3 Tdo 1096/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.
října 2003 o dovolání podaném P. L., proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 7 To 175/2003, kterým rozhodl jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T
161/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. l písm. b) trestního řádu se dovolání
o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně byl dovolatel spolu s dalšími dvěma
obviněnými uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. l, odst. 3
písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a to ve spolupachatelství, jak
plyne z odůvodnění tohoto rozsudku, i když ve výrokové části nebyl použit
soudem odkaz na příslušné zákonné ustanovení (§ 9 odst. 2 tr. zák.). Byl mu
uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, pro jeho výkon byl zařazen do věznice
s dozorem a společně s dalšími dvěma obviněnými mu byla uložena povinnost
uhradit způsobenou škodu. Skutkově šlo o to (ve stručnosti), že všichni tři
obvinění na přesně označeném místě a době odcizili buldobagr zn. Caterpillar
typ 438 B přesně označeného výrobního čísla s tím, že dovolatel zajistil tahač
i s řidičem, další obvinění pomocí univerzálního klíče buldobagr nastartovali,
naložili na připravený tahač a převezli jej do H. B., následně potom odcizený
stroj dovolatel prodal dosud neznámé osobě a majiteli stroje tak způsobili
škodu ve výši 915.000,- Kč.
O odvolání dovolatele a dalšího obviněného proti uvedeném rozsudku rozhodl
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 7 To 175/2003 a to
tak, že z podnětu obžalovaných napadený rozsudek podle § 258 odst. l písm. b),
d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) ve vztahu k nim v celém rozsahu zrušil a za
podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř., v části týkající se dovolatele, tohoto
uznal vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2
tr. zák. s tím, že dovolatel v přesně určené době a místě koupil od již
pravomocně odsouzeného R. C. za 180.000,- Kč zmíněný buldobagr v hodnotě
915.000,- Kč, který byl téhož dne kolem 05.00 hodin odcizen v obci P. B.,
přestože z okolností za jakých se tak stalo (zejména i výše ceny) musel vědět,
že předmětný stroj byl získán trestnou činností. Tahačem, který sám objednal
zařídil potom jeho převoz do H. B., kde jej následně prodal nezjištěné osobě za
240.000,- Kč a tímto činem pak získal prospěch ve výši nejméně 723.000,- Kč.
Dovolateli za tohoto stavu pak uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v
trvání jednoho roku se zařazením do věznice s dozorem a zbývající dva
spoluobviněné zavázal k náhradě způsobené škody.
Proti shora uvedenému rozsudku podal dovolatel včas a za splnění zákonem
vyžadovaných náležitostí, prostřednictvím svého obhájce, dovolání. Za dovolací
důvod označil ten, který je vymezen v ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr.
ř. V důvodech svého mimořádného opravného prostředku potom dospěl k závěru, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, že
zjištěný děj (ve skutkové větě výroku) je možné posoudit pouze jako trestný čin
podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. To s argumentací, že
buldobagr o kterém musel vědět, že pochází z trestné činnosti koupil za
180.000,- Kč a následně jej prodal za 240.000,- Kč a získal tak tedy prospěch
ve výši 60.000,- Kč (po odečtení nákladů na přepravu dokonce pouze 48.000.-
Kč). Dovozuje, že samotná skutečná hodnota odcizeného stroje není takto pro
právní posouzení skutku významná. Má za to, že je takto chybná právní věta
vyslovená odvolacím soudem v napadeném rozsudku, kdy soud konstatuje, že „na
sebe převedl věc, která byla získána trestným činem…“, když v souladu se
zjištěným a konstatovaným a ve skutkové větě vyjádřeným skutkem měla tato
právní věta správně znít „na jiného převedl věc, která byla získána trestným
činem…“. Dodal, že jeho úmyslem v daných souvislostech bylo vždy od počátku
buldobagr převést na třetí osobu, což také za již popsaných peněžních operací
učinil. Za dané situace pak má za to, že odvolací soud při stanovení hodnoty
odcizeného stroje nesprávně (při zjišťování prospěchu) odečetl od hodnoty
buldobagru jím prokazatelně vynaložené náklady, když takto by byl trestný čin
dokonán samotným převzetím stroje jeho osobou a jeho následné jednáni takto z
hlediska trestního zákona by nebylo relevantní. V této souvislosti odkázal na
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí
po č. Rt 55/96, které se zabývá tematikou značného prospěchu a poukázal i na
samotné usnesení o zahájení trestního stíhání vůči své osobě pro skutek, který
byl popsán takřka shodně jako v napadeném rozhodnutí a byl kvalifikován jako
trestný čin podílnictví podle § 251 odst. l písm. a) tr. zák. S ohledem na
uvedené navrhl, aby dovolací soud z důvodů uvedených v ust. § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. postupem podle ust. § 265k odst. l tr. ř. napadený rozsudek
zrušil a věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Současně požádal, aby vzhledem k uvedenému a důvodům v zásadě rodinným předseda
senátu Nejvyššího soudu postupem podle § 265o odst. l tr. ř. odložil výkon
dovoláním napadeného rozhodnutí.
K předmětné věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství přípisem, který Nejvyšší soud obdržel dne 12. 9. 2003 ve kterém
uvedl, že vznesené námitky i z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou v
podstatě důvodné. Poukázal na to, že ze skutkové věty ani ze širšího popisu
skutkových okolností v důvodech napadeného rozhodnutí nelze učinit jednoznačný
závěr o tom, které formy jednání předpokládaných u trestného činu podílnictví
podle § 251 odst. l písm. a) tr. zák. se jednalo a kterým momentem byl
uvažovaný trestný čin dokonán. V případě, že by odcizený stroj koupil od
odsouzeného Č., lze mít za to, že věc převedl na sebe a zmiňovaný trestný čin
byl dokonán okamžikem koupě. Při stanovení výše škody by tak bylo možné
vycházet z tržní ceny odcizeného stroje po odečtení částky, kterou za něj
dovolatel zaplatil. S ohledem na popis skutku podaný soudem (převoz stroje
tahačem do H. B. a jeho prodej další osobě) pak naznačuje, že odcizenou věc
převedl z jpřímého pachatele na další osobu. Zabývá se takto otázkou získání
značného prospěchu (§ 251 odst. 2 tr. zák.) právě v těchto souvislostech,
tedy, zda získal a v jaké výši prospěch pro sebe či jiného. Má za to, že s
ohledem na rozhodnutí R 1/1999, které překonává starší rozhodnutí bývalého
NS ČSSR ve věci pod sp. zn. 2 Tz 4/62, podle kterého prospěch pachatele ve
smyslu ust. § 251 odst. 2 tr. zák. vždy představuje hodnota převedené věci,
příp. zvýšená o částku získanou prodejem věci další osobě. Podle názoru
obsaženého v tomto vyjádření by mělo být na místě, aby soud upravil popis
skutku tak, aby bylo zřejmé, zda se obviněný dopustil trestného činu podvodu
(zřejmě ovšem podílnictví) formou převedení věci na sebe nebo na jiného a poté
znovu posoudil výši prospěchu získaného dovolatelem. Proto navrhl, aby Nejvyšší
soud napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l
odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl s tím, že navrhuje, aby tak učinil v neveřejném
zasedání /§ 265r odst. l písm. b) tr. ř./, přičemž s projednáním věci v
neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného rozhodnutí /§ 265r odst. l
písm. c) tr. ř./.
Dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech,
kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Je takto v daném směru určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení
skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli tedy z
hlediska procesních předpisů. Uvedený dovolací důvod tak nezakládá možnost
přezkumu skutkových zjištění v té které věci učiněných a tedy těch na kterých
je napadené rozhodnutí vybudováno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně posouzeny (právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva). Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného
hmotně právního názoru. V řízení o dovolání takto není dán dovolací důvod, na
jehož základě by bylo možné domáhat se revize zjištěného skutkového stavu věci.
Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových
zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými
prostředky.
Námitky uplatněné dovolatelem v dané věci zřetelně směřují právě do oblasti
skutkových zjištění. To v tom směru, že věc získanou prokazatelně trestným
činem spáchaným jinou osobou nepřevedl na sebe (když tak získal značný
prospěch), ale takto získanou věc (jak podle názoru dovolatele plyne z
učiněných skutkových zjištění), převedl na jiného. Takové tvrzení však nebylo v
řízení před oběma soudy verifikováno a v tomto směru zůstalo tvrzení
dovolatele osamocené. „Převedení na sebe“ při trestném činu podílnictví
předpokládá nabytí skutečné moci nad věcí, aby s ní mohlo být nakládáno
způsobem, jakým tak činí vlastník nebo jiný oprávněný, tedy předpokládá
pozitivní činnost nebo jinak, převedením na sebe se rozumí nabytí moci na
ukradenou věcí tak, aby jí bylo používáno (použito) až ku prospěchu vlastnímu
či jiného. Tak tomu bylo i v daném případě a nic na tom nemění ani poněkud
nadbytečné tvrzení odvolacího soudu obsažené ve skutkové větě napadeného
rozsudku, totiž „….tam jej následně nezjištěné osobě prodal …..“. Učiněnými
skutkovými zjištěními pak byl nepochybně dovozen skutkový stav, který
odvolacímu soudu umožnil dospět k odpovídajícím závěrům právním a to i stran
namítaného značného prospěchu, který nepochybně dosahuje hranice vyžadované
trestním zákonem, když k jeho samotné výši se Nejvyšší soud za dané situace,
respektujíc zákaz reformace, nemůže vyjádřit. Argumenty obsažené v dovolání tak
v zásadě míří na jiný průběh skutkového děje, nabízeného dovolatelem z důvodů
již vpředu popsaných, a dovolací námitky tak směřují výlučně do oblasti
skutkových zjištění. Není tak úkolem Nejvyššího soudu hodnotit správnost a
úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když
případné skutkové vady nejsou takové, které by přivodily nesprávný hmotně
právní názor. V řízení o dovolání se tak nelze na podkladě uvedeného (ani
jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci a to
ani (jak již shora uvedeno) námitkami dovolatele stran toho, že převedl
prokazatelně odcizenou věc na jiného, když právě i tato námitka v důsledku
nepochybně soudy učiněných skutkových zjištění, neobstojí.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, protože bylo podáno z jiných důvodů
než vymezených ustanovením § 265b tr. ř.
K navrhovanému postupu podle § 265o odst. l tr. ř. pak Nejvyšší soud s ohledem
na již uvedené, neshledal důvodu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Jurka