3 Tdo 1316/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2004 o dovolání podaném H. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 254/2003 ze dne 2. 9. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 237/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 20 T 237/2002 ze dne 26. 5. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců, přičemž bylo také rozhodnuto o poškozenou uplatněném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal H. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením sp. zn. 13 To 254/2003 ze dne 2. 9. 2003 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal H. D. dovolání a to včas (poté co na výzvu soudu prvního stupně doplnil, byť ne zcela přesně, podané dovolání označením uplatněného dovolacího důvodu), prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení vedeném před soudy nebylo prokázáno, že spáchal skutek, který je mu kladen za vinu. V této souvislosti poukázal na to, že v kritické době selhaly brzdy jím řízeného vozu, především však na to, že z provedeného dokazování nelze jednoznačně usoudit na to, že zranění poškozené (podle závěrů znalce z oboru soudního lékařství) nebylo možné kvalifikovat jako zranění, která poškozená utrpěla právě v důsledku zjištěného skutkového stavu a tedy v souvislosti s projednávanou dopravní nehodou. Poukázal v této souvislosti na to, že znalec z oboru soudního lékařství jednoznačně neuvedl, že zranění poškozené vzniklo právě v souvislosti s posuzovanou dopravní nehodou, když soudy vycházely především ze subjektivních stesků poškozené a nezjišťovaly zdravotní stav poškozené v době před nehodou, nezabývaly se ani dostatečně zjištěním intenzity nárazu při střetu vozidel a rozsahem jejich poškození. Uzavřel, že podle jeho přesvědčení nebylo prokázáno, že k narušení zdraví poškozené došlo právě v příčinné souvislosti s posuzovanou dopravní nehodou, když v tomto směru navrhl doplnit provedené dokazování. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil citované usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně s tím, aby „žalovaný byl zproštěn obžaloby“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod (§ 265b odst. 1 písm. b/ tr. ř.) nekoresponduje s obsahem odůvodnění tohoto podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Argumentace uplatněná v podaném dovolání opakuje obhajobu dovolatele v řízení před oběma soudy, když s touto argumentací se i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí dostatečně vypořádal. Dovolatel se tak domáhá pouze odlišného hodnocení důkazů provedených před soudy s tím, že je naplněn zmíněný dovolací důvod. Státní zástupkyně tak má za to, že uvedené dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř. a uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem jeho odůvodnění. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení příčin vzniku dopravní nehody a takto i zranění poškozené, když v této souvislosti poukázal na nejednoznačné závěry obsažené ve vyjádřeních znalce z oboru soudního lékařství. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že zjištěný skutek obsahuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí vysvětlily z jakých důkazů vycházely. V této souvislosti nutno zdůraznit, že soudy nejsou bezvýjimečně vázány ani závěry znaleckého posudku, jehož závěry hodnotí jako každý jiný důkaz ve věci provedený. V této souvislosti potom soudy poukázaly především na to, že nijakým způsobem nebylo zjištěno, že by poškozená v minulosti utrpěla obdobné zranění krční páteře či měla v tomto směru zdravotní potíže. Dospěly tak k přijatelnému názoru, že zranění poškozené a její zdravotní potíže s krční páteří vznikly právě v důsledku předmětné dopravní nehody a tedy zaviněním dovolatele. Odpovídajícím způsobem také vysvětlily vznik samotné dopravní nehody a reagovaly v tomto směru na obhajobu uplatněnou dovolatelem v řízení před nimi. Stejně přiléhavě vysvětlily i to, proč odmítly provést další důkazy navrhované dovolatelem s tím, že byl proveden dostatek důkazů k tomu, aby soudy zjistily skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro zákonu odpovídající rozhodnutí.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka