3 Tdo 1358/2013-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince
2013 o dovolání podaném J. V., proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn.
8 To 533/2012 ze dne 20. 5. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 18/2010, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 1 T 18/2010 ze dne 23.
7. 2012 byl dovolatel uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §
250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když
příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného
rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání
dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let s tím,
že obžalovaný je povinen podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení
nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. O náhradě škody potom bylo dále
rozhodnuto.
V předmětné věci podal J. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v
Plzni usnesením sp. zn. 8 To 533/2012 ze dne 20. 5. 2013 tak, že je jako
nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. V. dovolání,
a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i
všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za
dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že
soudy nesprávně posoudily subjektivní stránku skutkové podstaty předmětného
trestného činu, což vedlo také k nesprávné právní kvalifikaci jednání
dovolatele. Poukázal na to, že si neponechal kupní cenu pro sebe, ale předal
peníze prodávajícím. Dále uvedl, že prodávající i kupující osoby skutečně
existovaly, měl od nich osobní doklady, stejně jako další podklady pro uzavření
úvěru, stejně tak viděl i příslušná vozidla a doklady od nich. Přitom žádný z
prodávajících nechtěl po dovolateli doplatit kupní cenu a závěr soudů, že si
kupní cenu ponechal pro sebe, takto není správný. Z učiněných skutkových
zjištění tak plyne, že dovolatel věřil svým známým K. a T., stejně jako
věrohodnosti předložených dokladů a pouze neprováděl důsledně jejich kontrolu.
Jeho jednání tak v uvedeném směru bylo nedbalé, nikoli úmyslné. Jako smluvní
partner předmětné banky sice měl vědět, jaké jsou jeho povinnosti, vzniká však
pochybnost, zda mohl jednoznačně a bez pochybností kontrolovat správnost
předložených dokladů a totožnost kupujících a prodávajících. Nebyl tak
spolehlivě prokázán úmysl v jeho jednání, když má za to, že šlo o jednání
nedbalé a měl být proto obžaloby zproštěn, když žalovaný trestný čin podvodu je
trestným činem úmyslným. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené
(označené) usnesení Krajského soudu v Plzni „ve smyslu ustanovení § 265k odst.
1 tr. řádu a věc podle § 265l odst. 1 tr. řádu vrátil soudu k novému projednání
a rozhodnutí“.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek
uvedených v § 265h odst.2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu
zastupitelství, které jej obdrželo dne 18. 11. 2013. K dnešnímu dni však
dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému
dovolání, ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva
vyjádřit se k dovolání obviněného či práva vyplývajícího z ustanovení § 265r
odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný
opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených
v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný
dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod
dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze
vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený
ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat
přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu
a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní
závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně
posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v
příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné
hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se trestného činu
podvodu nemohl dopustit, protože jeho (zjištěné) jednání vykazovalo pouze znaky
jednání z nedbalosti. Protože trestný čin podvodu je trestným činem úmyslným,
nemohl být takto shledán vinným jeho spácháním. V tomto směru však oba soudy
zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí podrobně vysvětlily, z jakých důkazů
vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily
takto, proč neuvěřily obhajobě dovolatele s tím, že ta byla vedena účelově a
nepřesvědčivě a obsahovala vzájemné rozpory v podobě účelových změn
přizpůsobených tomu, jak se ve věci odvíjelo vedené dokazování (jím, jako
zprostředkovatelem placené splátky úvěru namísto standardního postupu placení
splátek kupujícím). Soudy správně poukázaly na to, že odpovědnost dovolatele,
jako zástupce společnosti GE Money Multiservis, a. s., při vyhotovení Smlouvy o
úvěru (jeho poskytnutí) byla výlučná a této skutečnosti si byl také vědom.
Přitom způsob, jakým označené Smlouvy o úvěru uzavíral, jednoznačně svědčí
tomu, že šlo o jednání vedené úmyslně se snahou obohatit se ke škodě cizího
majetku, k níž také v konečném důsledku došlo. Uvedené plyne z učiněných
skutkových zjištění, a to z výpovědí svědkyně Z., K., V., Ing. S., K. i
listinných důkazů ve věci pořízených, jakým byl i znalecký posudek z oboru
písmoznalectví. Námitku dovolatele, že v předmětné věci jednal pouze nedbale,
lze s jistou dávkou tolerance mít za uplatněnou právně relevantně, ta je však
současně zjevně neopodstatněná. S ohledem na již uvedené a s poukazem na ve
věci učiněná skutková zjištění je tak nepochybné, že dovolatel jednal nejméně
ve formě úmyslu nepřímého z hlediska ustanovení § 4 písm. b) tr. zák. Nic na
tom nemění ani to, že se na popsané trestné činnosti mohly podílet další osoby,
ani to, jak s takto (podvodně) získanými prostředky bylo dále naloženo. Z
důvodů rozvedených shora se tak Nejvyšší soud neshodl s názorem dovolatele
spočívajícím v tom, že jeho (popsané) jednání nenaplnilo všechny znaky skutkové
podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.,
a to zejména jeho subjektivní stránky.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně
neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak
učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka