3 Tdo 1119/2025-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2026 o dovolání,
které podal obviněný L. L. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4.
2025, č. j. 11 To 92/2025-82, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 131/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. L. odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále též jen „okresní
soud“) ze dne 6. 12. 2024, č. j. 2 T 131/2024-65, byl obviněný L. L. (dále také
jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že
(převzato z výroku rozsudku okresního soudu)
nejméně v době od prosince roku 2023 do ledna 2024 na různých místech okresu
XY, aniž by disponoval příslušným povolením k zacházení s návykovými látkami,
neoprávněně přechovával zakázanou látku metamfetamin – pervitin, tedy
psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, kterou si
obstarával nezjištěným způsobem, a tuto po předchozí dohodě poskytl dalším
osobám, zejména:
- osobám V. K., nar. XY, a V. K., nar. XY, ve 3 případech v množství
vždy 1 gram za částky od 1 200 Kč do 1 300 Kč; a dále
- osobě V. K., nar. XY, nejméně ve 2 případech množství od 0,2g do 0,3g
vždy zdarma.
Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na
14 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, a podle § 67 odst. 1, §
68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po
300 Kč, tedy v celkové výši 15 000 Kč.
2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání jak obviněný, tak i státní
zástupce (ten pouze do výroku o trestu). Krajský soud v Praze (dále též jen
„krajský soud“) usnesením ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To 92/2025-82, odvolání
obviněného zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané a rozsudkem
ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To 92/2025-83, k odvolání státního zástupce
rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř.
částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, přičemž za splnění podmínek § 259
odst. 3 tr. ř. obviněnému nově uložil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku trest
odnětí svobody na 24 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, a podle § 67
odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních
sazeb po 300 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Citované usnesení odvolacího soudu ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To
92/2025-82, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl obviněný L. L.
prostřednictvím své obhájkyně dovoláním s odkazem na důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. m) tr. ř. s tím, že o zamítnutí řádného opravného prostředku bylo
rozhodnuto, aniž byly pro takový postup splněny procesní podmínky stanovené
zákonem.
4. Krajský soud zamítl jeho odvolání s odůvodněním, že bylo podáno
opožděně dne 4. 3. 2025, přičemž poslední den lhůty připadl na 3. 3. 2025.
Dovolatel se domnívá, že krajský soud běh odvolací lhůty posoudil nesprávně
podle § 248 odst. 1 a § 60 odst. 3 tr. ř. Z doručeného rozsudku vyplývá, že
obviněný jej osobně převzal dne 21. 2. 2025. Podle § 248 odst. 1 tr. ř. běžela
osmidenní lhůta od ode dne následujícího po doručení, tedy od 22. 2. 2025. Osmý
den tak připadl na sobotu 1. 3. 2025 a v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 tr.
ř. se tím pádem lhůta prodloužila na nejbližší pracovní den, jímž bylo pondělí
3. 3. 2025. Podle tvrzení krajského soudu bylo odvolání dle razítka podáno dne
4. 3. 2025, ovšem obviněný „má za to, že znění odvolání donesl již 3. 3. 2025“.
5. „Pokud by však měl dovolací soud za to, že odvolání skutečně
obviněný podal opožděně, mělo by být s ohledem na zásadu in dubio pro reo (v
pochybnostech ve prospěch obviněného) posouzeno jako včasné, neboť opoždění
bylo způsobeno zjevně administrativní chybou či nejasností o běhu lhůty“.
Krajský soud tak pochybil, když odmítl věc přezkoumat věcně a odvolání zamítl
jen z formálních důvodů. „Obviněný má tedy za to, že nebyl správně poučen a
vznikly tak pochybnosti v doručování listin a v běhu lhůt. Ostatně, jak tomu
bylo i u doručování předvolání k veřejnému zasedání k projednání odvolání u
Krajského soudu v Praze a následně i rozhodnutí odvolacího soudu, kdy tyto
listiny byly přednostně doručovány do datové schránky i přesto, že obviněný
odvolacímu soudu sděloval, že k datové schránce nemá přístup a neměl tak ponětí
o tom, že mu byla jakákoli listina takto doručována i přesto, že soudu
nadiktoval svůj mobilní telefon i adresu pro doručování. Obviněný se tak
domnívá, že mu nebylo umožněno se hájit před soudem prostřednictvím obhájce a
aby mohl použít veškeré možné argumenty k tomu, aby obhájil svou nevinu. Byla
tak zpochybněna jeho právní jistota, legitimní očekávání, byl mu odepřen
přístup k soudu a tím i porušeno právo na soudní ochranu“.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To 92/2025-82,
zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší
soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, a to i pro případ vydání jiného
než navrženého rozhodnutí.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém
vyjádření k dovolání úvodem poznamenal, že podle obsahu spisu obviněný rozsudek
okresního soudu převzal dne 21. 2. 2025 a odvolání proti němu podal dne 4. 3.
2025. Datum převzetí zásilky obsahující rozsudek je na dodejce zřetelně čitelné
a totéž platí i o otisku podacího razítka na odvolání obviněného, které osobně
podal u soudu prvního stupně. Vlastní rozsudek pak obsahuje řádné poučení
obviněného o možnosti podat odvolání, jakož i o dalších skutečnostech
stanovených v § 125 odst. 2 tr. ř. Současně je nepochybné, že dovoláním
napadené usnesení soudu druhého stupně právě z těchto skutečností vychází.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř., tedy jako
opožděně podané, přičemž bylo přiléhavě odkazováno na konkrétní procesní
ustanovení, z nichž soud vycházel a jimiž se při posuzování včasnosti obviněným
uplatněného opravného prostředku řídil. Dovoláním zpochybňovaný závěr o
opožděnosti odvolání, ke kterému soud při respektování těchto zákonných
ustanovení dospěl, je správný.
8. Důvodnost tvrzení obviněného, že odvolání podal nikoli dne 4. 3.
2025, nýbrž již dne 3. 3. 2025, tedy v poslední den lhůty, z trestního spisu
nevyplývá. Zvolené vyjádření spíše nasvědčuje účelovosti požadavku na
přehodnocení stanoviska soudu ve vztahu k závěru o včasnosti podaného odvolání.
V opačném případě by se dalo očekávat, že dovolatel svoji argumentaci doplní o
zcela konkrétní informace o okolnostech osobního podání opravného prostředku v
budově Okresního soudu v Mladé Boleslavi, případně o sdělení, v důsledku jakých
konkrétních nejasností dovozovaných ve vztahu ke srozumitelně a pochybnosti
nevzbuzujícím způsobem formulovanému poučení nedodržel osmidenní lhůtu k podání
opravného prostředku stanovenou v § 248 odst. 1 tr. ř. V podaném dovolání místo
toho prezentuje jen své „přesvědčení“ o podání odvolání v poslední den zákonné
lhůty. Žádná další tvrzení, která by z této subjektivní domněnky činila
dostatečně přesvědčivé tvrzení nasvědčující existenci podezření z jakékoli
účelové manipulace soudu provedené se záměrem označit odvolání nesprávným datem
podání (doručení soudu), případně podezření na (slovy dovolatele)
administrativní chybu, dovolatel nenabízí. Pokud se dovolává porušení principu
in dubio pro reo, pak lze toliko ve stručnosti uvést, že tato jeho námitka
uplatněná v souvislosti s tvrzením o „nejasnosti o běhu lhůty“ k podání
odvolání nemůže obstát v situaci, kdy, jak bylo výše uvedeno, se obviněný ve
svém postupu řídil správným, zákonu odpovídajícím poučením.
9. Z výše rekapitulovaných důvodů státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak rozhodl v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevil i pro případ vydání
jiného než navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
10. Nejvyšší soud nejprve ověřil splnění nezbytných procesních
předpokladů pro projednání předloženého opravného prostředku. Zjistil, že
dovolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v
zákonné dvouměsíční lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e
odst. 1, 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně, jak ukládá
ustanovení § 265d odst. 2 věty první tr. ř., a že současně splňuje formální a
obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho obecná
přípustnost se odvíjí od ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.,
neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé,
jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného směřující
proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen
trest.
11. Protože dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným
mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové
vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu
druhého stupně, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu § 265b tr. ř., bylo
dále zapotřebí zkoumat, zda obviněným vznesené námitky obsahově vyhovují jím
deklarovanému dovolacímu důvodu. Ten totiž nemůže být uplatněn jen formálně,
ale je třeba, aby mu svým obsahem vždy odpovídala i vlastní argumentace
dovolatele.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat tehdy,
jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až l).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Optikou výše rozvedených interpretačních východisek posoudil
Nejvyšší soud námitky obviněného L. L. a dospěl k závěru, že pod označený
dovolací důvod sice (zčásti) spadají, avšak nemají potřebné věcné opodstatnění.
14. Existenci jediného uplatněného dovolacího důvodu spočívajícího v
tom, že odvolací soud při zamítnutí jeho odvolání údajně nedodržel podmínky
ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř. (fakticky tvrzení, že odvolání podal o den
dříve) obviněný nepodpořil žádnou skutečnou argumentací a už vůbec ne důkazem.
Jedná se o pouhou spekulaci, o ničím nepodložené konstatování. To navíc ani
není kategorické – viz formulace na str. 2 dovolání „odsouzený má za to, že
znění odvolání donesl již 3. 3. 2025“. Skutečnost jasně vyplývající ze spisu,
že se tak stalo až dne 4. 3. 2025 (viz originál podání s připojeným podacím
razítkem na č. l. 85, respektive kopie na č. l. 73), není ničím relevantním
zpochybněna. Je samozřejmě zcela obvyklé, že při osobním podání listiny u soudu
(zvlášť pokud jde o tak důležité podání, jakým je opravný prostředek proti
meritornímu rozhodnutí soudu v trestní věci) si strana řízení nechá datum
podání potvrdit na kopii příslušné listiny. Obviněný však žádnou takovou
listinu, která by prokazovala, že odvolání podal skutečně již dne 3. 3. 2025,
nepředložil a současně neuvedl vůbec nic, co by tomu, byť jen teoreticky, mohlo
nasvědčovat, resp. co by mohlo zpochybnit správnost data uvedeného na podacím
razítku Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Naopak, o tom, že odvolání nebylo
součástí spisu ještě v průběhu dne 4. 3. 2025 (což by logicky být mělo, pokud
by jej obviněný na soud donesl skutečně již dne 3. 3. 2025), svědčí předkládací
zpráva okresního soudu na č. l. 71. Krajskému soudu v Praze byl spis okresním
soudem předkládán dne 4. 3. 2025 (bezprostředně pro uplynutí lhůty pro podání
odvolání všem oprávněným osobám), původně však pouze s odvoláním státního
zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi. Skutečnost, že
odvolání ve věci podal i obviněný, byla na danou listinu (předkládací zprávu)
dopsána až dodatečně rukou a samotné odvolání obviněného je ve spise
zažurnalizováno právě až za zmíněnou předkládací zprávou. Na krajský soud byl
originál opravného prostředku obviněného zaslán až dodatečně (viz č. l. 72
spisu).
15. Poukaz dovolatele na nutnost použití zásady in dubio pro reo je v
dané souvislosti bezpředmětný, neboť soud žádné pochybnosti o tom, kdy obviněný
odvolání podal, neměl. Samotné (ničím nepodložené) tvrzení obviněného
relevantní pochybnosti založit nemůže. Samozřejmě nelze připustit praxi, kdy
procesní strana zmešká lhůtu pro určitý procesní úkon, avšak poté jí k
„nápravě“ tohoto stavu postačí jednoduše tvrdit, že své podání na soud donesla
jindy (dříve), než jak je uvedeno na podacím razítku soudu, že toto datum musí
být (slovy dovolatele) „administrativní chybou“, tudíž vznikají „nejasnosti o
běhu lhůty“ a soud proto musí s podáním naložit tak, jako by bylo učiněno včas.
16. Pokud obviněný na poslední straně svého dovolání tvrdí, že „nebyl
správně poučen a vznikly tak pochybnosti v doručení listin a v běhu lhůt“, pak
vůbec není jasné, co tím míní, o čem měl být vadně poučen, kdy a kým, a v jaký
deficit řízení či meritorního rozhodnutí to mělo rezultovat. Z obsahu spisu
jasně plyne, že písemné vyhotovení odsuzujícího rozsudku převzal osobně do
vlastních rukou dne 21. 2. 2025, přičemž v něm byl správně a jasně poučen o
tom, že případné odvolání lze podat ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení (viz
rozsudek a doručenka č. l. 65-68 spisu). Tyto skutečnosti ostatně sám dovolatel
potvrzuje (viz str. 2 dovolání). Odvolání proti rozsudku obviněný podle
podacího razítka Okresního soudu v Mladé Boleslavi podal dne 4. 3. 2025 (viz
originál podání na č. l. 85). Na základě uvedeného není Nejvyššímu soudu jasné,
o jakém nesprávném poučení a jakých „pochybnostech v doručení listin a v běhu
lhůt“ dovolatel hovoří. K této části jeho „argumentace“ se tedy nelze adresně
vyjádřit.
