3 Tdo 1089/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2004 o dovolání podaném A. I., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 469/2003 ze dne 8. 3. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 645/99, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech sp. zn. 2 T 645/99 ze dne 7. 4. 2003 byl dovolatel uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnném trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
V předmětné věci podal A. I. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 5 To 469/2003 ze dne 8. 3. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. I. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jeho „odvolání bylo zamítnuto, přičemž rozhodnutí o vině spočívá na nesprávném hmotně právním posouzením mého jednání – skutku (§ 265b/1 písm. g) tr.
ř. Tedy v řízení předcházejícím vydání zamítavého rozhodnutí o odvolání byl dán důvod k dovolání uvedený v § 265b/1 písm. g) tr. ř.“. Dodal, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutky, ve kterých byl shledán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Poukázal na osobu svědka C., který dovážel auta ze zahraničí a tak se stalo i v posuzované věci, kdy dovolatel ani nevěděl na jakou osobu byla předmětná vozidla deklarována. Zdůraznil, že v podstatě jednal podle pokynů C., kdy takto vyhledal příslušnou osobu, podepsal předložené listiny, inkasoval zálohu a následně zajišťoval opravu či úpravu vozidla.
V tomto směru byl přesvědčen, že se jedná o opravy konané vždy pro osobu, která si je objednala. Všechny podstatné náležitosti zařizoval svědek C., který využil takto své mentální převahy a dovolatele se takto zbavil v době, kdy mu měl vrátit peníze za jeho vklad do společné firmy. Podle dovolatele tak nešlo pouze o nesprávné hodnocení provedených důkazů soudy, ale „o nesprávné posouzení mého jednání z hlediska hmotného práva jako trestný čin“. Dodal, že nikoho neuváděl v omyl, ale nemůže vyloučit, že v omylu jednal on sám.
Stran trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. uvedl, že jednalo o čin zoufalství, kdy cítil, že je zneužit a snažil se takto získat peníze, které do společné firmy vložil, svého jednání lituje a v tomto směru se revize napadeného rozhodnutí nedomáhá. Nesprávně kvalifikoval jeho jednání jako trestné i odvolací soud s tím, že jeho odpovědnost ke smluvním partnerům (ve skutečnosti partnerům C., který měl živnostenský list, sjednával obchody s kupujícími i prodejci vozidel) může mít pouze charakter občanskoprávních vztahů, a to patrně pouze ve formě spoluodpovědnosti právě s P.
C.. Uzavřel s tím, že „žádá, aby došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se jak viny tak i povinnosti nahradit škodu J. Š. s tím, aby Nejvyšší soud přikázal soudu nově věc rozhodnout a projednat“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že z hlediska namítaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vadu řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně spatřoval dovolatel v okolnostech, které podle něj naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu je třeba poznamenat, že existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě je v daném případě bezprostředně vázána na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., který byl dovolatelem rovněž uplatněn. V případě tohoto dovolacího důvodu však v předmětné věci nutno konstatovat, že tento nebyl naplněn, neboť dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu akcentuje odlišné hodnocení provedených důkazů a napadá tak správnost skutkových zjištění soudů a na tomto základě se domáhá nového projednání věci. Nevytýká tak napadeným rozhodnutím konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, nýbrž ve vztahu ke všem pravomocným výrokům, které napadá, prosazuje akceptování odlišného skutkového základu, než k jakému dospěl soud nalézací i odvolací.
Takto tedy nevytkl napadeným rozhodnutím žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, což státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství České republiky umožnilo navrhnout, aby dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl s tím, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr.
ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podmínky prvé části tohoto dovolacího důvodu v předmětné věci zjevně naplněny nebyly, protože při projednání odvolání odvolací soud aplikoval postup podle ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. a po věcném projednání podaného odvolání rozhodl podle § 256 tr. ř., když podané odvolání zamítl. Podle druhé části zmíněného dovolacího důvodu (napadené rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a/ až k/ tr.
ř.) je na místě zdůraznit, že dovolatel vadu řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně spatřoval v okolnostech, které podle jeho názoru naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry.
Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených a provedených důkazů s tím, že jejich obsah soudy vyhodnotily nesprávně a v jeho neprospěch.
Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely, když správně poukázaly na příslušné svědecké výpovědi či výpovědi poškozených, které prokazují zjištěný skutkový děj, ze kterého také oba soudy přiléhavě dovodily odpovídající trestný čin a v tomto směru i trestnost jednání dovolatele.
Za daného stavu věci tak je nepochybné, že
dovolatel napadeným rozhodnutím, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, nevytkl vadu, která by zakládala některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů (§ 265b odst. 1 tr. ř.)
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání
P o u č e n í :Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka