3 Tdo 1175/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2009 o dovolání podaném H. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 75/2009 ze dne 19. 3. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 136/2007, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 136/2007 ze dne 18. 12. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, když výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal H. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice usnesením sp. zn. 13 To 75/2009 ze dne 19. 3. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal H. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v předmětné trestní věci soudy vedly ve vztahu k posuzovanému skutku dokazování nedostatečně a pouze formálně. To proto, že své závěry vystavěly výhradně na provedených znaleckých posudcích, zejména pak posudku revizním, vypracovaným D. f. ČVÚT v P. Přitom soudy nevěnovaly patřičnou pozornost jednotlivým (ve věci podaným) znaleckým posudkům a zejména jejich rozpornosti. To zejména v souvislosti s tím, zda vozidlo řízené dovolatelem se v kritické době dostalo do smyku či nikoli. Přitom nebyly vzaty v úvahu stopy vozidla zanechané na krajnici (a přesné zjištění, zda se jednalo o stopy smykové či nikoli), nebyl vzat důsledně plánek nehody pořízený Policií ČR, včetně příslušného protokolu. Má za to, že je dán zásadní nepoměr mezi důkazy provedenými (včetně těch, které nebyly hodnoceny) a učiněnými skutkovými zjištěními, které jsou s provedenými důkazy v rozporu. Dále namítl, že nebyla provedena soudy část důkazů, jejichž provedení navrhoval. V uvedených skutečnostech spatřuje postupem odvolacího soudu porušení svého práva na spravedlivý proces, konkrétně pak „právo na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky po doplnění dokazování cestou odvolacího soudu vydal rozhodnutí, kterým podle § 265k odst. 1 tr. ř. zruší citovaný rozsudek (správně usnesení) Krajského soudu v Hradci Králové (pobočka v Pardubicích), jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích, případně „sám rozhodne dle ust. § 265m tr. řádu o zproštění dovolatele z obžaloby“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí
jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud České republiky zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Dovolatel však dle státního zástupce v rámci deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá nedostatečná skutková zjištění, způsobená především tím, že soudy nebyly realizovány jím navrhované důkazy, a dále nesprávné hodnocení důkazů, na jehož základě soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému závěru o tom, že spáchal trestný čin. Dovolatel (výhradně skutkovými) námitkami tvrdí, že k posuzované události došlo jiným způsobem, což nebylo (avšak být mělo) prokázáno ani několika znaleckými posudky, včetně posudku revizního, a v důsledku toho bylo nesprávně rozhodnuto ve výroku o vině. Obviněný sice formálně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (namítá, že skutkový stav nesvědčí pro závěr o spáchání trestného činu), avšak činí tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Státní zástupce tak poukázal na tu skutečnost, že dovolatel tak totiž fakticky uplatnil námitky skutkové, jejich prostřednictvím se primárně domáhá změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Těmito námitkami obviněný nenaplnil ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Státní zástupce zdůraznil, že dovolatelovy námitky jsou obsahově totožné s jeho neměnnou obhajobou v té podobě, jak ji uplatnil po celé trestní řízení, přičemž výhradami obviněného ke skutkovým zjištěním se zabýval již soud nalézací a posléze i soud odvolací. Z odůvodnění soudu prvního stupně vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména znaleckých posudků) na straně jedné (viz zejména strany 2 - 7 rozsudku) i právními závěry na straně druhé. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že hodnotily důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu a své závěry srozumitelně odůvodnily způsobem odpovídajícím požadavkům § 125 odst. 1 tr. ř. (pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu – viz zejména strany 3 - 4 usnesení). Státní zástupce tak uzavřel s tím, že námitky uplatněné obviněným v žádném ohledu nenaplňují důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto navrhl Nejvyššímu soudu České republiky, aby dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť tento mimořádný opravný prostředek byl podán z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Jednotlivými znaleckými posudky, tak jak byly ve věci podány se dostatečně zabývaly (včetně namítaných rozporů) a za dané situace také správně vyžádal soud prvního stupně ústavní revizní znalecký posudek. Oba soudy pak ve svých rozhodnutích náležitě vysvětlily svůj postoj k jednotlivě podaným znaleckým posudkům a vysvětlily také, proč za rozhodující pokládaly již zmíněný revizní znalecký posudek podaný ústavem. Stejně tak odpovídajícím způsobem zejména soud odvolací vysvětlil, proč provedení dovolatelem navrhovaných důkazů neakceptoval, když dospěl k závěru, že tyto se jeví jako redundantní. Vznesené námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka