3 Tdo 110/2025-405
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2024, č. j. 10 To 201/2024-346, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 77/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2024, č. j. 7 T 77/2024-308, byl obviněný P. H. (dále jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku zkráceně řečeno tak, že
1. dne 7. 3. 2024 v 17:45 hod. v XY na prodejní ploše OD Kaufland z volně přístupného regálu odcizil ke škodě společnosti Kaufland Česká republika v.o.s. 6 ks čokolády Milka v celkové hodnotě 761,40 Kč, které si vložil pod bundu do kapsy a prošel přes pokladní zónu, přičemž byl následně přistižen ostrahou obchodu,
2. v blíže 24. 4. 2024, 16:00 hod. do 25. 4. 2024, 6:30 hod., v XY, na parkovišti u domu č. p. XY v ul. XY, vnikl do nákladního vozidla tovární značky Ford Transit, z nějž odcizil tam uložené nářadí (specifikované ve výroku rozsudku), čímž poškozenému M. H. způsobil poškozením škodu ve výši 4.000 Kč a odcizením věcí škodu ve výši 7.900 Kč, 3. v blíže nezjištěné době od 29. 4. 2024, 15:15 hod. do 30. 4. 2024, 6:45 hod., v XY, na parkovišti u domu č. p. XY v ul. XY, odcizil z vozidla tovární značky Citroen Berlingo, elektrokoloběžku černé barvy, čímž poškozenému J.
P. způsobil škodu ve výši 5.000 Kč, 4. v blíže nezjištěné době od 2. 5. 2024, 23:00 hod. do 3. 5. 2024, 10:57 hod., v XY, na parkovišti u domu č. p. XY v ul. XY, vnikl do nákladního vozidla tovární značky KIA Pregio, ze kterého odcizil startovací zdroj, osvědčení o registraci vozidla a audiotechniku (vše specifikované ve výroku rozsudku), čímž poškozenému P. K. způsobil poškozením škodu ve výši 8.000 Kč a odcizením věcí škodu ve výši 57.500 Kč,
5. v blíže nezjištěné době od 4. 5. 2024, 20:00 hod. do 5. 5. 2024, 12:45 hod., v XY, na parkovišti u domu č. p. XY v ul. XY, vnikl do osobního vozidla tovární značky Volkswagen Golf, odkud odcizil batoh tmavě šedé barvy včetně jeho obsahu, autolékárničku, hever, výstražný trojúhelník, plastové kanystry, hliníkový skládací teleskopický žebřík, stavební plastovou vaničku na beton 4 ks flashdisků a auto nabíječku na telefon USB-micro (vše specifikované ve výroku rozsudku), čímž poškozenému M. J. způsobil poškozením škodu ve výši 20.000 Kč a odcizením věcí škodu ve výši 2.750 Kč, 6.
v blíže nezjištěné době od 6. 5. 2024, 1:26 hod. do 6:30 hod., v XY, u sportovní haly TJ XY v ul. XY č. p. XY, vnikl do osobního vozidla tovární značky Škoda Octavia, z něhož odcizil tam uložené nářadí (specifikované ve výroku rozsudku), čímž poškozenému P. R. způsobil odcizením věcí z vozidla škodu ve výši 33.780 Kč a poškozením škodu ve výši 8.000 Kč, kdy tak svým jednáním způsobil škodu odcizením věcí v celkové výši 107.691,40 Kč a škodu poškozením vozidel v celkové výši 40.000 Kč.
2. Za to byl podle § 45 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 205 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným M. H. částku 4.000 Kč na škodu poškozením a částku 7.900 Kč na škodu odcizením, J. P. částku 5.000 Kč, P. K. částku 8.000 Kč na škodu poškozením a částku 57.500 Kč na škodu odcizením, M. J. částku 9.000 Kč, P. R. částku 8.000 Kč na škodu poškozením a částku 33.780 Kč na škodu odcizením. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. P. a P. K. se zbytkem svých nároků odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které zaměřil do výroku o trestu. O tomto opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 10. 2024, č. j. 10 To 201/2024-346, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný podal proti usnesení odvolacího soudu a rozsudku nalézacího soudu prostřednictvím své obhájkyně dovolání, aniž by specifikoval jeho rozsah. V rámci svého mimořádného opravného prostředku pak uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s písm. l) a písm. g) tr. ř.
5. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s písm. l) tr. ř. namítl, že při vyhlašování rozsudku nalézacího soudu byl zrušen i rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 17 T 26/2024, což však nenašlo odraz v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí. Výrok je tak v písemné podobě neúplný. Odvolací soud přesto tuto odvolací námitku zamítl.
