3 Tdo 1187/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2009 o dovolání podaném V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 319/2009 ze dne 24. 6. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 216/2008, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 10 T 216/2008 ze dne 2. 2. 2009 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1) – 3) jednak pokračujícím trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), a jednak pokračujícím trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., pod bodem 4) jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání V. Š. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích, usnesením sp. zn. 3 To 319/2009 ze dne 24. 6. 2009 tak, že odvolání dle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal V. Š. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. b), d), g) a l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že trvá na tom, že se mu přisuzovaných trestných činů nedopustil, v některých případech se na daných místech ani nenacházel, jindy mluvil s údajnými poškozenými normálním hlasem a požadoval po nich, aby mu vrátili pouze to, co mu dluží.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřuje dovolatel v té skutečnosti, že jeho trestní věci byly vícekrát projednávány u Okresního soudu v Českém Krumlově a také u Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to prakticky vždy s výsledkem pro něj nepříznivým, proto je dle dovolatele vztah soudců těchto soudů k dovolateli takový, jak předpokládá ustanovení § 30 a § 31 tr. ř. Pokud bylo rozhodováno o podjatosti celého senátu krajského soudu, neměl o tomto dle dovolatele rozhodovat tento senát, ale senát odlišný.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu dovolatel dále spatřuje v okolnosti, že o jím podané stížnosti proti usnesení o nepodjatosti soudce Okresního soudu v Českém Krumlově nebylo pravomocně rozhodnuto do dne konání hlavního líčení a přesto tento soudce o věci rozhodoval. Z výše uvedených důvodů vyjádřil dovolatel přesvědčení, že u soudů obou stupňů rozhodovali vyloučení soudci a v souvislosti s tím namítá i nesprávnost rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým byla zamítnuta stížnost dovolatele v uvedeném směru.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel uplatnil proto, že se hlavní líčení u Okresního soudu v Českém Krumlově konalo bez jeho přítomnosti jako obžalovaného, když soud shledal naplnění podmínek obsažených v ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř., když dovolatel odmítl převzít předvolání k hlavnímu líčení s tím, že to bylo podle § 64a tr. ř. odst. 2 tr. ř. považováno za doručené. Soud však byl dle dovolatele dobře seznámen s jeho psychickým stavem a věděl, že je s ním těžší jednání a že není schopen pochopit, že bezdůvodné odmítnutí převzetí písemnosti má stejné účinky jako její převzetí.
To přesto, že o tomto postupu byl náležitě poučen, když bylo známo, že odmítal převzít cokoli od Policie České republiky nebo od soudu. Toto doručení proto nemělo být hodnoceno jako řádné doručení, a to za situace, kdy bylo soudu známo, že dovolatel uvádí něco zcela jiného než svědci a o to více se měl snažit zajistit jeho přítomnost u hlavního líčení. V další části takto podaného dovolání V. Š. zpochybnil věrohodnost svědka (a zároveň poškozeného) J. K. i svědka D. V., poukázal dále na rozpory ve výpovědích svědků M.
S. a A. H., když s touto skutečností se náležitě nevypořádal ani odvolací soud. Znovu popřel, že by se dopustil jakékoli trestné činnosti, s tím, že má pouze specifický způsob jednání, kterého se však netřeba důvodně obávat.
Rozhodnutí soudů tak dle dovolatele spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, takže je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž tím, že je dán tento a výše uvedené dovolací důvody, je dán i důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. S ohledem na uvedené dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) z podnětu jeho dovolání „zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 24.
6. 2009, č. j. 3 To 319/2009-308, i rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze 2. 2. 2009, č.j. 10 T 216/2008-230, a podle § 265l odst. 1, 3, věta druhá trestního řádu přikázal věc k projednání a rozhodnutí okresnímu soudu v jiném kraji, případně některému obvodnímu soudu v Praze, případně aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem tak, že dovolatele podle § 226 písm. a), b) trestního řádu obžaloby zprostí.“ Současně dovolatel navrhl, aby „předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr.
ř. přerušil výkon rozhodnutí spočívající v nepodmíněném trestu odnětí svobody.“
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky doposud nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ze spisového materiálu, který je dovolacímu soudu k dispozici, vyplývá, že Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl dne 21. 11. 2008 usnesením sp. zn. 10 T 216/2008-185 o tom, že samosoudce JUDr. O. C. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení proti dovolateli ve věci sp. zn. 10 T 216/2008, přičemž toto
svoje rozhodnutí řádně zdůvodnil. Proti tomuto usnesení podal dovolatel v zákonem stanovené lhůtě stížnost, kde zopakoval svoje námitky, se kterými se již soud vypořádal výše zmíněným usnesením. S ohledem na obsah námitek podjatosti ze strany dovolatele, které směřovaly i proti soudcům Krajského soudu v Českých Budějovicích, rozhodl příslušný senát, jemuž byla věc přidělena dle rozvrhu práce k vyřízení nejdříve sám tak, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci. Stalo se tak usnesením ze dne 24.
9. 2009, č. j. 3 To 319/2009-262, a toto rozhodnutí nabylo právní moci, neboť stížnost podaná ustanoveným obhájcem byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2009, č. j. 8 To 46/2009 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Poté krajský soud rozhodl usnesením ze dne 27. 5. 2009 o zamítnutí stížnosti dovolatele proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. 11. 2008, přičemž toto svoje rozhodnutí řádně odůvodnil. Vyloučení orgánů činných v trestním řízení je upraveno v § 30 a § 31 tr.
ř., kdy v § 31 odst. 1 tr. ř. je uvedeno, že o vyloučení z důvodů uvedených v § 30 tr. ř. rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají. Jak okresní, tak i krajský soud (a následně i soud vrchní) v odůvodnění svých rozhodnutí řádně zdůvodnily, proč neshledaly důvody k tomu, aby z předmětné věci byli příslušní soudci vyloučeni. I podle ustálené judikatury nemohou být důvodem pro pochybnost o soudcově nepodjatosti ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v projednávané věci nebo v jeho rozhodování ve věcech jiných.
Dovolací soud tedy neshledal v uvedeném směru jakékoli pochybení na straně soudu prvního a druhého stupně, naopak shledal tuto námitku uplatněnou dovolatelem jako zjevně neopodstatněnou, neboť ve věci nerozhodoval vyloučený orgán.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Hlavní líčení se dne 2. 2. 2009 u Okresního soudu v Českém Krumlově konalo bez přítomnosti dovolatele poté, co výše uvedený soud rozhodl, že jsou dány podmínky ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. pro takovýto postup. Podle uvedeného ustanovení trestního řádu lze v nepřítomnosti obžalovaného hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom ad a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a ad b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr.
ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.). Dovolatel ve svém podání uvedl, že tyto podmínky nebyly splněny s poukazem na tu skutečnost, že doručení uvedených písemností nelze považovat za řádné. Z obsahu spisu se přitom podává, že poté, co se předvolání k hlavnímu líčení a obžalobu nepodařilo dovolateli doručit Českou poštou, bylo provedeno opatření k doručení písemnosti do vlastních rukou, přičemž V. Š. tuto písemnost odmítl převzít, ačkoli byl poučen o právních následcích dle § 64a odst. 2 tr.
ř. v případě bezdůvodného odepření přijetí písemnosti, s tím, že se písemnost považuje za doručenou dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno. Námitky, uplatněné v rámci tohoto dovolacího důvodu, postrádají jakoukoli právní relevanci, neboť dovolatel je osobou plně způsobilou k právním úkonům a není také dán takto ani žádný další důvod, proč by (za daných okolností) nemělo být aplikováno ustanovení § 64a odst. 1 a 2 tr. ř. Za situace, kdy byl dovolatel řádně poučen o důsledcích bezdůvodného odepření přijetí písemnosti, tuto nepřevzal (a jak vyplývá z obsahu spisu, byl na tuto skutečnost upozorněn, stejně tak i na to, že pokud se dovolatel k hlavnímu líčení bez omluvy nedostaví, bude jednáno v jeho nepřítomnosti), protože se dovolatel k hlavnímu líčení bez řádné omluvy nedostavil, mohl okresní soud v souladu se zákonem rozhodnout o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti podle § 202 odst. 2 tr.
ř. Námitky uplatněné v rámci tohoto dovolacího důvodu jsou takto zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět.
Námitky dovolatele, kterými se domáhá pouze zjištění jiného (pro něj příznivějšího) skutkového děje, tak nemohou být pod deklarovaným dovolacím důvodem právně relevantně uplatněny. Soudem prvního stupně bylo prokázáno, že se dovolatel dopustil mu přisuzovaných trestných činů výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., a to způsobem uvedeným ve skutkové větě výše uvedeného (citovaného) rozsudku. Stejně tak pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. nespadají námitky, kterými dovolatel brojí proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy provedené ve věci (svědecké výpovědi či výpovědi samotných poškozených). Soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlily, proč neuvěřily dovolatelově obhajobě a proč naopak uvěřily výpovědím poškozených manželů K. a ostatních (ve věci slyšených) svědků. Do oblasti skutkových zjištění tak míří i námitky dovolatele ohledně jeho specifického způsobu jednání, kvůli kterému dle jeho názoru nemohli poškození pociťovat důvodnou obavu, ani se ho bát, neboť na základě svědeckých výpovědí poškozených i incidentům přihlížejících svědků, bylo prokázáno, že dovolatel jednal způsobem, který u poškozených manželů K.
vzbudil obavu.
Soud prvního stupně dospěl po řádně vedeném dokazování (výslechy svědků, znalecký posudek z oboru zdravotnictví - psychiatrie k osobě dovolatele) k závěru, že se dovolatel dopustil trestné činnosti tak, jak je popsána ve skutkové větě citovaného rozsudku, přičemž (provedené) důkazy hodnotil jednotlivě a zároveň v jejich logickém souhrnu. Takto vedené námitky přitom ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů.
Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě v uvedeném směru uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by tedy obsahem dovolání byly pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu takto podané dovolání než odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v 265b tr. ř.
K dalšímu dovolacímu důvodu uplatněnému s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je namístě uvést, že ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel se ve svém podání domáhá zjevně druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu a to poukazem na uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), d) a g) tr. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolací soud shledal argumentaci uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b), d) jako zjevně neopodstatněnou, když námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pod tento dovolací důvod nelze vůbec podřadit, nemůže jít ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v předmětné věci nebyl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl, nerozhodoval již o navrhovaném přerušení výkonu rozhodnutí, proti kterému bylo podáno toto dovolání.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka