3 Tdo 1070/2024-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2025 o dovolání, které podala obviněná H. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2024, č. j. 61 To 481/2024-53, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 32/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné H. B. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále také jen „obvodní soud“) ze dne 29. 5. 2024, č. j. 30 T 32/2024-33, byla obviněná H. B. (dále také jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. d) tr. zákoníku na skutkovém základě podrobně popsaném v bodech 1. až 3. výroku o vině. Za to byla podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody na 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební bodu v trvání 36 měsíců. Poškozené společnosti Renturi s.r.o., IČ: 28405757, RENT2B s.r.o., IČ: 44499817, a MTL Mezinárodní Transport Logistik s.r.o., IČ: 06831761, obvodní soud výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Z podnětu následného odvolání poškozené MTL Mezinárodní Transport Logistik s.r.o. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 8. 2024, č. j. 61 To 481/2024-53, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku o náhradě škody týkajícím se odkázání“ této poškozené a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině a trestu a „odkazujícím výroku“ ohledně poškozených Renturi s.r.o. a RENT2B s.r.o. uložil obviněné podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost vydat poškozené MTL Mezinárodní Transport Logistik s.r.o. (dále jen „MTL“) bezdůvodné obohacení v částce 180 619,34 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku soudu druhého stupně „co do výroku o náhradě škody“ podala obviněná H. B. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lucie Michálkové dovolání, v němž odkázala na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. V odůvodnění namítla, že v řízení došlo k porušení jejího ústavně garantovaného práva na soudní ochranu, neboť odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí. Připomněla, že soud prvního stupně svým rozsudkem podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené společnosti s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a příslušný adhezní výrok také řádně odůvodnil. S jeho úvahami se ostatně ztotožnil i státní zástupce, který proti rozhodnutí opravný prostředek nepodal. Učinila tak pouze poškozená MTL, která však své odvolání odůvodnila jen tím, že pro rozhodnutí o povinnosti obviněné nahradit způsobenou škodu byly splněny veškeré předpoklady a že obvodní soud jí tuto povinnost měl uložit jako solidární s již odsouzeným J. K. Jako bezdůvodné obohacení ovšem uplatňovaný nárok v odvolání poškozené vymezen nebyl. Při veřejném zasedání u Městského soudu v Praze dne 8. 8. 2024 byl poté rekapitulován skutkový stav věci a sdělen obsah odvolání, jehož zamítnutí navrhovali jak státní zástupkyně, tak i obhajoba. Poté odvolací soud jednání bez dalšího přerušil za účelem závěrečné porady a následně vyhlásil rozsudek, jímž rozhodl tak, že namísto náhrady škody se poškozené přiznává bezdůvodné obohacení, které ovšem ani ona sama nezmínila. Se svým právním názorem přitom účastníky řízení předem neseznámil, žádné důkazy v uvedeném směru neprovedl a obviněné především nedal možnost, aby na plánovanou změnu v právním posouzení mohla v rámci své obhajoby adekvátně reagovat. Postupoval tak v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud nejprve před projednáním předloženého mimořádného opravného prostředku rozhodl podle § 265o odst. 1 tr. ř. o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí a poté aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2024, č. j. 61 To 481/2024-53, zrušil a „věc vrátil k dalšímu řízení“.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření konstatoval, že dovolání obviněné není přípustné. Podotkl, že předmětem odvolacího přezkumu v posuzované trestní věci nebyly výroky o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně, ale pouze adhezní výrok týkající se společnosti MTL, a to výlučně z podnětu řádného opravného prostředku podaného touto poškozenou. Napadený rozsudek Městského soudu v Praze tak nelze považovat za odsuzující rozsudek ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. ani za žádné jiné rozhodnutí z katalogu obsaženého v § 265a odst. 2 tr. ř., proti nimž zákon dovolání připouští. Nad rámec uvedeného dodal, že obviněná byla v průběhu trestního řízení s uplatněným nárokem poškozené společnosti seznámena dostatečně a měla tak i prostor se k němu vyjádřit. To, že odvolací soud nakonec dospěl k odlišnému právnímu závěru ohledně „druhu“ tohoto nároku, automaticky neznamená, že vydal překvapivé rozhodnutí. Právo obviněné na spravedlivý proces tím porušeno nebylo.
7. Z výše rekapitulovaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevil i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud prvotně zkoumal, zda je dovolání obviněné přípustné ve smyslu § 265a tr. ř., a dospěl k závěru, že tomu tak není.
9. Z dikce zmíněného zákonného ustanovení jednoznačně vyplývá, že dovolání lze podat jen proti vybraným rozhodnutím soudu druhého stupně ve věci samé, u nichž to zákon výslovně připouští. Jejich taxativní výčet pak obsahuje § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. (na který obviněná odkázala) lze dovolání podat proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření, nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovým odsuzujícím rozsudkem může být rozsudek odvolacího soudu vydaný za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů předvídaných v § 258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu.
10. V nyní posuzované trestní věci není pochyb o tom, že dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze rozhodnutím ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. není. Předmětem řádného opravného řízení zde totiž nebyly otázky viny ani trestu, ale výhradně uplatněný nárok společnosti MTL na náhradu škody. Odvolací soud tak byl na základě odvolání poškozené povinen přezkoumat pouze příslušný adhezní výrok, zatímco o vině a trestu obviněné již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně [§ 139 odst. 1 písm. b) aa), odst. 2 tr. ř.].
11. Závěr, že rozsudek odvolacího soudu, jímž byl výlučně z podnětu odvolání poškozeného proti výroku o náhradě škody (či nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení) zrušen rozsudek soudu prvního stupně v této části a zároveň jím bylo nově rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného, není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř., proti němuž je přípustné dovolání, se opírá o ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (k tomu viz zejm. usnesení ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 11 Tdo 220/2024, uveřejněné pod č. 32/2024 Sb. rozh. tr.), kterou v minulosti opakovaně aproboval i Ústavní soud (viz např. nález ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 3456/15, usnesení ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2418/15, usnesení ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 1901/12, aj.).
12. Jako přípustný prostředek obrany proti reklamovanému adheznímu výroku rozsudku odvolacího soudu, resp. proti procesnímu postupu tohoto soudu, se obviněné za daného stavu a při jí zvolené argumentaci mohla nabízet ústavní stížnost. Dovoláním proti němu každopádně z výše uvedených důvodů brojit nelze, což ostatně správně zohlednil již Městský soud v Praze při formulaci poučení o opravných prostředcích v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí.
IV. Způsob rozhodnutí
13. Nejvyšší soud dovolání obviněné H. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť není přípustné. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a stručně je odůvodnil podle požadavku zakotveného zákonodárcem v § 265i odst. 2 tr. ř.
14. Pokud jde o návrh, přesněji řečeno toliko podnět, obviněné k rozhodnutí o odložení výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř., předseda dovolacího senátu k takovému postupu důvod neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 1. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Ondřej Círek