3 Tdo 136/2012-47
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11.
dubna 2012 dovolání, které podali obvinění 1) V. P., nar. a 2) B. S., proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2011, sp. zn. 1 To 35/2011,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.
zn. 50 T 5/2010, a rozhodl t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného V. P.
zrušuje usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2011, sp. zn. 1 To
35/2011, i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4.
2011, sp. zn. 50 T 5/2010, který se s přiměřeným použitím ustanovení § 261 tr.
ř. zároveň zrušuje i ohledně obviněných B. S. a C. M. D. G..
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obvinění V. P. a B. S. berou do vazby z
důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 50 T 5/2010,
byli obvinění V. P. a B. S. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku
(dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustili jednáním
popsaným pod bodem I) rozsudku spočívajícím v tom, že „společně po předchozí
dohodě a rozdělení úloh v součinnosti s obžalovaným C. M. D. G., s cílem získat
finanční prostředky, v přesně nezjištěném období, nejméně však od měsíce března
2009 do 15. 2. 2010 v O. a jinde, aniž byli držiteli povolení k zacházení s
návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory
podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, obžalovaný V. P. organizoval a zajišťoval dovoz kokainu z N. k. do Č. r. tak, že osobně
sjednával odběr kokainu určeného pro další distribuci a prodej v Č. r. od
přesně neustanovené osoby v N. k., o tomto informoval obžalovaného B. S., který
pro dovoz kokainu ze zahraničí najímal kurýra, jenž kokain dopravil do Č. r. a
předal obžalovanému B. S., takto dovezli do Č. r. nejméně ve dnech 6. - 7. 9. 2009 cca 500 g kokainu, kdy obžalovaný V. P. kokain nakoupil a předal kurýrovi
a obžalovaný B. S. monitoroval prostřednictvím další osoby pohyb kurýra s
vozidlem po určené trase, zároveň byl v telefonickém kontaktu rovněž s
obžalovaným V. P. a informoval ho o aktuální situaci, a dále v první dekádě
února 2010 více jak 1500 g kokainu, přičemž v období přibližně od měsíce března
2009 do poloviny měsíce prosince 2009 obžalovaný V. P. postupně osobně předal
obžalovanému C. M. D. G. k prodeji za předem pevně stanovenou cenu nejméně 170
g kokainu a prostřednictvím obžalovaného B. S. nejméně 82 g kokainu, dále pak
přesně nezjištěného dne v období od 10. 2. 2010 do 15. 2. 2010 v O. na ul. V. naproti domu č. ve svém osobním motorovém vozidle zn. F. B. 1,6 č. b., RZ ,
obžalovaný V. P. přechovával kvádr bílé lisované substance o rozměrech 15x10x3
cm o hmotnosti 504,41 g netto obsahující 12,7 % kokainu, což v uvedeném
množství představuje 63,846 g base kokainu, a kvádr bílé lisované substance o
rozměrech 10x10x3 cm a hmotnosti 251,97 g netto obsahující 12,4 % kokainu, což
v uvedeném množství představuje 31,225 g base kokainu, a dále kolem data 10. 2. 2010 předal kvádr bílé lisované substance o rozměrech 12x10x3 cm a hmotnosti
292,546 g netto obsahující 15,8 % kokainu, což v uvedeném množství představuje
46,295 g base kokainu, obžalovanému B. S., který jej v přesně nezjištěné době
do 14. 2. 2010 předal obžalovanému C. M. D. G., a další kvádr bílé lisované
substance o rozměrech 15x10x3 cm a hmotnosti 502,92 g netto obsahující 15,5 %
kokainu, což v uvedeném množství představuje 78,14 g base kokainu, předal
obžalovaný V. P. dne 15. 2. 2010 před domem na ul. K. č. v O. obžalovanému C. M. D. G., to vše za účelem realizace dříve dohodnutého prodeje kokainu P. D. (osobě při výkonu předstíraného převodu ve smyslu § 102a odst. 1 písm. a/ tr.
řádu), přičemž kokain je uveden v příloze 1 zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách jako omamná látka zařazená do seznamu I podle Jednotné
Úmluvy o omamných látkách, a obžalovaný V. P. i obžalovaný B. S. dovoz kokainu
ze zahraničí, jeho přechovávání a předávání organizovali s vědomím, že se o
takovou látku jedná“.
Za to byl obviněný V. P. odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2
písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst.
1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci nebo
jiné majetkové hodnoty, a to:
- mobilního telefonu Nokia 2610, IMEI + SIM Vodafone č. , uloženého ve
skladu Policie ČR, Národní protidrogová centrála, expozitura O.,
- mobilního telefonu Nokia 2626, IMEI + SIM Vodafone č., uloženého ve
skladu Policie ČR, Národní protidrogová centrála, expozitura O.,
- 3,59 g sušené rostlinné hmoty s THC, uložené ve skladu B. O. F. – M.
pod položkou,
- 751 g kokainu a igelitové tašky C. N. s trikem, párem ponožek,
igelitovým sáčkem, uložené pod položkou ve skladu A. O. ve F. – M..
Obviněný B. S. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d)
tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst.
2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §
70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí
věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:
- mobilního telefonu Nokia 6500c, IMEI + SIM karta Vodafone č.,
uloženého ve skladu Policie ČR, Národní protidrogová centrála, expozitura O..
Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněného (spolupracujícího
obžalovaného) C. M. D. G., nar., pro jednání popsané pod bodem II. rozsudku,
které bylo kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a),
odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu
pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. c) tr. zákoníku, a obviněného V. Š., nar., pro jednání popsané pod bodem
III. rozsudku, které bylo kvalifikováno jako přečin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, dílem dokonaný dle §
283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1
tr. zákoníku k § 283 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 50 T
5/2010, podali obvinění V. P. a B. S. odvolání. O odvoláních rozhodl Vrchní
soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 8. 2011, sp. zn. 1 To 35/2011, a to tak,
že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných jako nedůvodná zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podali obvinění V. P. a B.
S. dovolání.
Obviněný V. P. v rámci dovolání (č. l. 3293 – 3296) uplatnil dovolací důvody
podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení a obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním
zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V úvodu dovolání obviněný uvedl, že si je plně vědom skutečnosti, že dovolací
soud nemůže hodnotit důkazy, které byly v řízení provedeny. Přesto má za to, že
procesním postupem orgánů činných v trestním řízení k dalším účastníkům
trestního řízení bylo porušeno právo na spravedlivý proces ve vztahu k jeho
osobě, resp. právo na rovnost postavení v řízení před soudem, a to zejména ve
vztahu k společně obžalovanému D. G., který v řízení požíval postavení tzv. spolupracujícího obviněného dle § 178a tr. ř. Obviněný uvedl, že nebyly
splněny zákonné podmínky pro to, aby obviněnému D. G. bylo toto postavení
přiznáno, neboť tento nesplnil podmínky pro takové postavení, když se jednak k
činu, pro který byl stíhán, nedoznal a zcela vědomě a účelově, jak v přípravném
řízení, tak i u nalézacího soudu, lhal, a to zejména o tom, jaká byla jeho
účast a postavení v obstarávání a distribuci drog, resp. kokainu, a dále v tom,
kdo byl ve skutečnosti oním hlavním organizátorem a iniciátorem jednání. Navíc
obviněný D. G. odmítl odpovídat na otázky obhájce obviněného, které souvisely
s jednáním a vztahy mezi nimi. Obviněný v této souvislosti namítl, že kokain
obstarával výlučně obviněný D. G. , což prokazuje jak výpověď tohoto
obviněného, tak i výpověď svědkyně P. D. a důkazy o nákupech kokainu touto
svědkyní. Obviněný D. G. zcela vědomě a účelově lhal, aby získal pro sebe co
největší výhody a zakryl svou další trestnou činnost. Oba soudy vycházely
toliko z výpovědi obviněného D. G. oproti důkazům, které byly v řízení
provedeny, čímž bylo porušeno právo na spravedlivý proces. V řízení byly
provedeny důkazy, které jsou nezákonné. Konkrétně obviněný uvedl, že svědkyně
D. nebyla v postavení agenta, ale v postavení policisty, který činí takzvaný
předstíraný převod. Sama si řekla o 1 kg kokainu, což je dle obviněného
nepřípustný postup policie. Policie měla obviněného D. G. zatknout již po
druhém prodeji kokainu P. D., což neučinila, ale činila vše pro to, aby byly
naplněny znaky závažnější právní kvalifikace. Dle obviněného se tak policie
dopustila provokace. Obviněný namítá porušení práva na spravedlivý proces dle
čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť vůči němu bylo od
počátku postupováno jako by byl vinen. Navíc oba soudy neprovedly důkazy, které
navrhoval, a to výslech expertů pplk. RNDr. M. R., CSc., pplk. RNDr. M. S.,
CSc. a kpt. L. F., kteří podávali odborné vyjádření z oboru chemie, kteréžto
považuje za zcela nedostatečné, neboť nemá důkazní sílu znaleckého posudku, kdy
dle obviněného nebylo prokázáno, jaké množství účinné látky bylo v kokainu,
který byl zajištěn u něj, případně u spoluobviněného D. G.. Dále nebyl
vyslechnut kpt. P. R., který podal odborné vyjádření z oboru mechanoskopie a
jehož výslech obviněný navrhoval. Obviněný je přesvědčen, že u něj zajištěný
kokain neobsahoval takové množství účinné látky, aby odůvodňoval použití právní
kvalifikace podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Poukázal dále na odlišné zacházení, kterého se dostalo obviněnému D.
G., kterémuž byla přiznána bezplatná obhajoba, přestože prezentoval své
majetkové poměry jako dobré. Obviněný uvedl, že jeho osobě bezplatná obhajoba
přiznána nebyla, ačkoli je bez příjmů, má malé dítě a manželka je na mateřské
dovolené. Takovýmto jednáním bylo porušeno jeho právo na rovné postavení v
řízení.
Na základě uvedených námitek obviněný V. P. navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 25. 8. 2011, sp. zn. 1 To 35/2011, a současně i jemu
předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 50
T 5/2010, a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení a rozhodnutí
ve věci.
Obviněný B. S. v rámci podaného dovolání (č. l. 3290 – 3291) uplatnil dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že Vrchní soud v
Olomouci nesprávně aplikoval normy hmotného práva na zjištěný skutkový stav.
V rámci své dovolací argumentace obviněný tvrdí, že nebylo prokázáno, že by
spolu s dalšími obviněnými organizoval dovoz a odběr kokainu z N. k. do Č. r..
Jeho úloha toliko spočívala v tom, že pouze předal balíček neznámého obsahu, na
čemž nic nemůže změnit skutečnost, že byl v telefonickém kontaktu s dalším
obviněným V. P.. Je přesvědčen, že z odposlechu telefonického hovoru ze dne 6.
9. 2009 nebylo zjištěno nic o tom, že by měl být do Č. r. dovezen kokain. Soud
se nezabýval ani tím, zda měl uvedeným jednáním získat nějaké finanční
prostředky, eventuelně v jaké výši. Soud nevzal v úvahu obsah svědeckých
výpovědí H. V. a P. B., osob, které měly vystupovat v roli kurýrů, a kteří
takové jednání rozhodně popřely, ale spokojil se s konstatováním, že dovoz byl
zajišťován od neustanovené osoby z N. k.. To, že by se dopustil jednání, jež je
mu kladeno za vinu, není zřejmé ani z odposlechů telefonních hovorů.
Nevyhodnoceno zůstalo i jeho tvrzení, že se nemohl dopustit ani přechovávání
drogy ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, když takový balíček měl u sebe vždy
krátkou dobu. Obviněný má proto za to, že byť soud provedl dokazování v rozsahu
nezbytném pro náležité zjištění skutkového stavu věci, vyvodil nesprávný právní
závěr a rozhodl odsuzujícím rozsudkem.
Obviněný B. S. proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu
v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněných se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupkyně“). Státní zástupkyně zopakovala dosavadní průběh řízení
a námitky obou obviněných.
K dovolání obviněného V. P. uvedla, že do rámce uplatněného dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zapadá toliko námitka obviněného, jíž
brojí proti použité právní kvalifikaci zločinu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, konkrétně pokud vznesl výhrady
proti naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ s odkazem na množství účinné látky.
Námitku však shledala neopodstatněnou, neboť v daném případě množství kokainu
množství větší než malé podstatně převyšuje a soud považoval množství za
natolik velké, že bylo způsobilé pro použití velkým okruhem osob a směřovalo
vůči velkému množství lidí. Navíc trestná činnost byla páchána bezmála jeden
rok a provedenou chemickou expertizou zajištěného kokainu bylo zjištěno, že
vykazuje vyšší obsah účinné látky v průměru okolo 16 % a jeho kvalita byla
dobrá. Vzhledem k popsaným kvalitativním i kvantitativním hlediskům soud dospěl
k závěru, že byl čin spáchán ve velkém rozsahu. Odvolací soud pak poukázal na
konkrétní množství drogy (cca 2 kg kokainu), která byla určena pro velký okruh
uživatelů. Podotkla dále, že na naplnění znaku „velkého rozsahu“ nelze usuzovat
toliko z množství účinné látky či množství drogy, ale je nutno zvažovat i
všechny další skutečnosti, od nichž se určení konkrétního rozsahu odvíjí tak,
jak to oba soudy učinily. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř. se státní zástupkyně vyjádřila v tom smyslu, že obviněný
neuvedl, v čem naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje. Z výše uvedených
důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. P. odmítl podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného B. S. pak státní zástupkyně uvedla, že námitky obviněného
směřují k tomu, aby soud z provedených důkazů dovodil jiný, pro obviněného
příznivější skutkový děj a neodpovídají tak požadavkům deklarovaného dovolacího
důvodu, když nesměřují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému
nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale proti hodnocení důkazů oběma soudy.
Zejména nalézací soud na č. l. 42 – 44 odůvodnění rozsudku se velmi podrobně
vypořádal se závěrem o vině obviněného, včetně důkazů, v důsledku kterých
považuje obhajobu obviněného za vyvrácenou. Státní zástupkyně dále nedovodila
extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými
skutkovými zjištěními. Podané dovolání obviněného B. S. proto shledala podaným
z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a navrhla je odmítnout podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve
zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §
265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a
odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni,
dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují
proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku,
kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Obdobně Nejvyšší
soud zjistil, že dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §
265f odst. 1 tr. ř., byla podána osobami oprávněnými k podání dovolání (§ 265d
odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a
na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolateli
uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody.
Obvinění V. P. a B. S. shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím
řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení
důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy
nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje
správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže
změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti
na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v
řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav
věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního
stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud
odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však některé uplatněné dovolací námitky obviněných směřují
právě do oblasti skutkových zjištění, neboť obvinění namítají nesprávné
vyhodnocení provedených důkazů a nesprávná skutková zjištění, kdy k provedeným
důkazům uvádějí svá vlastní hodnocení, případně nastiňují vlastní verzi
skutkového stavu.
Obviněný V. P. namítl nesprávné hodnocení a provedení důkazů (především
výpovědi spolupracujícího obviněného C. M. D. G., jenž označil za rozporuplné,
účelové, nepravdivé a nelogické, dále výpovědi svědkyně P. D. a spoluobviněného
B. S.; vyhodnocení e-mailové komunikace a odposlechů mezi obviněným D. G. a
svědkyní P. D.; dále sem spadají námitky neprovedení jím navrhovaných důkazů,
konkrétně výslechu expertů pplk. RNDr. M. R., CSc., pplk. RNDr. M. S., CSc.,
kp. L. F., a námitky směřující proti obsahu odborného vyjádření z oboru chemie,
a dále výslechu kpt. P. R. či znaleckého posudku z oboru mechanoskopie) a vadná
skutková zjištění (kdy obviněný namítal nedostatečná šetření okolností, kdy a
od koho obviněný D. G. obstarával kokain v průběhu roku 2008 a v roce 2009,
než se potkal s obviněným, a okolnosti tzv. předstíraného převodu, který
označil za řízenou provokaci ze strany policie), a prosazuje vlastní hodnotící
úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecně formulovaná námitka, že tvrzené
skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že soudy nevzaly v potaz
řadu důkazů, které byly sto ozřejmit, jaká byla jeho úloha, kdy současně namítl
provedení důkazů, kteréžto byly vyvolány nezákonným postupem policie, konkrétně
pak ve vztahu k jednání svědkyně P. D.) a vlastní verzi skutkového stavu věci
(kdy obviněný opakovaně zdůrazňoval, že spolupracující obviněný D. G. byl ve
skutečnosti osobou, která obstarávala a distribuovala kokain, tedy hlavním
organizátorem).
Z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje obviněný V. P. závěr o
nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný B. S. na jedné straně uvádí, že „byť soud provedl dokazování v rozsahu
nezbytném pro náležité zjištění skutkového stavu věci, vyvodil nesprávný právní
názor“ (str. 3 dovolání obviněného), na straně druhé soudům vytýká nesprávné
hodnocení a provedení důkazů (zejména odposlechů telefonických hovorů a
výpovědí svědků, kteří měli vystupovat v roli kurýrů, H. V. a P. B.) a vadná
skutková zjištění (kdy namítá, že se mu za vinu kladeného jednání nedopustil,
zejména pak, že nebylo zjištěno, kdo byl onou osobou, od které měly být drogy z
N. k. obstarávány, a zda měl uvedeným jednáním získat nějaké finanční
prostředky, eventuelně v jaké výši). Obviněný současně prosazuje vlastní
hodnocení provedených důkazů (kdy opakovaně namítá, že nebylo prokázáno, že by
spolu s dalšími obviněnými organizoval dovoz a odběr kokainu z N. k. do Č. r.,
takováto informace nevyplývá z odposlechů telefonních hovorů, zejména pak
hovoru ze dne 6. 9. 2009, stejně tak ze svědeckých výpovědí svědků H. V. a P.
B.) a nabízí vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy poukazoval na to, že jeho
úloha spočívala v tom, že pouze předal balíček jemu neznámého obsahu, na čemž
nic nemůže změnit skutečnost, že byl snad v telefonickém kontaktu s obviněným
V. P.).
Obviněný také vznesl námitku, že se nemohl dopustil ani přechovávání drogy ve
smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, resp. namítá nenaplnění znaku skutkové
podstaty spočívající v tom, že měl přechovávat pro jiného omamnou látku,
kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně
námitka obviněným vznesená je založena na podkladě jeho vlastního hodnocení
provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, a je tedy čistou
spekulací. Může se zdát, že obviněný v rámci dovolání namítl, že popis skutku,
tak jak je uveden ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, není podřaditelný
pod skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným, nicméně je
evidentní, že ačkoli v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, žádnou konkrétní
hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky
skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj
prospěch (přestože deklaroval, že soudy provedly dokazování v rozsahu nezbytném
pro náležitě zjištěný skutkový stav), a až následně z jím prosazované změny
skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil, resp. že soudy
vyvodily nesprávný právní závěr a nesprávně aplikovaly normy hmotného práva.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího
důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán
konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého
stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného
skutku, jak se toho v konečném důsledku v dovolání domáhá obviněný, musel by
zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž
dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí
však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud
zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který oba
obvinění uplatnili, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná
aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o
hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně
jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje
hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §
2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.
Jestliže tedy obvinění namítli nesprávnost právního posouzení skutku a jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti
dovozovali především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných
skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkali vady při aplikaci
hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Pod námitky procesního
charakteru spadají i námitky uplatněné obviněných V. P., který poukazoval na
porušení ustanovení § 178a tr. ř. o přiznání postavení spolupracujícího
obviněného D. G. a taktéž námitky týkající se nepřiznání bezplatné obhajoby,
kdy je třeba zdůraznit, že obviněný V. P. byl po celou dobu vedení trestního
řízení řádně zastoupen advokátem, tedy se zcela jistě nejednalo o porušení tzv.
nutné obhajoby ve smyslu ustanovení § 36 tr. ř. S námitkou týkající se
postavení obviněného D. G. jako spolupracujícího obviněného (stejně jako k jemu
uloženému trestu) se odvolací soud vyjádřil na str. 6 napadeného usnesení a
Nejvyšší soud dané považuje za zcela dostačující. Dále sem spadá i námitka
týkající se jednání svědkyně P. D., resp. námitka tzv. „policejní provokace“. I
tuto námitku obviněný V. P.uplatnil již v podaném odvolání a odvolací soud se k
ní podrobně vyjádřil na str. 6 až 9 napadeného usnesení. Porušení určitých
procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených
jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d),
e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007,
sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Námitky uplatněné obviněnými se tedy ve skutečnosti týkají procesní stránky
věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněných) k revizi
skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení
skutku vycházel. To znamená, že obvinění výše uvedený dovolací důvod nezaložili
na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž
na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhali přehodnocení
soudem učiněných skutkových závěrů.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými
zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a
nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněný
B. S. dovolání podal z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1
písm. a) – k) tr. ř. Dovolání V. P. taktéž nelze v tomto bodě přiznat
jakéhokoli opodstatnění, resp. námitky jím uplatněné nelze podřadit pod
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však lze
podřadit námitku obviněného V. P. týkající se nenaplnění skutkové podstaty
zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku ve znaku „ve velkém rozsahu“, s odkazem na množství účinné látky.
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze,
nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného
přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo
psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen
organizované skupiny a ve velkém rozsahu.
Spáchání činu ve velkém rozsahu je přitěžující okolností k činu podle odstavce
1, kde není určen žádný rozsah uvedených látek a jedů. Při stanovení velkého
rozsahu omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo
psychotropní látku, prekursoru nebo jedu bude proto třeba mít na zřeteli
kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký). I s ohledem na ně
(pro určení míry jejich vzájemné proporcionality) bude možné konkrétní rozsah
stanovit. V každém posuzovaném případě se individuálně přihlédne k jeho
specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek nebo jed se
jedná, jaká je jejich kvalita, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo
skutečně nastala, apod. O naplnění znaku většího (značného, velkého) rozsahu
bude též možné usuzovat z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či
distribuovanou látku nebo jed pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl, či mohl.
Dalším kritériem může být i délka doby, po níž pachatel s uvedenými látkami
nebo jedy neoprávněně nakládal, eventuálně to, pro jaký okruh osob byl určen.
Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl
takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami
nakládal, případně i jiné skutečnosti (srov. R 1/2006 a TR NS 15/2005 - T 787).
Dle skutkových zjištění obviněný V. P. dovezl do Č. r. ve dnech 6. - 7. 9.
2009 cca 500 g kokainu a v období února 2010 více jak 1.500 g kokainu, tedy
více než 2 kg kokainu, a dále přechovával čtyři kvádry bílé lisované substance
o celkové hmotnosti 1551,846 g, dle procentuelních zjištění obsahujících celkem
219,506 g base kokainu.
Z hlediska vztahu napadeného rozhodnutí a podaného dovolání je spornou právní
otázkou to, zda zjištěné množství lze považovat za dostatečné k naplnění
zákonného znaku „velký rozsah“.
