3 Tdo 135/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2005 o dovolání podaném K. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 71/2004 ze dne 20. 9. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 8/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 5 T 8/2002 ze dne 14. 4. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil skutkem, který je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody, jehož výkon mu byl podmíněně odložen.
V předmětné věci podal K. H. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 11 To 71/2004 ze dne 20. 9. 2004 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) k odvolání příslušné státní zástupkyně citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že mu uložil stejný trest odnětí svobody, jehož výkon mu podmíněně odložil a dále mu uložil i trest propadnutí věci, který přesně specifikoval. Odvolání obviněného potom podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal K. H. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (formálně nesprávně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a/ tr. ř., podle citace užitého dovolacího důvodu se však jedná nepochybně o dovolací důvod vpředu uvedený). V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud bez dalšího konstatoval, že zajištěné množství konopí je nutno považovat za množství větší než malé, když mnohonásobně převyšuje běžnou dávku konzumenta, když nepřihlédl ke snížené kvalitě onoho konopí a nepřihlédl k tomu, že nebylo zjištěno kolik běžných dávek by bylo ze zajištěného množství připravit jako využitelných pro samotného dovolatele.
Dále zmínil své přesvědčení, že droga získaná z konopí (marihuana) nepředstavuje pro její uživatele z hlediska jejich zdraví a života zvýšené nebezpečí, když poukázal i na to, že v určitých případech může být tato droga i léčivá. Poukázal na určité rozdíly mezi znaleckým posudkem Policie České republiky stran množství, které by bylo možné ze zajištěného konopí využít a mezi v tomto směru nabídnutým posudkem Ústavu preventivního lékařství Univerzity Palackého v Olomouci. Konečně zdůraznil, že zjištěným množstvím konopí se jako samokonzument (experimentující s jeho léčivými účinky) „předzásobil“ (mezi dvojí roční sklizní rostliny), a proto nelze mít za dané situace za to, že přechovával konopí v takovém množství (menším než malé), které by znamenalo nebezpečí pro zdraví nebo život.
On sám se necítí být na droze závislý, experimentuje s marihuanou a s její malou denní spotřebou. Tyto skutečnosti však soudy nezvážily a nemohly tak v tomto konkrétním případě objektivně vyhodnotit, zda šlo v posuzované věci o množství přechovávané látky, které je větší než malé, včetně přesné úvahy, které části rostliny lze využít. Závěrem poukázal na tzv. spotřební držbu a její stanovení, když samokonzumace drogy a nikoli její přechovávání by kriminalizovalo všechny osoby, které „přijaly“ filosofii pozitivního vlivu marihuany.
Z takto uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že (s ohledem na námitky dovolatele) z pojmu „přechovává“ je zřejmé, že musí jít o držení omamné nebo psychotropní látky v množství převyšující dávku potřebnou pro držitele, tzv. spotřební držbu. V dané věci v rámci dokazování bylo zjištěno, že konkrétní množství konopí (zajištěné u dovolatele) obsahovalo 13,91 g D –9 – THC, což je množství mnohonásobně převyšující množství judikaturou tolerované (0,3 g). Nešlo tedy v posuzované věci o tzv. spotřební držbu, ale o množství způsobilé ohrozit život nebo zdraví jeho držitele. Vzhledem k uvedenému proto státní zástupkyně navrhla takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu skutku, který dovolatel napadl s tím, že v něm nelze spatřovat soudy shledaný trestný čin proto, že s ohledem na využitelnost zajištěného konopí, osobu dovolatele a jeho přístup k marihuaně nejde takto o množství větší než malé, lze takto uplatněnou námitku z hlediska užitého dovolacího důvodu mít za právně relevantní, avšak zároveň zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti dovolací soud musí poukázat na důvody obsažené v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu, který se uvedenými námitkami (shodně uplatněnými i v podaném odvolání) zabýval a přesvědčivě vysvětlil závěry, ke kterým také dospěl. I dovolací soud především konstatuje, že konopí je omamnou látkou (ve smyslu zák. č. 167/1998 Sb.) a stejně tak nezbývá než poukázat v tomto směru na současnou platnou zákonnou úpravu, kdy veškeré úvahy dovolatele v tomto směru (v zásadě o legalizaci marihuany) jsou takto úvahami de lege ferenda. Při podstatné úvaze o tom, zda jde o množství předmětné drogy větší než malé potom nutno odkázat na v zásadě již konstantní judikaturu a v tomto směru na zjištění, že v dané věci množství zajištěného konopí je nutno považovat za větší než malé, když mnohonásobně převyšuje běžnou dávku průměrného konzumenta a to i při snížené kvalitě uvažovaného konopí, jak vyplynulo ze znaleckého zkoumání, na které také odvolací soud poukázal, když k jednotlivým posudkům zaujal přiléhavé stanovisko. Stejně tak se zabýval i námitkami stran totožnosti zjištěného skutku a také jeho právní kvalifikací, kterou je takto třeba označit za souladnou s platnou právní úpravou. Ohledně zbývající argumentace dovolatele jde o námitky ryze skutkové, které pokud by zůstaly osamoceny, by musel dovolací soud odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
S ohledem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka