T 173/2007, Nejvyšší soud zjistil, že v dané věci obviněný V. K. proti rozsudku tohoto soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 12 T 173/2007, uplatnil odvolání za situace, kdy byl vyhlášení rozsudku - včetně poučení o opravných prostředcích - soudem prvního stupně přítomen. Stejně tak byla vyhlášení rozsudku přítomna i jeho obhájkyně. Ještě před doručením písemného vyhotovení vyhlášeného rozsudku obviněný zaslal Městskému soudu v Brně výslovné písemné prohlášení, že se vzdává práva na odvolání (č. l. 171 spisu). Za těchto okolností nemohl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně přezkoumávat, ale musel postupovat podle § 253 odst. 1 tr. ř. a odvolání zamítnout jako odvolání podané osobou, která se práva na něj před tím výslovně vzdala. Rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části nemohl být přezkoumán ani z podnětu odvolání státního zástupce, byť bylo podáno v neprospěch obviněného, a to proto, že směřovalo toliko do výroku, jímž byl obviněný zproštěn ze skutku kvalifikovaného jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a bylo rovněž odvolacím soudem pod bodem II. podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že v posuzovaném případě mohl obviněný dovolání přípustně uplatnit jedině na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. námitkou, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (tj. např. proto, že odvolání bylo podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako podané osobou, která se ho výslovně vzdala, přestože tomu tak ve skutečnosti nebylo). Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zřejmé, že podané dovolání nelze považovat za přípustné, neboť dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuelně změnit rozsudek soudu prvního stupně (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb Rt).
Nejvyšší soud proto v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl, že se dovolání obviněného V. K. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková