3 Tdo 1313/2011-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 26. října 2011 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. A., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 7 To 314/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 10/2011, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. A. odmítá.
I. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 5. 2011, sp. zn. 2 T 10/2011, byl obviněný J. A. uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že“
1) „dlouhodobě, nejméně od 1. 9. 2010 do svého zadržení dne 21. 1. 2011, v D. na okrese Z. a jinde pronásledoval poškozenou M. B., a to jednak telefonáty výhrůžným a sexuálním motivem (z telefonního čísla), a dále vyhledával osobní setkání s ní, kdy jí vyhrožoval zabitím, uražením hlavy, kdyby si našla jiného chlapa, vulgárně jí nadával výrazy „kurvo ožralá, pičo, kundo, degoši, vymatlanej mozku, já tě vymrdám“, kdy tyto nadávky a výhrůžky neustále opakoval, vyhledával s ní kontakt i přes její odpor, v noci obcházel kolem domu v D., L. (kde poškozená bydlí s matkou) a bil do oken, čímž ji tak omezoval v obvyklém způsobu života a vzbuzoval v ní důvodnou obavu o její život nebo zdraví (když ji v předchozím období opakovaně i fyzicky napadl)“,
a dále přečinem porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, kteréhož se dopustil tím, že:
2) „v přesně nezjištěné době od 01.00 hodin dne 1. 1. 2011 nejméně do dne 20. 1. 2011 v D. na okrese Z. se bez souhlasu majitelky neoprávněně zdržoval, pobýval a užíval zahradní chatu v zahrádkářské kolonii na ulici Z., přičemž zde odcizil 2 kusy kompletního ložního prádla, čímž tak způsobil M. B. škodu ve výši nejméně 1.000,- Kč“.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozená M. B., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný podal proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě odvolání, kteréžto směřoval do všech jeho výroků. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 7 To 314/2011, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. A. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 265 - 266) opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. maje za to, že soudy postupovaly nesprávně při hodnocení provedených důkazů, stejně jako postupovaly nesprávně při právním posouzení skutků a hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že dokazování považuje za nedostatečné, neboť soudy vycházely ponejvíce z výpovědi poškozené a její matky. Výpověď poškozené označil za nevěrohodnou a značně rozpornou, což však soudy bez bližšího odůvodnění přešly. K výpovědi matky poškozené K. T. pak uvedl, že svědkyně nikdy nebyla přítomna údajnému vyhrožování, nadávání, fyzickému napadání či pronásledování poškozené, a při výpovědích vždy vycházela pouze z toho, co jí poškozená reprodukovala. Obviněný dále namítá, že v předcházejícím řízení soudy obou stupňů zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování, když doposud provedené důkazy bez dalších souvislostí a důkazů nelze patřičně hodnotit. Za stěžejní pak obžalovaný považuje výslechy zasahujících policistů, kteří přijížděli k nahlášeným „přestupkům“ mezi poškozenou a obžalovaným na předmětnou zahradní chatu a dále nově vypracované znalecké posudky na osobu poškozené M. B., stejně jako jeho vlastní osobu. V této souvislosti brojí proti znaleckému posudku vypracovanému PhDr. Jitkou Horkou na osobu poškozené. Současně vznáší pochybnosti o tom, zda lze dle výpisu o telekomunikačním provozu mezi ním a poškozenou dovozovat, že šlo o vytrvalé kontaktování, které v poškozené mohlo vzbuzovat důvodnou obavu o její život a zdraví. K častějšímu kontaktování došlo v předmětném období (cca 5 měsíců) pouze ve 3 případech a četnost těchto hovorů byla dána zejména tím, že poškozená z malicherných důvodů odmítala telefon zvednout, případně hovory bezdůvodně ukončovala. Pokud jde o záznamy správních orgánů ohledně jeho přestupků vůči poškozené, zdůraznil, že byl uznán vinným pouze v jednom případě, v ostatních případech k projednání přestupku nedošlo a nelze mu je proto přičítat k tíži. Obviněný uvedl, že je přesvědčen, že jeho odvolání bylo podáno důvodně, a trvá na tom, že se mu za vinu kladených skutků nedopustil. Navíc v rámci trestního řízení nebyla žádným způsobem řešena otázka, že by měl poškozenou obtěžovat telefonáty se sexuálním motivem. Tyto skutečnosti nebyly v průběhu celého řízení nijak prokázány. Stejně tak je tomu i u údajného nadávání a vyhrožování vulgárními výrazy či u jeho údajného nočního obcházení domu poškozené. Má proto za to, že soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, tak řízení, které mu předcházelo, včetně rozsudku soudu prvního stupně.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněný stejnou argumentaci použil již v rámci řádného opravného prostředku, odvolací soud se jí náležitě zabýval, a na závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí lze plně odkázat. Argumentace shromážděná v dovolání se totiž soustředí výlučně na výhrady proti hodnocení provedených důkazů, respektive na úplnost dokazování (tj. neprovedení návrhů obviněného na doplnění provedených důkazů), které není možno považovat za námitky hmotně právní, nýbrž jde o výhrady procesně právní a potažmo skutkové. Obviněný se totiž domáhá výlučně změny skutkových zjištění, které by měly podle jeho představ vyústit v takový skutečný stav věci, z něhož by vyplynula jeho nevina, přičemž tvrzení neviny je podstatou všech jeho námitek. Takové argumenty však nemohou naplnit nejen deklarovaný, ale ani žádný jiný ze zákonných důvodů dovolání. Současně tak tedy nemohl být naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. A. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř.
III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 7 To 314/2011, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. A. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedeným pod písm. g).
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (především námitka nedostatečného rozsahu dokazování, neprovedení jím navržených důkazů, konkrétně výslechů zasahujících policistů, kteří přijížděli k nahlášeným „přestupkům“ mezi ním a poškozenou, a dále revizního znaleckého posudku na osobu poškozené, stejně jako osobu obviněného; námitky směřující vůči znaleckého posudku vypracovanému PhDr. Jitkou Horkou; námitky směřující vůči posouzení obsahu výpisu o telekomunikačním provozu mezi ním a poškozenou; nesprávné vyhodnocení výpovědí poškozené, které označil za nevěrohodné a poukazoval na jejich rozpornost, a dále výpovědi svědkyně K. T., matky poškozené, jejíž výpověď shledal nedostatečnou, neboť svědkyně nikdy nebyla nějakému incidentu mezi ním a poškozenou přítomna a ve výpovědích toliko interpretovala skutečnosti podané jí poškozenou) a poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (námitky, v rámci nichž obviněný brojí proti nedostatečným skutkovým zjištěním týkajících se jeho údajných předchozích konfliktů s poškozenou, sexuálního podtextu telefonátů, údajného nadávání a vyhrožování, a v neposlední řadě nočního obcházení domu poškozené), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak, že skutky, tak jak jsou popsány, nebyly v průběhu řízení žádnými důkazy prokázány) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvádí, že se mu za vinu kladených skutků nedopustil).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Pod daný dovolací důvod nelze podřadit ani námitky, v rámci nichž obviněný na podkladě vlastního hodnocení důkazů spatřoval porušení procesní zásady in dubio pro reo.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný v tomto směru namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů či vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Obviněný navíc totožné námitky uplatnil již v podaném odvolání a odvolací soud se jimi dostatečně zabýval. V rámci odůvodnění uvedl, že „není potřeba ve věci provést ještě nějaké další důkazy. Soud 1. stupně ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu provedl dokazování v potřebném rozsahu a učinil ve věci úplná a správná skutková zjištění, která mají plnou oporu ve výsledcích provedeného dokazování“. Námitky obviněného vyhodnotil jako neopodstatněné (odůvodnění str. 3 – 4 napadeného usnesení), kdy uvedl, že „ve světle zjištěných skutečností pak nemohou obstát námitky obžalovaného uvedené v podaném odvolání, jelikož výpovědi poškozené i ostatních svědků, včetně ve věci provedeného znaleckého posudku, vylučují obžalovaným použitou verzi, že se vůči poškozené vlastně ani ničeho nelegálního nedopustil“ (str. 4 napadeného usnesení). Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu nalézacího. Nejvyšší soud žádné vady v postupu či právní kvalifikaci soudů nižších stupňů neshledal.
IV. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2011
Předseda senátu: JUDr. Petr Š a b a t a