3 Tdo 1381/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.
prosince 2004 o dovolání podaném B. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem sp. zn. 4 To 441/2004 ze dne 26. 7. 2004, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 210/2003,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 5 T 210/2003 ze dne 13. 2.
2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a)
trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je popsán ve
výrokové části napadeného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k
nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byl
zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal B. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad
Labem rozsudkem sp. zn. 4 To 441/2004 ze dne 26. 7. 2004 tak, že podle § 258
odst. 1 písm. e),odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený
rozsudek (i ohledně spoluobžalovaného W.) ve výroku o trestu odnětí svobody a
způsobu jeho výkonu. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že B.
K. odsoudil podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou
roků a dvou měsíců, pro jehož výkon zařadil dovolatele do věznice s ostrahou.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal B. K. dovolání a to
včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání
dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty,
které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. K prvému z
označených dovolacích důvodů uvedl, že se domnívá, že právní posouzení skutku,
které je obsaženo v rozhodnutích soudů obou stupňů nebylo správné. V této
souvislosti poukázal zejména na odůvodnění napadených rozhodnutí ze kterých
neplyne prokázání jeho viny. V této souvislosti poukázal na to, že je
usvědčován ze spáchání uvedeného skutku pouze s odkazem na provedené odposlechy
policejními orgány, když namítl, že z uvedených odposlechů neplyne, že by se
měl dopustit trestné činnosti. To proto, že ani z provedených odposlechů
neplyne, že mělo dojít k předání psychotropních látek, jeho množství a nebyla
zjištěna ani jeho přítomnost v době předávání těchto látek, kdy nebylo ani
postaveno na jisto, zda se vždy jednalo o osoby shodné s osobami, které byly
nakonec trestně stíhány. Protože z uvedených odposlechů nebylo ani patrno kdo a
komu telefonoval a na čem se měly osoby domlouvat, jakož i co mělo být
předmětem uváděného množství, má za to, že posléze skutek, kterým byl shledán
vinným nebyl před soudy prokázán. Celé rozhodnutí tak bylo postaveno na
předpokladu, že se něco stalo, avšak tento předpoklad nebyl v rámci vedeného
trestního řízení potvrzen bez důvodných pochybností. K dovolacímu důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak uvedl, že i v případě, kdyby byl shledán
vinným pro trestný čin pro který byl nakonec odsouzen, tak považuje trest,
který mu byl udělen za nepřiměřeně přísný. To proto, že je osobou dosud
bezúhonnou, po propuštění z vazby se žádné další trestné činnosti nedopustil a
nakonec uložený trest tak pokládá za exemplární, bez toho, že by byly vzaty v
úvahu hlediska pro ukládání trestu z pohledu ustanovení § 23 resp. 31 tr. zák.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle
§ 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad
Labem a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově na
citované rozhodnutí navazující. Alternativně potom navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc k novému projednání a
rozhodnutí se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako
trestný čin podle § 187 odst. 1 tr. zák. nebo, aby sám podle § 265m odst. 1 tr.
ř. v tomto smyslu rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelova argumentace stran užitého
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se soustředila výhradně
proti náležitostem rozsudku soudu prvního stupně z hlediska ustanovení § 125
tr. ř. a na námitky proti způsobu hodnocení důkazů provedených před soudem s
cílem dospět ke skutkovým zjištěním, jež by byla odlišná od závěrů, ke kterým
soud prvního stupně dospěl. Takové námitky však uplatněný dovolací důvod
nenaplňují, když v zásadě jde o kritiku právního hodnocení skutkového stavu
zjištěného soudem. Státní zástupce poukázal i na vnitřní rozpornost argumentace
užité dovolatelem,když na jedné straně tvrdí, že se oběma soudy shledaného
skutku nedopustil, na straně druhé pak v petitu svého dovolání navrhl posoudit
onen skutek, jako trestný čin podle § 187 odst. 1 tr. zák. Za relevantní
pokládá státní zástupce pouze námitku, že popis skutku nezahrnuje všechny znaky
skutkové podstaty příslušného trestného činu. V tomto směru ji však pokládá za
nedůvodnou, neboť v příslušném výroku o vině soud prvního stupně uvedl, že
dovolatel zprostředkoval nejméně v šesti případech spoluobviněnému P. V. prodej
pervitinu vždy v množství 50 g spoluobviněnému W. a za každé takové
zprostředkování obdržel odměnu 200 Euro. Z těchto skutkových okolností pak
nepochybně plyne, že neoprávněně pro jiného zprostředkoval psychotropní látku a
učinil tak ve větším rozsahu. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že tento dovolací důvod postihuje případy,
kdy byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl trest
uložen mimo trestní sazbu stanovenou pro daný delikt. Ani jeden z těchto
předpokladů však v posuzované věci naplněn nebyl. Proto také navrhl, aby
Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl,
jako dovolání podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu (pokud jde o
výhrady proti trestu) resp. jako zjevně neopodstatněné (pokud jde o výhrady
proti soudy užité právní kvalifikaci shledaného skutku).
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Je tady nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací
důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v
citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na
uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze
přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o
dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové
povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a
následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném
rozhodnutí a to výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že soudy
zjištěný skutkový stav je nedostatečný do té míry, že neumožnil vůbec učinit
závěr, že by se dovolatel dopustil trestného činu, kterým byl nakonec shledán
vinným. Jeho tvrzení, že předmětný skutek nebyl v řízení před soudy provedenými
důkazy prokázán však nelze přisvědčit. Je skutečností, že dovolatel byl ze
svého protiprávního jednání usvědčen legálně policejními orgány provedenými
odposlechy jeho telefonních hovorů, když v této souvislosti je na místě odkázat
zejména na odůvodnění citovaného rozsudku odvolacího soudu, který vysvětlil,
proč z těchto odposlechů vycházel. Ve svém rozhodnutí odvolací soud zdůraznil,
že zmíněné odposlechy byly pořizovány delší dobu, bylo také nepochybně
zjištěno, kdo rozhodné telefonní rozhovory vedl, obsahovaly množství a to
psychotropních látek i výši finančních částek obdržených za jejich
zprostředkování (v české měně) a to i s přihlédnutím k výrazům, které se
obvykle užívají v prostředí, kde se dovolatel i spoluobvinění pohybovali. Tyto
námitky však z pohledu již shora uvedeného nabízený dovolací důvod nenaplňují.
K relevantní námitce stran toho, že popis předmětného skutku nezahrnuje všechny
znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu pak lze uvést, že ta je
zjevně neopodstatněná. To proto, že příslušný výrok obsažený v rozhodnutí soudu
prvního stupně obsahuje zjevně potřebné údaje o počtu prodeje pervitinu, jeho
množství zprostředkované dovolatelem konkrétní osobě i výši odměny dovolatele
za jednotlivé zprostředkování. Z těchto skutkových okolností pak soudy
odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly jednání dovolatele.
Námitky týkající se dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. potom nelze akceptovat proto, že dovolateli byl uložen
trest, který zákon v takovém případě připouští, přičemž tento trest byl uložen
ve výměře, která nevykročila z hranic trestní sazby zákonem pro tento trestný
čin vymezené.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. souhrnně odmítnout, neboť jde o
dovolání, které bylo podáno zjevně neopodstatněně. Za podmínek stanovených v §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka