3 Tdo 1351/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.
prosince 2004 o dovolání podaném A. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
sp. zn. 11 To 64/2004 ze dne 19. 7. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 2/2003, t a k t o :
Podle § 265b odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 49 T 2/2003 ze dne 1. 4.
2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a),
odst. 4 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový
děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený
trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání
třinácti let a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou.
V předmětné věci podal A. P. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze
rozsudkem tak, že z podnětu podaného odvolání podle § 258 odst. 1 písm. e),
odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o
trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku
o vině odsoudil dovolatele k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro
jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu a s ním spojeného rozsudku
soudu prvního stupně podal A. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svého
obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných
náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §
265b odst. 1 písm. c) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného
prostředku uvedl, že v přípravném řízení vedeném v jeho trestní věci, byl ve
vazbě, do které byl vzat v souvislosti s dalším (jiným) trestním řízení vedeným
také proti jeho osobě. Uvedl, že při první návštěvě vyšetřovatele (ten mu v
posuzované věci dne 26. 4. 2001 předal sdělení obvinění) tomuto sdělil, že
požaduje přítomnost svého obhájce JUDr. V., který mu byl ustanoven v trestní
věci (předchozí), v jejímž rámci byl vzat do vazby s tím, že tohoto obhájce si
chce ponechat i ve věci, ve které mu vyšetřovatel sdělil obvinění právě dne 26. 4. 2001 (nyní posuzovaná věc). Dovolatel má za to, že takto si řádně zvolil
svého obhájce. S ohledem na uvedené má za to, že příslušný vyšetřovatel měl o
této skutečnosti informovat JUDr. V., přičemž však vyšetřovatel v dané chvíli
měl sdělit dovolateli, že ten má lhůtu jednoho dne k tomu, aby si obhájce
zvolil, jinak mu bude ustanoven. Protože v takové lhůtě dovolatel nebyl schopen
s ohledem na svůj pobyt ve vazbě se s advokátem spojit, došlo k tomu, že
vyšetřovatel požádal soud o ustanovení obhájce s tím, že dovolatel si přeje,
aby tímto obhájcem byl právě JUDr. V. Dne 26. 4. 2001 mu potom byla rozhodnutím
soudu přidělena obhájkyně JUDr. E. Š. s tím, že dovolatel nevyužil svého práva
obhájce si zvolit a nebyl mu zvolen ani jinou, k tomu oprávněnou osobou. Dne 5. 5. 2001 se JUDr. V. setkal s dovolatelem a dohodl se s ním na převzetí jeho
obhajoby v posuzované věci. V této souvislosti také takto zvolený obhájce
požádal o přezkoumání postupu zmíněného vyšetřovatele ve smyslu ustanovení §
167 tr. ř., avšak přípisem ze dne 29. 5. 2001 příslušný státní zástupce
konstatoval, že v daných souvislostech k porušení zákona nedošlo. Při šetření
jeho takto uplatněné námitky potom uvedl, že i v následných rozhodnutích i
soudů bylo argumentováno úředním záznamem, který vyhotovili policisté a který
neodpovídal skutečnosti. Poukázal i na to, že v době kdy mu byla ustanovena
advokátka JUDr. Š. proběhla rekonstrukce s důležitým svědkem, které se však
nezúčastnila, když samotná rekonstrukce byla provedena v rozporu se zákonem
(neoprávněné výzvy přítomných policistů na svědka, jiné světelné poměry a jinak
volená trasa vozidla). Poukázal na to, že obhájkyně JUDr. Š. se pro časové
zaneprázdnění neúčastnila ani pokračování ve výslechu svědka J. Dále poukázal
také na to, že svědci N., H. ani D. nepotvrdili, že by se dovolatel s nimi
setkal v N., přičemž posledně jmenovaný svědek nebyl slyšen v řízení před
soudem a nebyla čtena ani jeho výpověď, přestože to dovolatel navrhoval. Své
námitky uzavřel konstatováním, že podle jeho přesvědčení bylo zkráceno právo na
jeho obhajobu tím, že v době od 26. 4. 2001 do 7. 5.
2001 neměl obhájce, i když
byly dány důvody pro nutnou obhajobu podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., když
obhájce v této době soudem mu stanovený mu byl takto ustanoven v rozporu s
trestním řádem a tedy nezákonně. S poukazem na uvedené navrhl, aby „Nejvyšší
soud zrušil výrok rozsudku Vrchního soudu v Praze a současně zrušil i výrok o
vině a trestu Krajského soudu v Ústí nad Labem a přikázal k novému projednání a
rozhodnutí trestní řízení vedené proti dovolateli jinému soudu.“
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství České republiky s tím, že zákonný termín „zvolit si obhájce“ je
shodný s podpisem plné moci zvolenému obhájci neboli s uzavřením smlouvy o
poskytnutí právní služby, přičemž pouhá proklamace takového úmyslu je
nerozhodná. V dané chvíli však takovýto vztah neexistoval, dovolatel tak
obhájce neměl a s ohledem na dané důvody nutné obhajoby proto soud postupoval
adekvátně této situaci, když dovolateli obhájce ustanovil. Co se týče
jednotlivých úkonů provedených v rámci trestního řízení v době kdy dovolateli
byl ustanoven obhájce, tak otázka přítomnosti obhájce při těchto úkonech, o
jejichž konání byl vyrozuměn, není rozhodná ve chvíli, kdy se toho kterého
úkonu buď neúčastnil bez omluvy nebo se z něj omluvil. Ke stanovení případně
velmi krátké lhůty pro zvolení obhájce uvedl, že takováto lhůta výslovně v
zákoně stanovena není (§ 38 odst. 1 tr. ř.) a pokud byla stanovena
vyšetřovatelem jako velmi krátká, jde spíše o problém jisté etiky, avšak ani v
této souvislosti nelze zpochybňovat validitu úkonů učiněných za dané situace ve
chvíli, kdy dovolatel obhájce, byť ustanoveného soudem, měl. Ve vztahu k
procesním náležitostem jednotlivých úkonů provedených v rámci takto vedeného
trestního řízení a namítaných dovolatelem dodal, že tyto námitky nenaplňují
žádný ze zákonných důvodů stanovených pro podání dovolání. S ohledem na uvedené
tak má za to, že podané dovolání netrpí žádnou, a to ani namítanou vadou,
argumentaci dovolatele tak nelze přisvědčit, a proto navrhl, aby dovolací soud
takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1
písm. c) tr. ř. je dán tehdy, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle
zákona mít měl. V podaném dovolání A. P. namítá, že v době od 26. 4. 2001 (kdy
mu bylo sděleno obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř.) do doby 5. 5. 2001 (kdy si
zvolil obhájce), tedy v této fázi přípravného řízení neměl obhájce, ač ho měl
podle zákona mít měl, s ohledem na to, že v té době byly založeny podmínky pro
nutnou obhajobu z hlediska ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. K takto
uplatněnému dovolacímu důvodu nutno poukázat na obsah spisu Krajského soudu v
Ústí nad Labem sp. zn. 49 T 2/2003, ze kterého se podává, že příslušný
vyšetřovatel policie dne 26. 4. 2001 podle § 160 odst. 1 tr. ř. sdělil
dovolateli obvinění pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. a)
tr. zák., když sdělení tohoto obvinění byli přítomni i další dva policisté,
npor. P. R. a prap. M. M. Protože obviněný odmítl v dané chvíli převzít záznam
o sdělení obvinění, tak vyšetřovatel npor. J. R. tuto skutečnost vyznačil s
tím, že obviněný požaduje přítomnost svého obhájce JUDr.V. s tím, že ten mu byl
ustanoven v souvislosti s jeho dalším (jiným) trestním stíháním a že si jej
chce ponechat, tak jak mu byl ustanoven. V souvislosti se šetřením stížnosti
dovolatele na postup vyšetřovatele, kterou podal dovolatel a která se týkala
zajištění jeho obhajoby, byl dalšími dvěma policisty (přítomnými v rozhodné
době sdělení obvinění) vyhotoven úřední záznam, v rámci kterého uvedli, že
tehdy dovolatel sdělil, že si obhájce volit nehodlá, neboť má již obhájce
ustanoveného v jiné věci, pro kterou je také trestně stíhán a že takto žádá,
aby mu byl stejný obhájce (JUDr. V.) ustanoven (přidělen) i ve věci pro kterou
mu obvinění sdělil npor. R. V této souvislosti má dovolatel za to, že zmíněný
úřední záznam byl vyhotoven pouze proto, aby zkreslil záznam z okamžiku, kdy mu
bylo sděleno obvinění. Této argumentaci však nelze přisvědčit, neboť i ze
záznamu vyhotoveného npor. R. při sdělení obvinění nijak neplyne, že by tehdy
obviněný P. si výslovně zvolil za svého obhájce JUDr. V., když uvedl, že si jej
chce ponechat jako obhájce, který mu byl ustanoven. Tomuto vyjádření potom
koresponduje i zmíněný úřední záznam, když tehdy oba další přítomní policisté
shodně potvrdili, že obviněný měl zájem si ponechat již mu ustanoveného obhájce
bez toho, že by výslovně uvedl, že si ho volí. Za této situace tak nelze
vyčítat nesprávný postup policistů, kteří neprodleně požádali (již dne 26. 4. 2001) s ohledem na existující důvody nutné obhajoby o ustanovení obhájce
Okresní soud v Ústí nad Labem, kdy i v této žádosti bylo jednoznačně uvedeno,
že obviněný si obhájce nevolí, ale pouze žádá, aby mu v jeho trestní věci byl
ustanoven obhájce JUDr. V., který mu byl již ustanoven v souvislosti s dalším
trestním stíháním vedeným proti obviněnému.
Příslušná soudkyně pak legitimně
uvedené žádosti obviněného nevyhověla a zcela v souladu se zákonem ještě téhož
dne ustanovila obhájkyní obviněného JUDr. E. Š. Ta potom vykonávala obhajobu do
dne 5. 5. 2001, kdy si obviněný řádně a předepsaným způsobem zvolil za svého
obhájce JUDr. V. Co se týče dalších výhrad dovolatele stran nedostatečné
obhajoby jeho osoby v již uvedené době, nelze ani s touto námitkou souhlasit,
protože z ničeho neplyne, že by jeho obhajoba byla zeslabena či dokonce
znemožněna, když nelze ani obhajobu vedenou ustanovenou advokátkou v těchto
souvislostech označit za nedostatečnou. Ta se účastnila výslechu svědka J. a
ohledně namítané rekonstrukce také uvedla, že se z její účasti omlouvá, přičemž
nebylo ani žádáno, aby termín zamýšlené rekonstrukce byl odložen. Lze tedy na
tomto místě uzavřít, že postupem, který dovolatel vytýká, nebylo zasaženo jeho
právo na obhajobu a nelze ani dospět k závěru, že jeho obhajoba byla v dané
fázi trestního řízení v jeho věci znesnadněna či dokonce znemožněna. Další
námitky vznesené dovolatelem ohledně kvality prováděné rekonstrukce nebo obsahu
jím označených svědeckých výpovědí či neprovedení výslechu označeného svědka
před soudem však nelze podřadit pod dovolatelem označený dovolací důvod a z
tohoto hlediska jsou takto irelevantní.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně
neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak
učinil v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka