3 Tdo 131/2026

Judikát 3 Tdo 131/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:11.03.2026

Spisová značka:3 Tdo 131/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.131.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Dokazování

Hodnocení důkazů

Důvody dovolání

Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 265b odst. 1 tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 3 Tdo 131/2026-562

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2026 o dovolání, které podala obviněná V. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2025, č. j. 8 To 215/2025-470, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 132/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. B. odmítá. Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále také jen „obvodní soud“) ze dne 22. 7. 2025, č. j. 4 T 132/2024-434, byla obviněná V. B. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem I.) a zločinem týrání zvířat podle § 302 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (pod bodem II.), jichž se podle skutkových zjištění soudu dopustila tak, že (převzato z výroku rozsudku obvodního soudu)

I. od přesně nezjištěné doby, nejméně však na počátku roku 2023, do 6. 7. 2023, ve společné domácností na adrese XY, opakovaně slovně i fyzicky v mnoha případech, zejména pod vlivem alkoholu, se zvyšující se četností, napadala svého druha, poškozeného M. K., na kterého křičela, nadávala mu různými nadávkami, např. „že je zkurvenej kripl“, ničila vybavení bytu, elektroniku, přičemž mu například rozbila herní konzoli nebo mobilní telefon, házela po něm různými předměty, např. skleničkami nebo jiným nádobím, vysklila dveře v bytě, trhala na něm oblečení, bila jej pěstmi, kopala jej, přičemž rány směřovala na jeho hlavu a horní část těla, čímž mu opakovaně způsobila zejména modřiny, monokly a škrábance, kdy poškozený reagoval tím, že se ji slovně snažil uklidnit, chytal ji za ruce a snažil se ji udržet od těla, přičemž tyto incidenty někdy započaly i kvůli naprosté maličkosti, kdy takto jednala například: - krátce před datem 18.

5. 2023 poškozeného fyzicky napadla tak, že mu tím způsobila poranění zubu, načež následně musel vyhledat lékařské ošetření,

- v noci z 6. 7. 2023 na 7. 7. 2023, došlo opět k slovnímu napadání poškozeného a následně k jeho fyzickému napadení, kdy poškozeného napadla údery pěstí do hlavy, do oblasti obličeje, poškozený se snažil dostat z bytu, kde chtěl požádat souseda o přivolání pomoci, ona se mu v tom však snažila zabránit a jemu se však podařilo vyprostit a odejít z bytu na chodbu, kde hlukem probuzený soused J. B., na jeho žádost telefonicky přivolal policii a nechal poškozeného, aby se schoval v jeho bytě, kdy poškozenému M. K. při tomto jejím jednání způsobila poranění nosu, modřiny, bolest zubů a poraněné prsty, v důsledku čehož vyhledal lékařské ošetření, II. v blíže neurčené době v prvé půli roku 2022 v bytě ve 4.

patře bytového domu na adrese XY, fyzicky blíže nezjištěným způsobem napadla dospělého jedince britské modré rasy kočky domácí patřícího panu M. K., a to údajně z důvodu, že kocour v bytě cosi pomočil, přičemž ji tento kocour v obraně poškrábal a následně poté vzala uvedeného kocoura a vyhodila jej z blíže nezjištěného okna nebo balkonu bytu, přičemž následně pádem zraněného kocoura, který nebyl schopen pohybu, měl poraněnou hlavu, nebyl schopen zvednout ani hlavu a ještě asi 10 minut žil, přenesla zpět do bytu, v důsledku čehož krátce nato kocour ve spojení s poraněními způsobenými pádem uhynul.

2. Za výše uvedené trestné činy a sbíhající se zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za které byla již pravomocně odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 3 T 138/2022, jí byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 3 T 138/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 7. 2025, č. j. 4 T 132/2024-434, podala obviněná odvolání, které Městský soud v Praze (dále také jen „městský soud“) usnesením ze dne 23. 9. 2025, č. j. 8 To 215/2025-470, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná V. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), h), g) tr. ř.

5. V jeho odůvodnění obhájce nejprve poznamenal, že dovolání podává s ohledem na § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, podle kterého je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, a dále využívat všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Ačkoli obviněná neposkytuje dostatečnou součinnost a po poučení o mimořádném opravném prostředku pouze sdělila, že je nevinná, podává obhájce toto dovolání z důvodu splnění stavovské povinnosti, a to i přesto, že mu nejsou známy (resp. obviněnou mu nebyly sděleny) žádné nové okolnosti či důkazy. Vše podstatné a zásadní uvedl a zohlednil již v podaném odvolání ze dne 18. 8. 2025 proti rozsudku Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 22. 7. 2025, č. j. 4 T 132/2024-434, avšak přesto mu obviněná sdělila, že „pokud by řekl na soudě to, co chtěla, nikdy by ji soud nemohl odsoudit“. 6.

Dovolatelka tedy ve svém mimořádném opravném prostředku namítá:

„Výrok o vině a trestu uloženém obviněné je postaven výhradně na svědecké výpovědi oběti trestného činu, poškozeného K., ač tento v hlavním líčení odmítl vypovídat, přičemž v přípravném řízení vypovídal procesně nepoužitelným způsobem, tedy vymezení vad zakládajících dovolací důvod je následující:

- Neexistence zásadního důkazu, důkazní nouze. - Zpochybnění pravdivosti výpovědi poškozeného K. - Zpochybnění úmyslu obviněné, nenaplnění skutkové podstaty, protože nebyl bez pochybností prokázán úmysl a u obou obžalovaných trestných činů je úmysl pojmovým znakem skutkové podstaty dotčeného trestného činu, měla být pro shledání pochybnosti o úmyslu obžalovaná zproštěna obžaloby. - Nemožnost obhajoby klást poškozenému dotazy k objasnění podstatných okolností, za kterých mělo k provinění obviněné dojít.

- Státnímu zástupci se nepodařilo vyvrátit verzi obhajoby k tomu, jak se věci skutečně seběhly. - Neexistence fotografií, videozáznamu o trestném činu, ač obviněná tvrdila, že jí poškozený K. zabavil mobilní telefon, ve kterém měla nafoceny pro posouzení skutku rozhodující fotografii. - Závislost obviněné na poškozeném, ovládací a manipulativní chování poškozeného vůči obviněné. - Důkazní řízení neposkytlo dostatečný obraz o tom, co se skutečně stalo. - Hodnocení důkazů selektivně bez přístupu k principu rovnosti a spravedlnosti.

S ohledem na důvodné pochybnosti a důkazní nouzi nelze obžalovanou uznat vinnou a měla by být aplikována trestněprávní zásada in dubio pro reo.“

7. S odkazem na uvedené dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud „napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2025, sp. zn. 8 To 215/2025, jakož i všechna rozhodnutí tomuto předcházející dle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil, a dle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc zpět senátu odvolacího soudu nebo soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí“.

8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná označila dovolací důvody správně, avšak uplatněná argumentace jim v plné míře neodpovídá. Námitky k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř. nedoprovodila příslušným relevantním výkladem, v němž by vyložila konkrétně, proč se domnívá, že jsou zmíněné dovolací důvody naplněny. Úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatelka chtěla argumentovat a dotvářet tím za ni její podání.

Dané námitky tak zůstaly v rovině pouhého prohlášení obviněné a není možné se k nim kvalifikovaně vyjádřit. Je také potřeba upozornit, že Nejvyšší soud se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů obviněná nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stádiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního stupně.

9.

S jistou dávkou tolerance je možné označit za naplněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první zákonné variantě, s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zde obviněná namítá, že výrok o vině byl vystavěn výhradně na svědecké výpovědi poškozeného M. K., ač tento v hlavním líčení odmítl vypovídat. Tento názor je však potřeba označit za vadný, neboť, byť skutečně poškozený v hlavním líčení nevypovídal, soud prvního stupně měl dostatečně širokou důkazní základnu pro to, aby obviněnou uznal vinnou oběma trestnými činy.

Při rekonstrukci skutkového děje se mohl opřít o svědecké výpovědi S. Z., J. B., P. K., I. B. a J. K. Dále mohl obvodní soud vycházet z úředního záznamu o zajištění obviněné ze dne 7. 7. 2023, stejně tak z protokolu o ohledání těla poškozeného s fotodokumentací i z lékařské zprávy z inkriminovaného dne. Jednání obviněné odpovídá závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Sklony k agresivnímu jednání se podávají i ze záznamu v evidenci přestupků, v němž má obviněná celkem 5 záznamů, a ze spisu Okresního soudu Praha-východ, sp. zn. 30 P 456/2009, z nějž minimálně vyplývá, že z důvodů svého problematického dospívání pobývala v diagnostickém ústavu a v ústavní výchově.

Soudy nižších stupňů tedy mohly výrok o vině formulovat i za absence svědecké výpovědi poškozeného, přičemž postupovaly důsledně a do skutkové věty výroku o vině nezanesly údaje, o nichž pouze on sám vypovídal.

10. Jako námitku procesního charakteru, a tedy nepodřaditelnou pod žádný z dovolacích důvodů, je nutno vyhodnotit námitku, jejímž prostřednictvím obviněná zdůrazňuje, že soudy hodnotily důkazy v její neprospěch, resp. že soud měl postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. V postupu soudů nižších stupňů není možno spatřovat namítané porušení této zásady, neboť odlišné hodnocení důkazů obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení zmíněného principu nezakládá.

11. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevila i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího senátu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

12. Nejvyšší soud nejprve ověřil splnění nezbytných procesních předpokladů pro projednání předloženého mimořádného opravného prostředku. Zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, jak ukládá ustanovení § 265d odst. 2 věty první tr. ř., a že současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjí od ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr.

ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněné proti odsuzujícímu rozsudku ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

13. Protože dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí zkoumat, zda obviněnou vznesené námitky obsahově vyhovují jí deklarovaným dovolacím důvodům. Ty totiž nemohou být uplatněny jen formálně, ale je třeba, aby jim svým obsahem vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatelky.

14. V uvedené souvislosti je vhodné nejprve zmínit, že vzhledem k reálně nastolené procesní situaci a zvolené argumentaci se obviněné primárně nabízel odkaz na ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé variantě, která dopadá na případy, kdy bylo v řádném opravném řízení rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání či stížnosti proti některému z rozhodnutí soudu prvního stupně, jež jsou vyjmenována v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v předcházejícím řízení byl dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.

ř. Podstata uvedené alternativy tedy tkví v tom, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ačkoli věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v podaném opravném prostředku, anebo dokonce sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

15. Absenci formálního odkazu na ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nicméně Nejvyšší soud v praxi nevnímá jako natolik zásadní nedostatek předloženého dovolání, aby trval na jeho formálním upřesnění dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm obsažených námitek. I v nynějším případě se proto zaměřil přímo na řešení otázky, zda napadené usnesení městského soudu, resp. jemu předcházející řízení, byly vskutku zatíženy dovolatelkou namítanými vadami a zda tvrzená pochybení zároveň zakládají existenci označených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř.

16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

17. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto zákonné ustanovení tedy postihuje tři varianty nejzávažnějších pochybení soudů při rekonstrukci skutkového stavu. Jimi jsou případy tzv.

opomenutých důkazů, dále důkazů získaných či posléze provedených v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného a excesivního hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. IV. ÚS 570/03, sp. zn. III. ÚS 177/04 aj.), jež má za následek existenci tzv. zjevného (extrémního) rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními na straně druhé.

18. Konečně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zaměřen na vady rozhodnutí spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho rámci lze tedy relevantně nastolit otázku, zda posuzované jednání, tak jak je vyjádřeno ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozvedeno v jeho odůvodnění, 1) je vůbec trestným činem, a to z hlediska všech podmínek trestnosti stanovených v obecné i zvláštní části trestního zákoníku, popřípadě též v netrestních předpisech, a pokud ano, tak 2) o jaký konkrétní trestný čin se jedná. Přezkumná povinnost dovolacího soudu se zde striktně omezuje pouze na hodnocení, zda nižšími soudy zvolená právní kvalifikace odpovídá jimi zjištěnému skutkovému stavu. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení pak nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

IV. Důvodnost dovolání

19. Vzhledem ke konkrétnímu, a nutno předeslat že značně strohému, obsahu dovolání je třeba nejprve připomenout ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud přezkoumává napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení jen v rozsahu a z důvodů, které jsou v dovolání uvedeny. Není povolán k přezkumné činnosti ve větším rozsahu z vlastní iniciativy a samozřejmě není jeho úkolem, aby si dovolací argumentaci obviněné jakkoli domýšlel nebo ji dokonce sám doplňoval. Současně platí, že lze přihlížet pouze k námitkám (jejich konkrétnímu zdůvodnění), které jsou obsaženy přímo v textu dovolání.

Dovolací námitky nelze opírat o odkaz na skutečnosti či argumenty uvedené v řádném opravném prostředku, v jiných podáních učiněných v dřívějších fázích trestního řízení, v závěrečné řeči, resp. konečném návrhu, přednesených před soudem prvního či druhého stupně apod. (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr., aj.).

20. Co se týče označených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř., z obsahu dovolání nelze vyčíst vůbec žádné námitky, které by jim snad mohly odpovídat. Veškeré výhrady obviněné směřují do oblasti dokazování a skutkových zjištění, přičemž se však jedná o pouhá tvrzení, přesněji řečeno stručná „hesla“, bez jakékoli argumentační náplně, ke které by se Nejvyšší soud vůbec mohl vyjádřit. Za jedinou alespoň trochu konkrétní námitku je možno považovat konstatování, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou vystavěna výlučně na svědecké výpovědi poškozeného, který však v tomto řízení nevypovídal procesně použitelným způsobem. Dovolatelka ovšem tuto námitku již žádným způsobem nerozvinula.

Je faktem, že poškozený v přípravném řízení vypovídal jen ve fázi před zahájením trestního stíhání (v režimu § 158 tr. ř.) a v hlavním líčení pak již vypovídat odmítl. Z protokolů o hlavních líčeních, rozsudku soudu prvního stupně, jakož i usnesení odvolacího soudu je ovšem patrné, že nižší soudy z žádné „výpovědi“ poškozeného ve skutečnosti nevycházely. Soud prvního stupně v návaznosti na vzniklou procesní situaci dokonce upravil popis skutku oproti obžalobě tak, že vypustil některé detaily vzájemných incidentů, které popsal pouze poškozený v přípravném řízení a které z výpovědí jiných svědků nevyplynuly.

Nelze tedy souhlasit s tvrzením dovolatelky, že „výrok o vině a trestu je postaven výhradně na svědecké výpovědi poškozeného“, když tato naopak nebyla jako důkaz soudy nižších stupňů provedena a nebyla jimi ani nijak hodnocena. Obvodní soud při svém rozhodování vycházel z výpovědí ostatních svědků, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie a listinných důkazů. Vzhledem k množství a obsahu těchto důkazů, které mezi sebou korespondovaly a vzájemně se doplňovaly, jistě nelze přisvědčit tvrzení, že ve věci nastala tzv. „důkazní nouze“.

I přes poměrně výjimečnou situaci spočívající v absenci (procesně použitelné) výpovědi poškozeného je tomu naopak. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně, bez jakýchkoli důvodných pochybností. Soudy nižších stupňů postupovaly v souladu s ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když všechny relevantní důkazy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Na základě toho pak učinily správné skutkové i právní závěry.

21. Ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž není naplněn. Námitky dovolatelky nejsou ničím jiným než značně vágní polemikou se soudy zvoleným způsobem hodnocení důkazů. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že existenci zjevného rozporu (extrémního nesouladu) ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze relevantně namítat jen proto, že soudy po komplexním zhodnocení důkazů, provedeném v souladu se zásadou zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř., dospěly ke skutkovým zjištěním, která dovolateli nevyhovují.

Z obsahu dovolání lze v obecné rovině vyvodit, že obviněná soudům formálně vytýká, že dospěly k takovým závěrům o průběhu skutkového děje, které nemají oporu v provedených důkazech, reálně však toto své tvrzení nepodpořila žádným relevantním argumentem. Fakticky totiž neuvedla jediný příklad, kdy by konkrétní důkaz, mající současně zásadní význam pro rozhodná skutková zjištění determinující následnou právní kvalifikaci činu, byl hodnocen vyloženě deformativním způsobem a interpretován proti svému skutečnému vyznění.

22. Pokud dále (též zcela obecně a telegraficky stručně) reklamovala, že soudy nižších stupňů chybně neaplikovaly zásadu in dubio pro reo, pak postačí uvést, že uplatnění tohoto principu je namístě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Taková situace zde ovšem, jak bylo výše rozvedeno, nenastala.

Naopak, po provedeném dokazování soud prvního stupně a následně pak ani soud odvolací žádné rozumné pochybnosti o vině obviněné (zcela oprávněně) neměly, jak zřetelně vyplývá z odůvodnění jejich meritorních rozhodnutí. 23. S odkazem na výše uvedené lze souhrnně konstatovat, že konkrétní námitky obviněné (pokud je tedy za konkrétní vůbec lze označit) nespadají pod žádný z taxativně vypočtených dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. V. Způsob rozhodnutí

24. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a stručně je odůvodnil podle požadavku zakotveného zákonodárcem v § 265i odst. 2 tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 11. 3. 2026 JUDr. Ondřej Círek předseda senátu