6. Pod druhým z uplatněných dovolacích důvodů pak vytkl nalézacímu soudu neprovedení podstatných důkazů. Obviněný již v přípravném řízení označil místo, kde se odcizené věci nacházejí, na což ovšem orgány činné v trestním řízení nereagovaly, ačkoliv takové zjištění mohlo mít vliv na výši škody, která má být poškozeným přiznána. Zároveň se jedná o skutečnosti, které by spolu s doznáním obviněného měly být vnímány jako polehčující okolnost ve smyslu § 41 tr. zákoníku mající význam při rozhodování o výši a druhu trestu. Tím se však soudy nezabývaly.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2024, č. j. 10 To 201/2024-346, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2024, č. j. 7 T 77/2024-308, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a jeho výsledku shrnul podstatu dovolací argumentace obviněného a připomněl, že ten podal odvolání toliko do výroku o trestu, čímž omezil i možnost dovolacího přezkumu toliko na tento výrok. Za nepřípustné proto označil výhrady, jimiž dovolatel brojil proti skutkovým zjištěním, na nichž byl vystavěn výrok o vině.
9. Následně rekapituloval obecná východiska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. se závěrem, že v této věci nebyl naplněn, neboť obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v mezích trestní sazby přisouzeného přečinu.
10. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. připomněl, že tento připadá v úvahu v případě jiného nesprávného právního posouzení okolnosti mající vliv na posouzení podmínek pro uložení souhrnného, úhrnného, případně společného trestu. Nelze jej uplatnit s poukazem na nesprávné hodnocení polehčujících okolností a tím pádem uložení nepřiměřeného trestu. Zásah by byl možný toliko v případě extrémně přísného, exemplárního nebo nespravedlivého trestu. V nyní posuzovaném případě se ovšem soudy pečlivě zabývaly všemi okolnostmi pro individualizaci trestu a tyto náležitě vyložily v rámci svých odůvodnění, včetně té, že obviněný označil místo uložení odcizených věcí (bod 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Taková námitka nenaplnila žádný z dovolacích důvodů.
11. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak státní zástupce připomněl, že pamatuje na případy, kdy výrok učiněn nebyl nebo učiněn byl, ale je neúplný. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu byl proto rozhodný protokol o vyhlášení rozhodnutí, nikoliv vyhotovení rozsudku. Vady písemného vyhotovení lze napravit postupem podle § 131 tr. ř. V posuzované věci pak takové pochybení neshledal. Pokud byly shledány odlišnosti mezi vyhlášeným rozsudkem a jeho písemným vyhotovením, pak se jednalo toliko o drobné nepřesnosti ryze formálního charakteru. To konstatoval již odvolací soud v bodě 7. odůvodnění svého usnesení.
12. Po zvážení všech uvedených skutečností tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Zároveň navrhl, aby tak učinil v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř., s jehož konáním udělil souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení dovolacího přezkumu napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř.
16. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s písm. g) a l) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. najde své uplatnění za situace, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Konečně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pamatuje na situace, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadl usnesení odvolacího soudu a rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu. S ohledem na procesní situaci, kdy obviněný v řízení před soudem prvního stupně prohlásil vinu v celém rozsahu obžaloby a následné odvolání zaměřil toliko do výroku o trestu, bylo možné přezkoumat toliko výrok o trestu. Obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s písm. g) a l) tr. ř. uplatnil jednak námitky skutkové povahy, jednak námitky procesní.
23. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, lze stručně uvést, že cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro
konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. 24. Obviněný vyčetl orgánům činným v trestním řízení, že neprověřily jeho tvrzení o místě, kde jsou uloženy odcizené věci, ačkoliv takové zjištění mělo vliv na výši škody, která měla být poškozeným přiznána. 25. Ačkoliv obviněný podřadil tuto námitku formálně pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě (opomenutých důkazů), neboť jeho prostřednictvím napadl rozsah dokazování, Nejvyšší soud jí nemohl přiznat dovolací relevanci. Nutno konstatovat, že v tomto směru se jedná o námitku nepřípustnou, neboť se obviněný jejím prostřednictvím snažil domoci snížení vlastní povinnosti k náhradě škody poškozeným. Ve své podstatě tedy tato námitka směřovala vůči výroku o náhradě škody, k jehož přezkumu ovšem nebyl dovolací soud oprávněn s ohledem na vázanost rozsahem přezkumu řádného opravného prostředku (srov. § 265a tr. ř., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003). Zároveň by tato námitka nemohla být vzata v potaz ani jako námitka vůči výši škody jako kvalifikačnímu znaku přisouzené skutkové podstaty, a to opět z obdobného důvodu, neboť obviněný v nalézacím řízení prohlásil vinu, tedy uvedl, že je vinen skutkem a vyjádřil i souhlas s přijatou právní kvalifikací, včetně tam uvedené výše škody. Tuto soud prvního stupně přijal a nastaly proto důsledky předpokládané v § 206c odst. 7 tr. ř., včetně nemožnosti dovolacího přezkumu. 26. Dále se obviněný ohradil vůči podle jeho názoru nedostatečnému hodnocení polehčujících okolností na své straně, zejména doznání, a spolupráce s policejním orgánem spočívající označením místa, kde se nacházejí odcizené věcí. Ani prostřednictvím těchto výtek však obviněný neprolomil limity meritorního dovolacího přezkumu, neboť svojí podstatou je takováto výhrada námitkou vůči nepřiměřenosti trestu, která se ovšem zcela míjí se zákonnými důvody dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). 27. V obecné rovině lze ve shodě se státním zástupcem připomenout, že výrok o trestu je možno napadat primárně v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to za situace, kdy je uložen nezákonný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Případně lze uvažovat o dovolacím přezkumu výroku o trestu za situace, kdy došlo k nesprávnému právnímu posouzení okolností rozhodných pro závěr o nutnosti uložení souhrnného, úhrnného, případně společného trestu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 5 Tdo 933/2002). Ani jedna z těchto situací ovšem nebyla obviněným předestřena a po přezkoumání napadených rozhodnutí je zřejmé, že zde žádné indicie svědčící těmto důvodům nebyly. 28. Nejvyšší soud mohl pouze konstatovat, že nalézací soud se při ukládání trestu obviněnému pečlivě zabýval všemi hledisky, která je nutno vážit při stanovení druhu trestu a jeho výměry pro jeho stanovení ve smyslu § 39 tr. zákoníku. Takto zhodnotil povahu a závažnost spáchaného trestného činu, poměry pachatele i všechny v úvahu připadající polehčující a přitěžující okolnosti § 41 a § 42 tr. zákoníku (bod 10. a 11. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Uložený trest se proto nejeví jako excesivní nebo nepřiměřeně přísný a plně respektuje zákonné mantinely výměry příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Veškeré úvahy, které soud k jeho uložení vedly, pak nalézací soud vyložil v rámci svého odůvodnění a dostál tak i požadavku podle § 125 odst. 1 tr. ř. a nelze mu proto nic vytknout. 29. K druhému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze připomenout, že tento najde své uplatnění toliko za situace, kdy buď některý výrok nebyl učiněn vůbec, anebo byl učiněn, avšak není úplný. Pro naplnění tohoto důvodu nepostačují písařské chyby nebo jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozsudku a v jeho opisech (viz Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174). 30. Obviněný pak vytkl nalézacímu soudu, že v písemném vyhotovení rozsudku opomněl uvést výrok o zrušení rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 17 T 26/2024, ačkoliv takto byl vyhlášen. 31. S ohledem na uvedená obecná východiska (bod 29. tohoto usnesení) nezbylo než uzavřít, že takováto námitka vůbec nenaplnila reklamovaný dovolací důvod. Její podstatou je totiž toliko výhrada vůči správnosti písemného vyhotovení rozhodnutí, a nikoliv chybějící výrok v „pravém“ a zákonem předpokládaném slova smyslu. K odstranění těchto vad je povolán postup podle § 131 tr. ř., který je ovšem třeba iniciovat u předsedy senátu soudu prvního stupně (viz totožně Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174). 32. Zároveň je ovšem ze spisu zřejmé, že ani v tomto ohledu by nebylo možné obviněnému vyhovět. Stejně jak zcela trefně uzavřel krajský soud v bodě 8. odůvodnění svého rozhodnutí, přeslechnutím zvukového záznamu nebylo zjištěno, že by byl ve vztahu k „rozsudku“ (správně trestnímu příkazu) Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 17 T 26/2024, učiněn jakýkoliv zrušující výrok. Zároveň nebylo ani důvodu, proč by tak být učiněno mělo, neboť tento byl obviněnému doručen 22. 2. 2024, tedy před prvním z nyní odsouzených skutků a nepřipadalo proto v úvahu ukládání souhrnného trestu ve vztahu k tomuto rozhodnutí. Je pravdou, že označení tohoto trestného činu ve výroku zazněla, avšak v rámci skutkové věty jako okolnost zakládající naplnění kvalifikačního znaku skutkové podstaty podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku – „byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen“. V tomto směru bylo tedy nutné identifikovat toto rozhodnutí, neboť právě jím (a druhým odsouzením) došlo k naplnění této druhé varianty skutkové podstaty krádeže. To však současně nemá žádný vliv na existenci tohoto rozhodnutí a všech v něm učiněných výroků. Jde o „pouhé“ konstatování předchozího odsouzení. 33. Jak bylo řečeno, opisy rozhodnutí založené ve spise plně korespondovaly s tím, jak byl rozsudek vyhlášen. Pokud pak obviněný namítl, že vyhotovení doručené jemu a jeho obhájci vykazuje odlišnosti, pak je nutno jej odkázat s žádostí o zaslání správné verze na soud prvního stupně, neboť činnost odstraňující administrativní pochybení nespadá do gesce Nejvyššího soudu. 34. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněného bylo zamítnuto, ačkoliv obviněný vytýkal vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Avšak žádná z obviněným uplatněných vad nenaplnila zvolený dovolací důvod, a proto ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nemohl být naplněn. 35. S ohledem na vše shora uvedené je nutno uzavřít, že obviněným vznesené námitky bylo nutné odmítnout, neboť nenaplnily žádný ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 37. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 2. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu