3 Tdo 1069/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 4. února 2003 dovolání podaná obviněnými J. K ., a Ing. Z. K
. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To
29/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci,
pod sp. zn. 29 T 10/95, a rozhodl t a k t o :
Dovolání obviněných J. K. a Ing. Z. K. se podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr.
řádu o d m í t a j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 15. 11. 2001,
sp. zn. 29 T 10/95, byli obvinění J. K. a Ing. Z. K. uznáni vinnými trestným
činem podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona ve znění zák. č. 290/93
Sb., účinného od 1. 1. 1994, a byli odsouzeni, J. K. podle § 250 odst. 4 tr.
zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl
podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zákona zařazen do věznice s ostrahou a Ing. Z.
K. podle § 250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků
nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona
zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění J.
K., Ing. Z. K. a Ing. K. K. z popudu obž. K., po vzájemné domluvě s obž. Ing.
K., tito vylákali za pomoci obž. Ing. K. dne 26. 11. 1992 v P. v objektu M. p.
a. s. P., jako půjčku pro třetí osobu celkem částku 20.000.000,-Kč se
splatností do jednoho měsíce včetně 10% úroku, když podle pokynů obž. Ing. K.a
vystavil obž. K. účelově fakturu č. 116/92/JK z 19. 10. 1992 znějící na částku
7.000.000,- Kč splatnou 2. 11. 1992, fakturu č. 119/92/JK z 21. 10. 1992
znějící na částku 3.800.000,- Kč splatnou 4. 11. 1992, fakturu č. 125/92/JK z
26. 10. 1992 znějící na částku 6.200.000,- Kč splatnou 9. 11. 1992 a fakturu č.
128/92/JK z 27. 10. 1992 znějící na částku 3.000.000,- Kč, za údajně provedené
práce pro M. p. a. s. P., které nebyly a neměly být provedeny, na základě
těchto faktur dal obž. Ing. K. na popud obž. Ing. K. příkaz k jejich proplacení
na účet obž. K. u K. b. V. a. s., přičemž vzhledem k okolnostem celé půjčky
musel být obž. K. přinejmenším srozuměn s tím, že tuto půjčku nebude schopen ve
sjednané době a patrně ani později vrátit, obžalovaní Ing. K. a Ing. K. byli
přinejmenším srozuměni s tím, že obž. K. ve sjednané lhůtě a patrně ani později
nebude schopen tuto půjčku vrátit.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali
obvinění J. K. a Ing. Z. K. odvolání, kterým se zabýval dne 7. 5. 2002 ve
veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To
29/2002 napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. řádu
částečně zrušil, a to ohledně jmenovaných obviněných v celém rozsahu. Podle §
259 odst. 3 tr. řádu Vrchní soud v Olomouci znovu rozhodl tak, že obviněné J.
K. a Ing. Z. K. uznal při stejném popisu skutku vinnými tím, že společným
jednáním s obviněným Ing. K. K. ke škodě cizího majetku sebe a jiného obohatili
tím, že uvedli někoho v omyl a způsobili tak na cizím majetku škodu velkého
rozsahu a tím spáchali trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.
zákona ve znění zák. č. 265/2001 Sb., ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr.
zákona. Oba obvinění byli za tento trestný čin odsouzeni podle § 250 odst. 4
tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byli podle §
39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 228
odst. 1 tr. řádu jim byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit
poškozené a. s. PMS P., škodu ve výši 20.000.000,- Kč.
Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění J. K. a Ing. Z. K. ve lhůtě
uvedené v § 265e dovolání proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.
Obě dovolání se odkazují na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g)
tr. řádu.
Obviněný J. K. v dovolání napadá všechny výroky rozsudku odvolacího soudu i
soudu prvního stupně, tedy výroky o vině, trestu i náhradě škody, a vyslovuje
názor, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona
nepřípustné, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. e) tr. řádu spatřuje v tom, že orgány činné v trestním
řízení nebyly schopny v přiměřené lhůtě věc skončit pravomocným meritorním
rozhodnutím a poukazuje přitom na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod. Ve zdůvodnění svého dovolání rekapituluje průběh
dosavadního řízení a konstatuje, že on sám průtahy v řízení nezavinil, naopak
sám výrazně přispěl k objasnění skutkových okolností, především svou pravdivou
výpovědí od počátku jeho trestního stíhání. Vzhledem ke svému postoji v průběhu
řízení je přesvědčen, že nešlo o věc skutkově ani právně složitou a že jestliže
orgány činné v trestním řízení nebyly schopny v přiměřené lhůtě věc skončit
pravomocným rozhodnutím, mělo být trestní stíhání proti němu i proti
spoluobviněným zastaveno podle § 231 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v §
11 odst. 1 písm. j) tr. řádu, neboť další řízení bylo v rozporu s ustanovením
již zmíněného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
kterou je Česká republika vázána. Hodnocení této uplatněné námitky odvolacím
soudem označuje obviněný za nepřiměřeně shovívavé k pochybení a průtahům ze
strany soudu a za jednoznačně neobjektivní. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu spatřuje v tom, že právní závěr odvolacího soudu o naplnění
skutkové podstaty trestného činu podvodu podle jeho názoru neobstojí, neboť
není důsledně založen na skutkových zjištěních vyplývajících z provedeného
dokazování, vůči kterému ve zdůvodnění svého dovolání vznáší výhrady týkající
se především dokazování úmyslu, kde závěr odvolacího soudu označuje za
spekulaci nemající oporu v provedených důkazech.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky
oba napadené rozsudky zrušil a aby sám ve věci rozhodl tak, že jej podle § 226
písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby a poškozená a. s. PMS P. se odkazuje s
nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
Z důvodu § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu obviněný Ing. Z. K. napadá výrok o
vině i trestu včetně výroku o náhradě škody, neboť je přesvědčen, že trestní
stíhání bylo podle zákona nepřípustné, a to pro nepřiměřeně dlouhou dobu tohoto
trestního stíhání. Odkazuje přitom na ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod. Dle jeho názoru mělo být trestní řízení
proti němu zastaveno pro nepřípustnost a v této souvislosti odkazuje na judikát
Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 8 To 4/2002. Dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje v tom, že podle jeho názoru
došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť jeho účast na trestné
činnosti nebyla taková, aby se jednalo o spolupachatelství ve smyslu ust. § 9
odst. 2 tr. zákona, neboť jeho činnost nebyla ani článkem řetězu, který by na
svém konci představoval naplnění zákonných znaků trestného činu, z něhož byl
uznán vinným. Ve zdůvodnění dovolání uvádí vlastní hodnocení provedených
důkazů, které je odlišné od hodnocení soudu a popisuje své jednání tak, že z
něj nedovozuje naplnění ani znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 255
tr. zákona, přestože podle jeho názoru by takové posouzení mohlo být
přiléhavější.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený
rozsudek zrušil a s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu a § 2 odst.
4 tr. řádu trestní stíhání zastavil, popřípadě aby dle § 265 písm. k) odst. 1
tr. řádu napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství, který konstatuje, že obě dovolání jsou ze základních obecných
hledisek přípustná, avšak že v obou případech dovolateli uplatněný dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu směřuje výlučně do oblasti
odlišného způsobu hodnocení důkazů soudy. V této části dovolatelé opakují
argumenty uplatněné již v odvolání, přičemž odvolací soud se jimi jednoznačně
vypořádal. Stejně tak upozorňuje na skutečnost, že se odvolací soud podrobně
vypořádal i s námitkou obou obviněných týkající se nepřiměřené délky trestního
stíhání a ztotožňuje se s odůvodněním odvolacího soudu, že mimořádná délka
řízení neměla příčiny výlučně a převážně v subjektivních průtazích, či
objektivních skutečnostech na straně soudů, které se na rozhodování podílely.
Dovolání obou obviněných tedy považuje za zčásti podané z jiného důvodu, než
který je stanoven v § 265b tr. řádu, zčásti za zjevně neopodstatněné. Z těchto
důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky obě dovolání odmítl podle §
265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni,
dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti
rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Oba obvinění
jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného
prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze
považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod
oba dovolatelé spatřují v tom, že podle jejich názoru nebyla jejich trestná
činnost náležitě prokázána v průběhu dokazování, resp. že provedené důkazy
nebyly správně oběma soudy zhodnoceny. Námitky směřují ryze proti hodnocení
důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obvinění tedy nevytýkají konkrétní
pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již
stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení
věci, nýbrž prosazují odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy
obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném
ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně
právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění
nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav
hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s
ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé
straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat
důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze
dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr.
řádu.
Pokud jde o oběma dovolateli uplatněnou námitku nepřiměřené délky trestního
stíhání a z toho plynoucí závěry, že trestní stíhání mělo být z tohoto důvodu
zastaveno, považuje Nejvyšší soud tyto námitky obviněných za zjevně
neopodstatněné. Celková délka řízení se sice v posuzovaném případě jeví jako
značná, nicméně z přiloženého trestního spisu nevyplývá, že by došlo k
neoprávněným či nezdůvodněným průtahům ze strany orgánů činných v trestním
řízení. S ohledem na rozsah, charakter a průběh řízení nelze dovozovat, že by
tato doba byla zjevně nepřiměřená. V podstatě shodnými námitkami se již
zabýval soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení. V tomto směru se proto
dovolací soud ztotožnil se závěry, obsaženými v odůvodnění napadeného
rozhodnutí.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. řádu tak učiní, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem
k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obě dovolání
zčásti nebyla podána z důvodů uvedených v zákoně a zčásti jsou zjevně
neopodstatněná, rozhodl v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona tak, že
se dovolání obviněných J. K. a Ing. Z. K. odmítají. Za podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 4. února 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y ch