17. Na závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné se alespoň stručně zmínit
o jakémsi náznaku námitky obviněného (na poslední straně dovolání), že
předvolání k veřejnému zasedání o odvolání a poté i rozhodnutí odvolacího soudu
mu byly přednostně zasílány do datové schránky, ačkoli pro účely doručování
určil jinou (poštovní) adresu a že mu snad v důsledku toho nebylo umožněno se
před soudem hájit prostřednictvím obhájce. V té souvislosti je třeba nejprve
připomenout ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud
přezkoumává zákonnost a odůvodněnost jen těch výroků rozhodnutí, proti nimž
bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i
řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Není tedy povolán k tomu, aby
napadené rozhodnutí či procesní postup soudu nižšího stupně přezkoumával z
vlastní iniciativy v rozsahu širším, než se sám dovolatel domáhá. Úkolem
dovolacího senátu zároveň jistě není, aby si dovolací argumentaci obviněného
jakkoli domýšlel nebo ji dokonce sám doplňoval.
18. Dovolání obviněného L. L. směřuje výslovně jen proti usnesení
Krajského soudu v Praze o zamítnutí odvolání obviněného, nikoli však již proti
rozsudku, kterým stejný soud téhož dne 10. 4. 2 025 Kč k odvolání státního
zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi rozsudek soudu
prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a v tomto rozsahu pak sám nově
rozhodl. Tomu odpovídá skutečnost, že obviněný své dovolání opřel pouze o důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (s tím, že nebyly splněny podmínky
ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř. pro zamítnutí jeho odvolání pro opožděnost,
tedy bez věcného přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně). Důvod uvedený v §
265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (že byla porušena ustanovení o přítomnosti
obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání) uplatněn nebyl, stejně
tak jako ani důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (že obviněný neměl
v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl). Smysl argumentace dovolatele na
poslední straně jeho mimořádného opravného prostředku je značně nejasný a
Nejvyšší soud na ni vzhledem k tomu nemůže adekvátním způsobem reagovat. To, že
mu „předvolání“ k veřejnému zasedání u krajského soudu a rozhodnutí krajského
soudu měly být doručovány přednostně do datové schránky, obviněný uvedl ve své
podstatě jen okrajově na doplnění a podporu svého předchozího tvrzení, že
údajně „nebyl správně poučen a vznikly tak pochybnosti v doručování listin a v
běhu lhůt“. To je, jak už bylo řečeno dříve, další značně nejasné tvrzení.
Krajský soud v Praze obviněného k veřejnému zasedání o odvolání každopádně
nepředvolával, nýbrž jej o tomto jednání pouze vyrozuměl vzorem 14 tr. ř., čímž
dal jasně najevo, že osobní účast obviněného u jednání nepovažuje za nutnou.
Nejvyššímu soudu uniká, co dovolatel míní tím, že mu nebylo umožněno se hájit
před soudem prostřednictvím obhájce, když obhájce si v předchozím průběhu
řízení zvolit samozřejmě mohl, a pokud by tak učinil, Krajský soud v Praze by
jej jistě obeslal a o veřejném zasedání jej vyrozuměl. Obiter dictum lze ještě
poznamenat, že důvod pro zamítnutí odvolání (pro jeho opožděnost) byl v daném
případě naprosto evidentní a netřeba pochybovat o tom, že případná osobní účast
obviněného či jeho obhájce ve veřejném zasedání by na tomto nemohla nic změnit
[nehledě na to, že dané rozhodnutí krajský soud mohl v souladu s ustanovením §
263 odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, tedy zcela bez
přítomnosti procesních stran].
19. Souborně lze tedy uzavřít, že obviněný L. L. v dovolání uplatnil
jednak námitky, které pod jím označený dovolací důvod podřadit nelze, a jednak
výhrady, které z pohledu ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nemají
potřebné opodstatnění.
V.
Způsob rozhodnutí
20. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že předložené dovolání odmítl podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí
učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání a stručně je odůvodnil podle požadavku zakotveného v § 265i odst. 2
tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 1. 2026
JUDr. Ondřej Círek
předseda senátu