Trestní zákoník rozlišuje „množství větší než malé“, „větší rozsah“, „značný
rozsah“ a „velký rozsah“. Toto pořadí zároveň vyjadřuje posloupnost
jednotlivých kvantifikačních stupňů. Trestní zákoník neobsahuje žádné
ustanovení, v němž by byla podána definice uvedených pojmů či alespoň některého
z nich. Ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku pouze zmocňuje vládu, aby
nařízením stanovila, jaké je „množství větší než malé“. Vláda tím tedy byla
zmocněna k tomu, aby obecně závazným právním předpisem stanovila definici
nejnižšího kvantifikačního stupně. Podle § 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
hodnoty určující množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek
a přípravků je obsahujících jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto nařízení.
Příloha č. 2 je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ
drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce,
v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je
uvedena účinná psychotropní látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší
množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako
droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Z logiky
věci, ze zvýšeného počtu kvantifikačních znaků stanovených v trestním zákoníku
oproti dřívější úpravě a z potřeby přiměřeně mezi nimi vyjádřit vztah gradace
vyplývá, že je namístě použít takovou výkladovou metodu, která je založena na
tom, že vyšší kvantifikační znak je vždy určitým násobkem předcházejícího
nižšího kvantifikačního znaku.
Kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky
„ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, musí
vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou
škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující
rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň
dostatečně citelný odstup, tak aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v
níž je dotčen chráněný zájem. Nejvyšší soud považuje za logické, aby určitým
východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů „množství větší
než malé“ a „ve větším rozsahu“, protože při výkladu těchto pojmů se soudní
praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
V posuzovaném případě tzv. typem drogy byl kokain s účinnou látkou „methylester
benzoylekgonin“. Z přílohy č. 2 vládního nařízení č. 467/2009 Sb. se podává, že
u kokainu se za „množství větší než malé“ považuje více než 1 gramu drogy,
přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,54 gramu. Jak je již ovšem
naznačeno, neexistuje žádný obecně závazný právní předpis, který by upravoval
množství drogy potřebné pro naplnění znaků „ve větším rozsahu“, „ve značném
rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“.
V této souvislosti není od věci připomenout, že ani zákon č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, nestanovil žádné minimální
množství drogy nejen v rámci znaků základního drogového trestného činu podle §
187 odst. 1 tr. zák., ale ani v případě spáchání takového činu „ve větším
rozsahu“ podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. (jelikož podle jeho ustanovení
nebylo znakem žádného z drogových deliktů jeho spáchání „ve značném rozsahu“
ani „ve velkém rozsahu“, otázka výkladu těchto pojmů vůbec nevyvstávala). Za
účinnosti tohoto zákona ustálená soudní praxe vycházela z toho, že u kokainu
jde o „množství větší než malé“ za předpokladu, že je přítomno alespoň 0,25
gramu látky Kokain HCl (tj. asi 5 dávek po 50 miligramech), a že „větší rozsah”
je dán tehdy, jestliže je přítomno alespoň 5 gramů látky Heroin HCl (tj. asi
100 dávek po 50 miligramech). Šlo o orientační hodnoty stanovené pokynem
nejvyššího státního zástupce obecné povahy č. 6/2000 (posléze č. 2/2006 a č.
1/2008) pro postup státních zástupců při postihu trestného činu nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a tr. zák.
Tento interní předpis s účinností v soustavě státního zastupitelství nebyl sice
pro soudy závazný, avšak pokud podle něho státní zástupci postupovali, bylo to
soudy akceptováno vzhledem k tomu, že uvedené hodnoty byly stanoveny se
zřetelem k poznatkům lékařské vědy o účincích drog na lidský organismus a
opíraly se i o mezinárodní zkušenosti.
Dále je namístě konstatovat, že kvantifikace rozsahu drogového trestného činu,
jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve
velkém rozsahu“, musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a
plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Za určité
orientační vodítko pro naznačené odstupňování (a tedy i pro vymezení poměru
mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „ve značném rozsahu“), může sloužit vzájemný
poměr znaků „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, protože při jejich
výkladu se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného
do 31. 12. 2009 (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010,
sp. zn. 7 Tdo 1337/2010).
Z výše uvedeného tak lze odvodit, že u této drogy byl „větší rozsah“ v podstatě
dvacetinásobkem „množství většího než malého“. Za přiměřené vyjádření rozdílu
mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu ve „značném rozsahu“
tak Nejvyšší soud pokládá takový vztah, při kterém „značný rozsah“ je alespoň
dvacetinásobkem „většího rozsahu“, a spáchání činu „ve velkém rozsahu“ je pak v
množství dvacetinásobným určeným pro „značný rozsah“. Pokud tedy podle přílohy
č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku
stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných
látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, se za množství
větší než malé považuje 1 g kokainu (s obsahem účinné látky 0,54 g). Za
množství odpovídající orientačně hranici „většího rozsahu“ by tak bylo nutno
považovat 20 g kokainu, u „značného rozsahu“ by se muselo jednat o 400 g
kokainu a konečně v případě „velkého rozsahu“ by se množství převážené látky
muselo pohybovat okolo 8000 g.
Obviněnému V. P. přitom bylo dle skutkových zjištění přičítáno množství kokainu
ve výši necelých 2,5 kg (2.500 g), kdy necelého 0,5 kg kokainu bylo u
obviněného přechováváno v podobě čtyř kvádrů bílé lisované substance (dle
obecného přepočtu odpovídá 219,506 g base kokainu 406,492 g kokainu). Je-li
vycházeno vždy z dvacetinásobků, je zřejmé, že množství obviněným převážené a
přechovávané drogy kvalifikačnímu stupni „ve velkém rozsahu“ neodpovídá.
Nejsou-li znaky „většího rozsahu“, „značného rozsahu“ či velkého rozsahu“ podle
trestního zákoníku konkrétně stanoveny, je nutné je dovozovat podle soudní
praxe. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 263/2010
(publikováno pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr.), uvádí že „na naplnění určitého typu
rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z
konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších
okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či
distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délky
doby, po niž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuálně pro
jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další
okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel
s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala
u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb.
rozh. tr.).“
Nejvyšší soud si je vědom toho, že při stanovení určitého množství drogy jako
spodní hranice „velkého rozsahu“ je třeba podpůrně vzít v úvahu i některé další
okolnosti, za nichž byl čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s látkou
nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž látku opatřil, atd. (k
tomu viz přiměřeně č. 1/2006 Sb. rozh. tr.). Takové okolnosti ovšem nabývají na
významu především tehdy, jestliže množství drogy je blízko hranice rozhodné pro
naplnění uvedeného zákonného znaku.
Nalézací i odvolací soud svůj závěr o naplnění znaku „ve velkém rozsahu“
odůvodnily zejména skutečností, že se jednalo o činnost organizované skupiny
podnikající na území Č. r. po dobu bezmála jednoho roku, kdy množství kokainu
bylo natolik velké, že by bylo způsobilé pro použití velkým okruhem osob a
chemickou expertizou zajištěného kokainu bylo zjištěno, že se jednalo o kokain
vykazující vyšší obsah účinné látky v průměru okolo 16 %, jehož kvalita byla
velmi dobrá (viz odůvodnění nalézacího soudu str. 44). Nejvyšší soud s těmito
zjištěními nijak nepolemizuje, ba naopak se s nimi zcela ztotožňuje. Je si
vědom skutečnosti, že se v projednávané trestní věci jednalo o organizovaný
obchod s kokainem, z něhož pachatelům plynuly značné finanční zisky, stejně
jako skutečnosti, že se jednalo o množství, které ohrožovalo velké množství
případných konečných spotřebitelů. Odvolací soud na str. 10 napadeného usnesení
uvedl, že „znak spáchání činu ve velkém rozsahu je dán množstvím drogy (cca 2
kg kokainu) určené pro velký okruh uživatelů“. I s přihlédnutím ke všem výše
zmíněným okolnostem se však Nejvyšší soud s tímto závěrem nemůže ztotožnit,
neboť v posuzovaném případě se jednalo o množství drogy, které bylo od hranice
„velkého rozsahu“ vzdáleno přibližně o více než dvojnásobek požadovaného minima
pro určení hranice „velkého rozsahu“.
Obviněnému V. P. lze proto plně přisvědčit, že obě napadená rozhodnutí jsou
zatížena vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí i ve vztahu ke
spoluobviněnému B. S. a dále i obviněnému C. M. D. G., který odvolání nepodal,
protože důvody, pro které nemohou napadená rozhodnutí obstát ohledně obviněného
V. P., měly v případě související trestné činnosti přímý dopad na správnost
právní kvalifikace jejich jednání jako trestného činu podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
Obviněný V. P. dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř.
Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je důvod dovolání dán tehdy,
jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním
zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod,
kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého
trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle
zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný
čin zákonem. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu (a ani jiného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.) tedy nelze namítat jiná pochybení soudu
spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné
vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 a násl. tr. zák. a v důsledku toho
uložení nepřiměřeně přísného (nebo naopak mírného) trestu. Dovolání je
mimořádným opravným prostředkem sloužícím k napravení skutečně zásadních a
podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní
moci není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého
rozhodování, přičemž v tomto smyslu je koncipován i předmětný dovolací důvod.
Obviněný V. P. však uvedený dovolací důvod nijak blíže neodůvodnil. Zde je
namístě zdůraznit, že taková námitka pro svou neurčitost vyvolává
nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval,
z jakých konkrétních důvodů obviněný předmětné rozhodnutí napadá. V tomto
ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré
okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek,
aniž by obviněný přímo uvedl, jaké vady rozhodnutí vytýká. Samotný odkaz na
některý z uvedených dovolacích důvodů sám o sobě nepostačuje.
Nad rámec těchto skutečností je nutno poznamenat, že obviněnému byl uložen
přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby stanovené za trestný čin,
jímž byl uznán vinným.
IV.
Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání obviněného V. P. zrušil
podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 25. 8. 2011, sp. zn. 1 To 35/2011, i jemu předcházející
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 50 T 5/2010,
který za přiměřeného použití ustanovení § 261 tr. ř. zrušil i pokud jde o
spoluobviněné B. S. a C. M. D. G. (b. c.). Zároveň zrušil také všechna další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak
Krajskému soudu v Ostravě jako soudu prvního stupně přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud toto své (zrušující)
rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném
zasedání, neboť z povahy zjištěných vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve
veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Ostravě bude muset znovu ve věci
jednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v
souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám ve svém
rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jde v podstatě o
to, aby se v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu zabýval množstvím drogy
(kokainu), s nímž obvinění nedovoleným způsobem nakládali. K vyřešení otázky,
zda obvinění spáchali zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy za okolností podmiňujících použití vyšší
trestní sazby, bude nezbytné, aby soud před svým rozhodnutím dokazování v
nezbytném rozsahu doplnil a objasnil všechny nezbytné skutkové okolnosti.
Budoucí rozhodnutí soudu není možno samozřejmě předjímat. Za předpokladu, že by
po doplnění skutkových zjištění dospěl k závěru, že jednání obviněných lze
přesto právně posoudit jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. jako spáchaný ve „velkém rozsahu“, musel
by skutek ve výroku rozsudku nově popsat (formulovat) s uvedením takového
způsobu jednání obviněných, jež by zahrnovalo všechny nezbytné skutkové
okolnosti, jimiž jsou naplněny zákonné znaky příslušné skutkové podstaty, neboť
dosavadní popis skutku použité právní kvalifikaci neodpovídá. Zároveň nelze ani
vyloučit, že soud bude případně uvažovat i o jiném právním posouzení skutku.
Poněvadž dovolání podali pouze spoluobvinění V. P. a B. S. (přičemž uvedenou
námitku, z jejíhož podnětu bylo zrušeno napadené usnesení i jemu předcházející
rozsudek, podal toliko obviněný V. P. ), považuje Nejvyšší soud za potřebné
závěrem poukázat na to, že pro rozhodnutí soudu bude platit zákaz reformationis
in peius, tzn. zákaz změny rozhodnutí k horšímu. Tato okolnost však nápravě
zjištěných vad v podstatě nijak nebrání. Za změnu rozhodnutí v neprospěch
obviněného je nutno považovat každou změnu v kterémkoli výroku, pokud zhoršuje
situaci obviněného a přímo se ho dotýká. Změna k horšímu se může projevit ve
skutkových zjištěních, v právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v druhu a
formě ochranného opatření, atp. Pokud použitá právní kvalifikace přichází v
úvahu, avšak popis skutkových okolností, které ji odůvodňují, není dostatečně
výstižný a přesný, nic nebrání v jeho doplnění a upřesnění tak, aby všechny
zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný původně uznán vinným, popsaný
skutek náležitě vyjadřoval. Takovéto doplnění rozhodných skutkových zjištění
totiž samo o sobě nijak nezhoršuje postavení obviněného, pokud se tím nemění
rozsah ani závažnost trestné činnosti, jejímž spácháním byl uznán vinným,
nezpřísňuje právní kvalifikace ani uložený trest apod. (k těmto otázkám viz
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1158/2005).
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci) a Nejvyšší soud k
dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované
ustanovení lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, protože Nejvyšší
soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a takto pozbyl v
důsledku uvedené právní moci i vykonatelnosti výrok o trestu z rozsudku
Krajského soudu v Ostravě a v příslušném výkonu trestu na obviněných V. P., B.
S. a C. M. D. G. nelze pokračovat. Zrušen byl celý výrok o trestu.
Nejvyšší soud proto následně rozhodl tak, že se obvinění V. P. a B. S. berou
do vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř., protože z jejich jednání a dalších
shora uvedených skutečností plyne důvodná obava, že při propuštění na svobodu
uprchnou nebo se budou skrývat, aby se tak trestu vyhnuli, případně že budou
opakovat trestnou činnost, pro niž jsou stíháni, přičemž dosud zjištěné
skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní
stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody, že
tento trestný čin spáchali obvinění a s ohledem na jejich osoby, povahu a
závažnost trestného činu, pro který jsou stíháni, nelze v době rozhodování
účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Ostatně obvinění byli ze stejných důvodů
ve vazbě již v původním řízení (č. l. 650, 661).
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí
učinil v neveřejném zasedání, neboť v daném případě je zřejmé, že vady nelze
odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda
senátu:
JUDr. Petr Šabata