3 Tdo 1288/2012-19
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. listopadu 2012 o dovolání podaném P. F. Z., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 490/2011 ze dne 12. 1. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 192/2010,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu s e dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 8 T 192/2010 ze dne 30. 6. 2011 byl dovolatel uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal P. F. Z. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 10 To 490/2011 ze dne 12. 1. 2012 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. F. Z. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předmětný skutek nespáchal a v této souvislosti namítl, že soudy nezjistily správně skutkový stav věci a navíc nesprávně hodnotily ve věci provedené důkazy. Poukázal na to, že přecenily svědeckou výpověď F. H. (vězeňského dozorce, se kterým měl dovolatel popsaný konflikt) a naopak nesprávně hodnotily svědeckou výpověď dalšího dozorce J. Š., stejně jako lékařské zprávy o zranění dovolatele i poškozeného vypracované MUDr. L. a také svědecké výpovědi z řad dalších odsouzených. V uvedených souvislostech poukázal na to, že poškozeného H. mohl udeřit, avšak zcela mimovolně při obraně své osoby, namítl i nesprávně označené místo, kde měl zaútočit na poškozeného i místa, na kterých byl poškozený zraněn. Namítl také to, že svědecké výpovědi poškozeného i svědka Š. obsahují rozpory, které soudy uspokojivě nevysvětlily. Uzavřel s tím, že jeho (soudy shledané) jednání v kritické době nebylo vůči poškozenému vedeno úmyslně, ale fyzický kontakt s poškozeným byl z jeho strany bezděčný a vyvolaný právě jednáním poškozeného. Nemohl se tak v konečném důsledku dopustit přečinu, kterým byl shledán vinným, právě pro absenci úmyslného zavinění, jehož přítomnost vyžadují znaky skutkové podstaty označeného přečinu. Proto také navrhl, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušil dle § 265k tr. ř. a přikázal věc odvolacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
Dne 25. 4. 2012 obdržel Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přípis Nejvyššího státního zastupitelství České republiky se sdělením, že to nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Samotné dovolání potom Nejvyšší soud obdržel dne 16. 10. 2012.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byl správně právně posouzen v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se popsaného jednání nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že se pouze bránil, a pokud byl poškozený jím zraněn, stalo se tak neúmyslně. V uvedeném směru však oba soudy, zejména i v důvodech svých (přijatých) rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Správně tak poukázaly zejména na výpověď poškozeného F. H., když se zabývaly i její věrohodností, a to i v souvislosti s lékařskými zprávami o zranění jak poškozeného, tak i dovolatele, doprovázené i výpovědí ošetřujícího lékaře. Stejně tak se podrobně zabývaly i výpověďmi dalších, ve věci slyšených (označených) svědků. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. listopadu 2012
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka