3 Tdo 1094/2003
4
3
3 Tdo 1094/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2003 dovolání obviněného P. G. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 7 To 38/03, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 2/2003, a rozhodl t a k t o :
Dovolání P. G. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 48 T 2/2003, byl obviněný P. G. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 2 písm. h) tr. zákona, za který byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 14 let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. řádu byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému A. Č. škodu v celkové výši 67.150,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli právní nástupci poškozeného J. S., který zemřel, odkázáni s nárokem poškozeného na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 12.5.2002 asi v 06.00 hod. v P., ulice M., v prostorách herny M., proto, aby se zmocnil peněz z tržby herny, fyzicky napadl zaměstnance herny J. S., tak, že mu zezadu přes hlavu okolo krku přehodil jako škrtidlo elektrický kabel, který předtím utrhl od hracího automatu, tímto škrtidlem se snažil poškozeného po dobu minimálně 15 vteřin škrtit, čemuž se poškozený, který začal pociťovat nedostatek kyslíku, intenzivně bránil, takže v rámci škrcení se poškozený z křesla ocitl na zemi a poté, kdy se ubránil škrcení, obžalovaný poškozeného opakovaně bil skleněným půllitrem, lahví od limonády a baseballovou pálkou do horní části těla a hlavy a poškozeného napadal přinejmenším do té doby, než ten na zemi ztratil vědomí a poté mu z kapsy kalhot odcizil koženou peněženku v hodnotě 270,- Kč s osobními doklady a finanční hotovostí 5.650,- Kč a dále ze zásuvky baru, ke škodě A. Č., odcizil číšnickou peněženku v hodnotě 350,- Kč a finanční hotovost ve výši celkem 60.800,- Kč, a poté v době, kdy poškozený ležel v bezvědomí, v herně stíral otisky, které tam zanechal a poté z baru odešel.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 6. 5. 2003 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 7 To 38/03 podle § 250 odst. 1 písm. b), d), f) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že obviněného P. G. při stejném popisu skutku uznal vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákona, za který jej odsoudil podle § 219 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 14 let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému A. Č., bytem P., T., škodu v celkové výši 61.150,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený A. Č. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli právní nástupci poškozeného J. S., zemřelého ,odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání, které směřuje proti výroku o vině i výroku o trestu odsuzujícího rozsudku. Dovolatel se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dle jeho názoru došlo při rozhodování obou soudů k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
V odůvodnění svého dovolání obviněný poukazuje na nesprávný popis skutku ve výrokové části napadeného rozsudku, který sice odvolací soud převzal z rozsudku soudu prvního stupně, který ale dle názoru obviněného neodpovídá důkazům obstaraným v průběhu trestního řízení a je v přímém rozporu s výpovědí poškozeného. V rámci polemiky s provedenými důkazy a jejich hodnocením dovolatel uvádí, že např. tvrzení soudu o tom, že napadl poškozeného baseballovou pálkou je pouze domněnkou, která nemá v důkazním materiálu oporu, dále zpochybňuje vyvození minimálně nepřímého úmyslu ze skutečnosti použití škrtidla proti poškozenému na počátku útoku. Dále uvádí jiné hodnocení výslechu znalce prof. MUDr. Strejce, než jak tento výslech hodnotil soud. Tvrdí, že nevedl útok proti poškozenému s úmyslem způsobit jeho smrt, a to ani s úmyslem přímým ani s úmyslem nepřímým, nýbrž že tento útok byl veden proto, aby na přechodnou dobu „zneškodnil“ poškozeného, aby se mohl zmocnit tržby herny a baru, případně i jiné finanční hotovosti. S ohledem na tyto výhrady označuje použitou právní kvalifikaci za nesprávnou a vyslovuje názor, že soud měl při důsledném použití zásady „in dubio pro reo“ kvalifikovat jeho jednání podle ustanovení § 234 odst. 1 tr. zákona pouze jako trestný čin loupeže.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten především konstatuje, že dovolatel polemizuje výhradně se způsobem hodnocení důkazů soudem a v návaznosti na to se domáhá pro něj příznivější právní kvalifikace. Takový obsah dovolání označuje za neslučitelný s použitým dovolacím důvodem, neboť uplatněné námitky nesměřují primárně vůči právnímu posouzení, nýbrž až následně v návaznosti na snahu o přezkoumání a přehodnocení skutkových zjištění.
Ačkoli státní zástupce Nejvyšší státního zastupitelství po prostudování meritorních rozhodnutí konstatuje vadu ve výrokové části rozsudků soudů obou stupňů spočívající v absenci výslovného popisu úmyslu pachatele, přesto označuje tuto skutečnost jednak za vadu, kterou obviněný ve svém dovolání ani nenamítá, jednak za vadu, která s ohledem na odůvodnění obou rozsudků není relevantní a že v posuzované věci je zřejmé, že skutek je ve výroku rozsudku popsán sice nepřesně, nevýstižně a neobratně, nicméně že soud příslušná skutková zjištění učinil. Připomíná rovněž, že uvedená vada popisu skutku ve výroku rozsudku není porušením hmotného práva, nýbrž porušením procesního ustanovení § 120 odst. 3 tr. řádu o náležitostech rozsudečného výroku. Protože státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství shledává obsah dovolání za neslučitelný s uplatněným dovolacím důvodem, navrhuje odmítnutí dovolání obviněného P. G. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v nesprávném hodnocení provedených důkazů, a tedy že podle jeho názoru nebyla jeho vina, konkrétně úmysl usmrtit poškozeného, náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění ve třetím stupni. Teprve v návaznosti na přehodnocení provedených důkazů, tedy změny skutkových zjištění, usiluje o použití pro něj příznivější právní kvalifikace.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. G. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 19. listopadu 2003
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h