3 Tdo 1113/2025-2313
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2026 o dovoláních
zúčastněných osob M. T. a M. T. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
4. 9. 2025, č. j. 1 To 61/2025-2276, jako soudu stížnostního ve věci vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 1/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání zúčastněných osob M. T. a M.
T. odmítají.
I.
1. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2025, č. j. 40 T
1/2020-2235, bylo v trestní věci obviněného M. T. rozhodnuto podle § 101 odst.
2 písm. e) tr. zákoníku o uložení ochranného opatření – zabrání věci, a to
nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro
Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, katastrální území
XY, na listu vlastnictví XY, a to pozemky parcelního čísla XY a XY se stavbou
– rodinným domem čp. XY na parcele číslo XY.
2. Proti usnesení krajského soudu podaly zúčastněné osoby M. T. a M. T.
(vlastníci zabraných nemovitostí a rodiče obviněného) stížnost, o níž rozhodl
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. 9. 2025, č. j. 1 To 61/2025-2276,
tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
3. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podaly
prostřednictvím právní zástupkyně zúčastněné osoby společné podání označené
jako dovolání, v němž uplatnily dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b),
k) a m) tr. ř.
4. Zúčastněné osoby namítaly posouzení možnosti uložit ochranné opatření
zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku třetí osobě vrchním
soudem, zejména posouzení toho, zda hodnota tvořící bezprostřední výnos z
trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z
trestné činnosti zanedbatelná. Zúčastněné osoby dále namítaly posouzení jejich
dobré víry.
5. Závěrem zúčastněné osoby navrhly, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2025, sp. zn. 1 To 61/2025, zrušil a věc mu
vrátil. Současně navrhly, aby bylo pozastaveno nakládání s věcmi, které byly
zabrány podle § 265h odst. 3 tr. ř., a aby Nejvyšší soud zvážil, zda nařídí,
aby soud nově rozhodoval v jiném složení senátu nebo jiným samosoudcem,
případně aby věc přikázal jinému odvolacímu soudu.
6. K podání zúčastněných osob se písemně vyjádřil státní zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) uvedením, že
zúčastněná osoba není osobou oprávněnou podat dovolání, neboť jí zákon (obdobně
jako některým dalším osobám, jež mohou podat odvolání) takové oprávnění
nepřiznává. Dovolání mohou podat jen osoby zákonem taxativně vyjmenované, tj.
nejvyšší státní zástupce, resp. po novele trestního řádu provedené zákonem č.
315/2019 Sb. a účinné od 1. 12. 2019, též příslušný orgán Úřadu evropského
veřejného žalobce, a obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
ho bezprostředně dotýká (§ 265d odst. 1 tr. ř.), přičemž v řízení proti
mladistvému v jeho prospěch též orgán sociálně-právní ochrany dětí (§ 72 odst.
1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže), zákonný zástupce (§ 34 odst. 1 tr.
ř.) nebo opatrovník (§ 34 odst. 2 tr. ř.) a v zastoupení mladistvého též jeho
obhájce (§ 41 odst. 2, 4 tr. ř.). Proto dovolání zúčastněné osoby směřující
proti některému z rozhodnutí, proti němuž je dovolání podle § 265a odst. 1, 2
tr. ř. přípustné, je nutno odmítnout jako dovolání podané osobou neoprávněnou
ve smyslu § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
7. Na podkladě dostupného spisového materiálu nelze ani dospět k závěru,
že M. T. a M. T. dříve vystupovali v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně v
postavení obviněných, kteří by byli pravomocně zproštěni obžaloby nebo bylo
jejich trestní stíhání pravomocně zastaveno, a teprve následně by jim bylo
uloženo ochranné opatření. Pouze v takovém případě by byly tyto osoby oprávněny
k podání dovolání, nikoli však jako zúčastněné osoby, ale jako obvinění
(srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 5 Tdo
1069/2019, uveřejněné pod č. 57/2021 Sb. rozh. tr.).
8. Na základě shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k
závěru, že dovolání zúčastněných osob byla podána osobami neoprávněnými. Proto
státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podaná dovolání zúčastněných
osob M. T. a M. T. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
9. Na vyjádření státního zástupce zareagovaly zúčastněné osoby replikou,
v níž uvedly, že obecně je judikaturou vykládáno, že zúčastněné osoby nejsou
oprávněny podat dovolání proti rozhodnutí o zabrání věci. Obvykle je to z
důvodu, že práva zúčastněných osob jsou zajištěna povinností soudu zkoumat
dobrou víru a přiměřenost zásahu v podobě zabrání věci. V tomto případě však
soudy na zkoumání zejména pak dobré víry zcela rezignovaly a nijak nešetřily
práva zúčastněných osob, které neměly nic společného s trestnou činností M. T.
Soudy se také nijak podrobně nezabývaly přiměřeností tohoto zásahu.
10. Kromě těchto zásahů do ústavně zaručených práv zúčastněných osob
zdůraznily i probíhající trestní řízení vedené pod č. j.
KRPB-223252/ČJ-2025-060081, které by rozhodně mělo mít vliv na posouzení celé
věci a které je (pravděpodobně) dosud ve fázi prověřování. Oprávněné osoby jsou
navíc osoby, které jsou oprávněny podat odvolání ve prospěch obviněného podle §
247 tr. ř., a tedy se považují i za osoby oprávněné podat v této věci dovolání.
11. Z uvedených důvodů proto oprávněné osoby navrhly, aby Nejvyšší soud
jejich dovolání projednal.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby
oprávněné. Shledal přitom, že zúčastněné osoby M. T. a M. T. nejsou osobami
oprávněnými k podání dovolání.
13. Z ustanovení § 265d odst. 1 tr. ř. se podává, že dovolání mohou
podat a) nejvyšší státní zástupce, b) příslušný orgán Úřadu evropského
veřejného žalobce, c) obviněný.
14. Výčet subjektů uvedených v § 265d odst. 1 tr. ř. je taxativní
(uzavřený). Osobou neoprávněnou k podání dovolání je tedy každá jiná osoba než
osoby uvedené v ustanovení § 265d odst. 1 tr. ř. Jako dovolání podané osobou
neoprávněnou by muselo být zamítnuto např. dovolání podané jiným státním
zástupcem, poškozeným (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp.
zn. 11 Tdo 1390/2005, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího
soudu, svazek 21/2006, pod č. T 851/II), zúčastněnou osobou apod., třebaže tyto
osoby vystupovaly jako strany v původním řízení. Neoprávněnými jsou i osoby
uvedené v § 247 odst. 2 tr. ř., které mohou ve prospěch obviněného podat
odvolání; jejich podání – byť označené jako dovolání – se ovšem neodmítne podle
§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., ale nakládá se s ním podle speciálního
ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř.
15. Ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. se však na M. T. a M. T.
nevztahuje, neboť M. T. a M. T. podali mimořádný opravný prostředek z pozice
zúčastněných osob, tedy ve svůj prospěch, nikoli ve prospěch obviněného.
16. Přestože v obecné rovině je usnesení o uložení ochranného opatření,
resp. rozhodnutí o zamítnutí stížnosti proti takovému rozhodnutí, obsaženo ve
výčtu rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř., aktivní
legitimace k podání dovolání zúčastněné osobě nesvědčí. Ze shora předestřeného
plyne, že zúčastněná osoba není osobou oprávněnou podávat dovolání, a to ani
kdyby proti témuž rozhodnutí bylo jinak osobou k tomu oprávněnou dovolání
přípustné. Proto její dovolání směřující proti některému z rozhodnutí, proti
němuž je dovolání podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. přípustné, je nutno odmítnout
jako dovolání podané osobou neoprávněnou ve smyslu § 265i odst. 1 písm. c) tr.
ř. (srov. PÚRY, F., ŠÁMAL, P. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3209, 3244 a 3245).
17. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by zúčastněné osoby M. T. a M. T. byly
v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně kdykoli během řízení v pozici
obviněných, a následně byly pravomocně zproštěny obžaloby nebo bylo jejich
trestní stíhání pravomocně zastaveno, přičemž jim v pozici obviněných bylo
uloženo ochranné opatření. V takovém případě by byly oprávněny k podání
dovolání, nikoli však jako zúčastněné osoby, ale jako obvinění (srovnej
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1069/2019,
uveřejněné pod č. 57/2021 Sb. rozh. tr.).
IV.
18. Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne,
bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu
podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na výše stručně
rozvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání zúčastněných osob M. T. a M. T. podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
odmítl, neboť byla podána osobami neoprávněnými. Za této situace tedy
nepřezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení.
19. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 1. 2026
JUDr. Petr Šabata v. r.
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Ondřej Vítů v. r.