3 Tdo 1182/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19.
listopadu 2003 dovolání obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 8 To 182/2003, v trestní věci vedené u Městského
soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 510/2002, a rozhodl t a k t o :
Dovolání P. K. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 6 T 510/2002, byl
obviněný P. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr.
zákona ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a trestným činem
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona, za které byl odsouzen
podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání 45 měsíců. Podle § 39 odst. 2 písm. c) tr.
zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále podle §
228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému J. G. škodu
ve výši 12.250,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
1) obvinění L. U. a P. K. dne 18. 10. 2002 kolem 20,15 hodin, na ulici V. – U.
v B., po předchozí vzájemné domluvě kontaktovali pod záminkou hledání ulice
kolemjdoucí A. D., kterou obviněný L. U. bezprostředně nato uchopil za oděv a
smýkl s ní na zem, přičemž se jí současně snažil vytrhnout dámskou kabelku přes
rameno s peněženkou s celkovou finanční částkou 13.153,10 Kč, Max kartou,
průkazkou VZP, občanským průkazem, pouzdrem na brýle, stravenkami Sodex PAASS
46 kusů po 60,- Kč a 4 kusy po 55,- Kč, deštníkem, mobilním telefonem Alcatel a
dalšími osobními věcmi a písemnostmi v celkové hodnotě nejméně 16.133,10 Kč,
kterou A. D. pevně svírala v levé ruce, což se mu podařilo až poté, kdy jí
překroutil prsty na ruce za současného jejich podvrtnutí, načež z místa i s
obžalovaným P. K., který po celou dobu hlídal okolí vědom si záměrů i jednání
obžalovaného L. U., utekli, kabelku vysypali, prohledali a část jejího obsahu
si ponechali a vydali orgánům Policie ČR poté, co byli v blízkosti místa činu
zadrženi,
2) obviněný P. K. sám v době od 18, 30 hodin dne 17. 7. 2002 do 14, 30 hodin
dne 18. 7. 2002 v chatové oblasti na ulici T. v k. ú. B. – M., po přestřižení
petlice vstupních dveří vnikl do zahradní chatky majitele J. G., v níž pak ke
škodě jmenovaného odcizil 35 metrů čtverečních dlaždic v hodnotě 12.250,- Kč,
jejichž odvoz pak provedl prostřednictvím autodopravce M. S., kterému uvedl, že
chatka i dlažba jsou jeho vlastnictví, a uvedeného jednání se dopustil přesto,
že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 7 T 162/2001,
který nabyl právní moci dne 22. 2. 2002, byl také pro trestný čin krádeže podle
§ 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve
stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, odsouzen k trestu odnětí svobody v
trvání 14 měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu 30
měsíců.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal
obviněný L. U. i obviněný P. K. odvolání, kterým se zabýval dne 19. 5. 2003 ve
veřejném zasedání Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 182/2003
podle § 256 tr. řádu obě odvolání zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný P. K. ve lhůtě podle § 265e tr.
řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského
soudu v Brně dovolání, ve kterém napadá výrok odvolacího soudu o zamítnutí jeho
řádného opravného prostředku s tím, že podle jeho názoru toto rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Odkazuje se výslovně na
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Z odůvodnění jeho dovolání je zjevné, že napadá výrok odsuzujícího rozsudku,
kterým byl uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona.
Obviněný tvrdí, že v průběhu dokazování nebyla prokázána subjektivní stránka
jeho jednání jako znak skutkové podstaty tohoto trestného činu. Z toho
vyvozuje, že jeho jednání mělo být posouzeno jako nepřekažení trestného činu
podle § 167 odst. 1 tr. zákona. Svůj názor blíže specifikuje tvrzením, že o
úmyslu obž. U. předem nevěděl, že tento úmysl pochopil až z jeho následného
chování a že jeho vědomost o záměrech obž. U. nebyla prokázána žádnou z
výpovědí slyšených svědků. Své chování vysvětluje mimo jiné svou povahou,
zdravotními handicapy, vadou své osobnosti a také jistou závislostí na jiných
osobách. Vyslovuje tedy názor, že jeho jednání bylo nesprávně kvalifikováno
jako trestný čin loupeže, že nebyla správně posouzena subjektivní stránka jeho
jednání a nesprávné právní posouzení spatřuje i v tom, že byl zamítnut jeho
návrh na vyhotovení znaleckého posudku z oboru psychologie a psychiatrie.V
petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výrok
odvolacího soudu, dále výrok o vině a trestu pod bodem 1 předcházejícího
rozsudku soudu prvního stupně, jakož i všechna navazující rozhodnutí, která by
zrušením pozbyla podkladu, a aby jeho jednání kvalifikoval jako nepřekažení
trestného činu dle § 167/1 tr. zákona a uložil mu úhrnný trest při spodní
hranici zákonné trestní sazby, eventuelně aby zrušené napadené rozhodnutí
přikázal Krajskému soudu v Brně nebo Městskému soudu v Brně k novému
projednání. Dále navrhuje, aby současně bylo rozhodnuto o tom, že nebude vzat
do vazby.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž
byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut
jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání
tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze
považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod
dovolatel spatřuje v neprovedení všech důkazů, v nesprávném hodnocení důkazů
provedených, a tedy že podle jeho názoru nebyla jeho vina náležitě prokázána v
průběhu dokazování. Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci
skutkového zjištění soudu. Obviněný sice vytýká konkrétní pochybení v právním
posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci, ale činí tak až na
základě zpochybnění skutkových zjištění obou soudů týkajících se subjektivní
stránky jeho jednání, tedy na podkladě zpochybnění již stabilizovaného
skutkového základu. Prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly
soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu, do kterého pochopitelně
spadají i zjištění ohledně součinnosti obou pachatelů včetně subjektivní
stránky jejich jednání. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného
přezkoumání skutkových zjištění. V této souvislosti je nutno připomenout, že
případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno
důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném
skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje
předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud
je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a
v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního
posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že jak výrok odsuzujícího rozsudku, tak
odůvodnění rozhodnutí obou soudů konstatují jednoznačně subjektivní stránku
jednání obviněného P. K. a že právní kvalifikace tohoto jednání odpovídá
učiněným skutkovým zjištěním. Skutečnost, že obviněný P. K. tato skutková
zjištění zpochybňuje a v důsledku toho se domáhá i jiné právní kvalifikace,
nelze považovat za naplnění uplatněného dovolacího důvodu, ostatně ani jiného z
dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu.
V souladu se zákonným dovolacím důvodem nejsou ani výtky obviněného vůči
procesnímu postupu soudu (nevyhovění žádosti o vyhotovení znaleckého posudku),
neboť i zde se jedná o námitky vůči skutkovým zjištěním soudu, která jsou dle
názoru dovolatele nedostatečná, leč která v řízení o dovolání nelze
přezkoumávat.
Nejvyšší soud je toho názoru, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s
ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně
také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům,
předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit,
že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V
posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu
neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů
odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z
důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením
zákona tak, že se dovolání obviněného P. K. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 19. listopadu 2003
Předseda
senátu: Mgr.
Josef H e n d r y c h