3 Tdo 1080/2016-29
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2016 o dovolání, které podal obviněný P. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 4 To 86/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 14/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2015, sp. zn. 47 T 14/2014, byl obviněný P. B. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku mu byla uložena povinnost během zkušební doby podle svých sil nahradit vzniklou škodu. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání, živnosti a funkce finančního poradce a pojišťovacího zprostředkovatele na dobu pěti roků. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného uhradit označeným poškozeným náhradu škody, přičemž podle § 229 odst. 2 trestního řádu byli poškození se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání státního zástupce proti výroku o trestu v předmětném rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 4 To 86/2015, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání, živnosti a funkce finančního poradce a pojišťovacího zprostředkovatele na dobu pěti let.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) trestního řádu. Obviněný v něm tvrdil, že jak nalézací, tak odvolací soud pochybily u právního posouzení skutku a výroku o trestu. Podle něj nebyl náležitě zkoumán jeho zdravotní stav. Proto navrhuje prověření všech podstatných skutečností. Poukázal na to, že osoba podléhající duševní chorobě není trestně odpovědná. Je proto přesvědčen, že došlo k porušení zásady rovnosti zbraní, porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015 zrušil, a aby celá věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze se závaznými pokyny k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že námitku nesprávné právní kvalifikace jednání obviněného neshledává opodstatněnou. Ze skutkové věty výroku o vině nalézacího soudu vyplývají veškerá skutková zjištění, která v případě dovolatele dostatečným způsobem vyjadřují naplnění všech znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Pokud jde o námitky vůči druhu a výměře trestu, pak je lze podle státní zástupkyně uplatnit jen v rámci důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Jestliže řízení před soudem prvního stupně není zatíženo vadou, která naplňuje některý z důvodů podle § 265b trestního řádu, nebyl naplněn ani odvozený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž z části bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vymezeny v § 265b trestního řádu.
Obviněný P. B. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Podle ustálené praxe Nejvyššího soudu dovolání obviněného směřující proti výroku o vině není přípustné (popřípadě v této části není přípustné), jestliže obviněný sám nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, resp. nepodala ho ani jiná osoba ve prospěch obviněného, a z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu bylo přezkumné oprávnění odvolacího soudu podle § 254 odst. 1 trestního řádu omezeno pouze na přezkum oddělitelného výroku o trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 20/2004 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 7 Tdo 882/2005).
V posuzovaném případě sám obviněný nepodal odvolání. Odvolání podal jen státní zástupce, a to pouze proti výroku, jímž Městský soud v Praze odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku za užití § 58 odst. 1 trestního zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Státní zástupce vytýkal vady tohoto výroku, přičemž jím vytýkané vady neměly žádný vztah k jinému výroku, zejména ne v tom smyslu, že by šlo o vady, které by měly v jiném výroku svůj původ. Za tohoto stavu byla přezkumná pravomoc Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího dána § 254 odst. 1 trestního řádu, podle něhož odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu vyplývajícím z § 254 odst. 1 trestního řádu. Důvodem změny rozsudku Městského soudu v Praze byly vady vytýkané v odvolání státního zástupce a neuplatnily se tu žádné vady, které by se jakkoli týkaly výroku o vině. Vrchní soud v Praze ve skutečnosti ani neměl přezkumnou pravomoc ve vztahu k výroku o vině, která by vyplývala z ustanovení § 254 odst. 2 trestního řádu.
Za tohoto stavu není přípustné, aby se obviněný dovoláním domáhal přezkumu výroku o vině. Přezkum tohoto výroku by nebyl přezkumem rozsudku Vrchního soudu v Praze jako soudu druhého stupně, ale znamenal by přezkum rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně. To je v rozporu s § 265a odst. 1 trestního řádu. Nejvyšší soud proto nijak nepřihlížel k té části dovolání, která směřovala proti výroku o vině a opírala se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Dovolání obviněného je tak přípustné pouze v části, která směřovala proti výroku o trestu a opírala se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Námitky spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo sazbu stanovenou trestním zákonem, nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť možnost jejich uplatnění je výslovně upravena v rámci zákonného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu se však dovolatel nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití § 58 trestního zákoníku pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby, protože pokud soud nevyužil tohoto oprávnění a nepostupoval podle citovaného ustanovení, ale vyměřil trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Dovolatel v mimořádném opravném prostředku nijak nespecifikoval své výhrady proti výroku o trestu. Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu a jeho závěr neaplikovat § 58 odst. 1 trestního řádu v souvislosti s tvrzenou duševní poruchou obviněného, lze plně odkázat na rozhodnutí odvolacího soudu a jeho podrobné a přesvědčivé odůvodnění. Z těchto důvodů nemohla být námitka obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu opodstatněná.
Obviněný dovolání opřel také o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, jehož naplnění dovozoval z existence vady v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení v rozsudku soudu prvního stupně, tedy z existence dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud takovou vadu neshledal a námitky obviněného k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu považoval za nedůvodné. Proto nemohl být v dané věci naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 24. 8. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu