3 Tdo 1255/2011

3 Tdo 1255/2011-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2011 o dovolání podaném P. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 66/2011 ze dne 20. 4. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 85/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 4 T 85/2009 ze dne 3. 12. 2010 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.

V předmětné věci podala P. Ch. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 4 To 66/2011 ze dne 20. 4. 2011 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a s přihlédnutím k § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatelku uznal vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala P. Ch. dovolání, a to jako osoba k takovému postupu oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že tzv. skutková věta obsažená v napadeném (citovaném) rozsudku odvolacího soudu ne zcela přesně vyjadřuje zjištěný skutkový stav,

když tato okolnost je významná pro právní posouzení věci z hlediska existence příčinné souvislosti. K tragickému následku došlo totiž v okamžiku provádění tzv. tlakové zkoušky a tedy zajištění funkčnosti příslušného zařízení. Přitom při tlakové zkoušce je nutno postupovat obezřetně a mít na zřeteli i její možný negativní výsledek, v daném případě netěsnost sváru a zaplavení výkopu. S ohledem na uvedené poukázala na nelogický a nepochopitelný pokyn Ing. G. (již v této souvislosti odsouzeného) svým zaměstnancům, aby v době tlakové zkoušky do výkopu vstoupili a na potrubí prováděli opravu provedených svárů.

Z učiněných skutkových zjištění je pak zjevné, že takový postup byl zcela nepřípustný a zmíněným pokynem Ing. G. byli označení pracovníci vystaveni extrémnímu nebezpečí. V této souvislosti uvedla, že soudy nepostupovaly podle zásady umělé izolace jevů a zásady gradace příčinné souvislosti. Je tak důležité, aby jednání dovolatelky v podobě vydání nepravdivých osvědčení o provedených zkouškách bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Přitom soud dospěl k závěru, že obžalovaná věděla, že předmětné listiny jsou rozhodné pro napuštění vodovodního řadu, i když tento závěr není opřen o učiněná skutková zjištění.

V souvislosti s postupem již odsouzeného Ing. G. je nutno zmínit (aplikovat) teorii o přerušení příčinné souvislosti, kdy jde o stav, kdy do příčinného průběhu vstoupí další výlučná a samostatná příčina, která způsobí škodlivý následek. Tím byl v posuzované věci exces v podobě vstoupení pracovníků na potrubí do jeho výkopu v době provádění tlakové zkoušky, což dovolatelka neměla a nemohla předvídat. Nepředvídatelný příčinný průběh není v zavinění obsažen a pachatel tak neodpovídá za následek, který takto vznikne.

Příčinná souvislost byla takto přerušena (nebyla dána), protože nastala smrt označené osoby v důsledku příčin nahodile vzniklých (z pohledu pachatele), k nimž nezavdalo podnět jeho jednání, zejména v důsledku činu předsevzatého osobou od pachatele rozdílnou. Dovolatelka má za to, že v její věci se jednalo právě o takovou situaci, a proto příčinnou souvislost mezi jejím (popsaným) jednáním a smrtelným následkem dovodit nelze. Proto navrhla, aby dovolací soud zrušil podle § 265k tr. ř. napadené (citované) rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a současně i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že zmíněný dovolací důvod byl uplatněn právně relevantně, avšak je zjevně neopodstatněn. To proto, že samotná příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a způsobeným relevantním trestněprávním následkem ovšem zakládá trestní odpovědnost pachatele jen za předpokladu, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut jeho zaviněním.

Poukázala na to, že zejména u trestných činů ublížení na zdraví podle § 224 tr. zák. je následek zpravidla výsledkem více příčin, přičemž příčinou následku je každé jednání, bez kterého by následek nenastal. Přitom určitá skutečnost neztrácí svůj charakter příčiny jen proto, že mimo ni byl následek způsoben ještě dalšími příčinami. To znamená, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí ještě další skutečnost, která spolupůsobí ke vzniku následku, ovšem za předpokladu, že jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nedošlo.

Jednání pachatele má proto povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedlo k následku i jednání další osoby. Jelikož každé jednání, bez něhož by následek nenastal, současně nemusí být stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti), přičemž je důležité, aby konkrétní jednání pachatele bylo pro způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Přitom pokud při vzniku následku uvedeného v § 224 odst. 2 tr. zák. spolupůsobilo více příčin, je třeba hodnotit každou z nich zvlášť a určit její důležitost pro následek.

Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou i tehdy, pokud by následek bez dalšího jednání třetí osoby nenastal. S poukazem na uvedené, jakož i na stávající (označenou) judikaturu má státní zástupkyně za to, že závěr soudu spočívající v tom, že jednání dovolatelky je v příčinné souvislosti s následkem, je přiléhavý. To proto, že dovolatelka, jako jednatelka společnosti GAMA B., spol. s r. o., byla odpovědná za vyhotovení Záznamů o radiografické zkoušce prozářením, jež bylo prvotní příčinou trestněprávních následků, ke kterým by nedošlo, pokud by byla řádně provedena radiografická zkouška a sváry na přípojce byly v pořádku, neboť by nedošlo k jejich prasknutí, zaplavení příkopu vodou a utonutí poškozeného.

Přitom jednání původně spoluobviněného Ing. G. nepřerušilo příčinnou souvislost mezi jednáním dovolatelky a způsobeného následku. Přitom její jednání spočívající v tom, že ačkoli byla upozorněna odbornými pracovníky společnosti GAMA Bouda, spol. s r. o., provádějícími radiografické zkoušky svárů s tím, že tyto vykazují vady, vyhotovila a osobně předala stavbyvedoucímu a zaměstnanci firmy STASPO, spol. s r. o., nepravdivé Záznamy o radiografické zkoušce s uvedením vyhovujícího výsledku, a to s vědomím, že jsou rozhodné pro společnost SmVaK O., a.

s., k vydání souhlasu k napuštění vodovodního řadu dle předem stanoveného harmonogramu, bylo prvotní příčinou celého dalšího sledu událostí s tragickým následkem. Z postavení dovolatelky, jako jednatelky předmětné společnosti a tedy i její odpovědnosti s tímto postavením spjaté, pak soudy správně dovodily závěr o jejím vědomí, o jak zásadní dokument pro zprovoznění stavěné přípojky se jedná. V této souvislosti státní zástupkyně poukázala i na to, že dovolatelka byla zkušenou pracovnicí a měla dostatek zásadních informací o závadách na zmíněných svárech.

Měla si tak být přinejmenším vědoma toho, že v důsledku jí takto porušených povinností může dojít ke škodlivému následku i bez toho, že by dal někdo jiný pokyn k práci ve výkopu s tím, že v důsledku vadných svárů při napouštění přípojky a tlakové zkoušce může dojít (spíše dojde) k jejich prasknutí a vylití vody pod tlakem, když i v takové době se v blízkosti přípojky mohl někdo nacházet. Státní zástupkyně poukázala i na to, že totožnými námitkami se již zabýval odvolací soud a s těmito se vypořádal v rámci odůvodnění svého rozhodnutí způsobem, se kterým lze souhlasit.

S ohledem na uvedené proto navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Námitka uplatněná dovolatelkou spočívající v absenci příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a vzniklým následkem byla (z pohledu zvoleného dovolacího důvodu) uplatněna právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti je namístě zdůraznit již tak přiléhavou argumentaci obsaženou v důvodech napadeného (citovaného) rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako argumentaci vedenou státní zástupkyní v jejím písemném vyjádření k podanému dovolání. Je tak namístě opakovaně uvést, že jde-li o porušení důležité povinnosti uložené obviněnému podle zákona, je nezbytně nutné zjistit (a prokázat), že mezi porušením takové povinnosti a následkem trestného činu je (existuje) příčinná souvislost.

Z hlediska zavinění pachatele ke vzniklému následku je nutné vždy zjistit, jaký podíl na vzniklém následku má jednání obviněného a zda se v této souvislosti na něm nepodílí i další skutečnosti na obviněné nezávislé. Pokud při vzniku trestněprávního následku spolupůsobilo více příčin, je třeba každou z nich hodnotit zvlášť a určit ve vztahu k následku její důležitost. Přitom jednání pachatele, i když je pouze jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou i tehdy, pokud by následek bez dalšího jednání třetí osoby nenastal (tak i rozh.

č. 8/2002, 37/1975 Sbírky soudních rozhodnutí). Je nepochybné, že popsaný postup dovolatelky, která v rozporu s jednoznačnými informacemi, které měla k dispozici, verifikovala uvedené Záznamy o radiografické zkoušce jako bezvadné při vědomí, že příslušné sváry vykazují vady a při vědomí, že tyto jsou rozhodné pro souhlas k napuštění vodovodního řadu, bylo současně jednáním, které stálo na samém počátku událostí, které nakonec vedly k popsanému tragickému následku. Lze pouze dodat, že zcela zjevně bylo její povinností uvedená zjištění o nevyhovujících svárech vzít s plnou odpovědností na vědomí, postarat se o příslušnou nápravu, zejména však zabránit v postupu dalších prací na vodovodní přípojce a zejména za dané situace také zabránit konání tlakové zkoušky napouštěním potrubí.

Při zjevném vědomí, že nesprávné sváry mohou vést k havárii potrubí pod tlakem vody a ohrožení lidí, kteří se nepochybně v takové chvíli nacházeli v blízkosti takto testované přípojky. Nic na tom nemění ani nesprávný postup již v této věci odsouzeného Ing. G.

V tomto směru lze znovu odkázat na odůvodnění (citovaného) rozsudku odvolacího soudu i argumentaci vedenou státní zástupkyní, když pro stručnost (bez dalšího opakování již řečeného) lze zopakovat, že jednání pachatele má povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vede k následku i jednání další osoby. Přitom každé jednání, bez něhož by následek nenastal, současně nemusí být stejně důležitou příčinou následku (gradace kauzálního nexu), je zároveň důležité, aby konkrétní jednání pachatele bylo pro způsobení následku příčinou dostatečně významnou, jak tomu je i v posuzované věci.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. října 2011

Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka