3 Tdo 1327/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17.
prosince 2003 o dovolání podaném R. C., proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích, sp. zn. 13 To 35/2003 ze dne 25. 2. 2003,
kterým rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Pardubicích pod sp. zn. 22 T 46/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích, sp. zn. 22 T 46/2002 ze dne 19. 11.
2002 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224
odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a byl mu uložen trest odnětí
svobody, který mu byl podmíněně odložen s tím, že se mu ukládá, aby podle svých
sil v nejkratší možné lhůtě učinil kroky k náhradě způsobené škody. Byl mu
uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel. Skutkově /ve stručnosti/ šlo o to, že dovolatel způsobil dopravní
nehodu, přesně popsanou ve skutkové větě výroku označeného rozsudku, při které
utrpěl poškozený smrtelné zranění.
O odvolání R. C. proti uvedenému rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové
- pobočka Pardubice usnesením sp. zn. 13 To 35/2003 ze dne 25. 2. 2003 a to
tak, že podané odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl
jako nedůvodné.
Proti shora uvedeném usnesení podal dovolatel včas, prostřednictvím svého
obhájce a za splnění všech zákonem vyžadovaných náležitostí, dovolání, když za
dovolací důvod označil ten, který je vymezen v ustanovení § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. V důvodech podaného dovolání vedl své výhrady proti rozhodnutím
učiněným oběma soudy do skutkových zjištění, která byla v jeho věci učiněna.
Zejména namítal, že v kritické době přizpůsobil rychlost své jízdy všem
předvídatelným okolnostem a má za to, že samotnou příčinou vzniklé dopravní
nehody bylo neopatrné počínání chodce /poškozeného/. Dle jeho názoru nebyl
tím,který by v kritické době porušil povinnosti řidiče,nezavinil dopravní
nehodu. Navrhl, aby dovolací soud „zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v
Hradci Králové, případně zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v
Pardubicích a přikázal, aby věc byla v potřebném rozsahu znovu projednána a
rozhodnuta, případně podle § 265m tr. ř. vydal rozsudek, kterým by dovolatele
obžaloby zprostil.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce) a to přípisem, který obdržel
dovolací soud dne 22. 10. 2003. V něm uvedl, že dovolatel se výslovně opírá o
dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a polemizuje
se způsobem hodnocení důkazů soudem, když sám podává takový výklad důkazní
situace, aby odůvodnil tvrzení o své nevině. V této souvislosti dovolatel
poukazuje na nesprávné závěry znaleckého posudku z oboru dopravy s tím, že
neporušil ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu citovaná ustanovení zákona
č. 361/2000 Sb., jakož i to, že poškozený v rozhodné době přecházel vozovku
mimo vyznačený přechod pro chodce. Dovolatel tak zpochybnil v naznačeném směru
správnost skutkových zjištění, ze kterých nakonec vycházely soudy, když jej
uznaly vinným uvedeným trestným činem. Státní zástupce v těchto souvislostech
poukázal na to, že popis skutku a jeho odůvodnění v rozsudku soudu nalézacího
obsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na
zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., čemuž odpovídá i použitá právní věta ve
výroku tohoto rozsudku. Poukázal i na to, že soudy přihlédly při svém
rozhodování ke spoluvině poškozeného s tím, že náležitou pozornost věnovaly i
okolnostem svědčícím o porušení povinností dovolatelem, jakožto řidičem.
Uzavřel, že v celku výhrady dovolatele směřují proti nesprávnému hodnocení
soudem provedených důkazů a napadá takto výlučně správnost zjištěného
skutkového stavu. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby podané dovolání
Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl,
jelikož bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a
učinil tak za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v
neveřejném zasedání.
Na tomto místě nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádným opravným
prostředkem a lze jej podat pouze z důvodů zákonem taxativně vymezených /§ 265b
tr. ř./. Dovolací soud v předmětné věci samozřejmě posuzoval, zda uplatněný
dovolací důvod je tím, který lze považovat za důvod stanovený zákonem.
Dovolatelem uplatněný důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod
se tak nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené
rozhodnutí vybudováno. Jinými slovy, skutkový stav je při rozhodování o
dovolání hodnocen pouze a jenom z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost
skutkové povahy byly správně posouzeny, tedy právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nelze tak s poukazem na uvedené
hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5,
6 tr. ř. a skutkové vady tak nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního
názoru. Z tohoto pohledu se tak v řízení o dovolání nelze domáhat přezkoumání
skutkových zjištění a následně i právního hodnocení té které věci soudy. Nelze
takto ani odstranit právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním
podmíněna,to samozřejmě za předpokladu, že mezi skutkovými zjištěními ve věci
vykonanými a následným právním hodnocením není extrémní nesoulad, když tak tomu
v posuzované věci není. V této souvislosti nelze vyčítat soudům, že by
neprovedly potřebné dokazování a nelze mít ani za to, že ze zjištěných důkazů
dovodily nepřiléhavé závěry právní.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu
než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil za
splnění podmínek vymezených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Zpracoval:
JUDr. Vladimír Jurka