V odůvodnění svého dovolání vznáší námitky proti posouzení subjektivní stránky činu oběma soudy. Poukazuje na to, že obžaloba jej nevinila z toho, že při vystupování ze svého vozidla jednal s úmyslem poškodit dveře poškozeného při prvém úderu dveřmi, že nelze prokázat naplnění skutkové podstaty spočívající ve způsobení škody nikoli nepatrné, když nelze rozlišit, v jaké výši škoda vznikla při prvém úderu dveřmi a při dalších útocích. Oběma soudům vytýká, že se jeho námitkami v tomto směru náležitě nevypořádaly a je tedy toho názoru, že v důkazním řízení nebyla patřičně prokázána subjektivní stránka jeho jednání. Vyjadřuje nesouhlas s právní konstrukcí dovozenou odvolacím soudem o totožnosti skutku a označuje za absurdní závěr, že část totožného skutku byla nedbalostního charakteru a část druhého totožného skutku byla spáchána úmyslně. Odvolává se při tom i na provedený znalecký posudek, podle kterého nelze rozlišit, v jaké fázi útoku došlo ke způsobené škodě. V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta označuje námitku dovolatele za námitku hmotně právní, která má význam pro určení, zda jde o souběh trestných činů. Na rozdílnost popisu skutku v rámci podané obžaloby a v rámci odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně však nahlíží tak, že nalézací soud pouze zpřesnil popis skutku, kterým byl obviněný uznán vinným s tím, že z odůvodnění rozhodnutí v kontextu s popisem skutku ve skutkové větě je zřejmé, že k agresivnímu jednání obviněného vůči majetku poškozeného došlo poté, co mezi nimi došlo k verbálním útokům, které vyústily v předmětný konflikt. Na jednání obviněného pohlíží jako na jeden skutek subsumovaný pod skutkovou podstatu trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona. Jednoznačně konstatuje, že závěr o úmyslu způsobit poškozenému předmětnou škodu byl odůvodněn závěry dokazování. Proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu ).
V této věci Nejvyšší soud shledal, že obsah podaného dovolání je s uplatněným dovolacím důvodem v souladu, neboť hlavní námitka dovolání směřuje k hmotně právnímu posouzení otázky jednoty skutku a v této souvislosti k posouzení podmínek trestnosti jednání obviněného.
Pokud jde o důvodnost námitek uplatněných v rámci podaného dovolání, dospěl Nejvyšší soud po jejich přezkoumání k závěru, že posuzované dovolání je zjevně neopodstatněné. Oba soudy správně a v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními, které v rámci řízení o dovolání nelze přezkoumávat, právně kvalifikovaly žalovaný skutek jako jednání naplňující zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona. Dovoláním zpochybňovaný závěr v tom, že obviněný jednal popsaným způsobem v úmyslu způsobit škodu, byl postupem podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v průběhu dokazování dostatečně zjištěn. Z popisu skutku v kontextu s odůvodněním odsuzujícího rozsudku lze podle názoru Nejvyššího soudu dostatečně přesvědčivě dovodit subjektivní stránku jednání obviněného. Dílčí rozdílnost popisu skutku v rámci obžaloby a odsuzujícího rozsudku není z tohoto pohledu v daném případě relevantní a nemůže být důvodem k závěru, že rozsudek je založen na nesprávném právním posouzení.
Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. F. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 22. října 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h