3 Tdo 1405/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2008 o dovolání R. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 4 To 188/2007 ze dne 24. 8. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 170/2007, t a k t o:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 2 T 170/2007 ze dne 18. 7. 2007 byl R. F. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl dle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti předmětnému rozsudku R. F. podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 4 To 188/2007 ze dne 24. 8. 2007, a to tak, že jej podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal R. F. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesouhlasí s posouzením jeho jednání dle kvalifikované skutkové podstaty v ust. § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., protože soudy v jeho případě vyšly pouze z toho, že první útok se odehrál v roce 2004 a poslední v roce 2007. Z takto učiněného časového intervalu však nelze bez dalšího dovodit, že se jedná o pokračování po delší dobu. Soudy ke svému rozhodování navíc měly jen vágní výpovědi poškozené a neurčité výpovědi svědků, kteří nebyli schopni pozorovaná zranění poškozené časově zařadit. Při rozhodování o tom, jakou délku trvalého páchání daného trestného činu lze posoudit dle vyššího odstavce, je dle jeho názoru nutno sledovat intenzitu týrání. V jeho případě šlo o jednání v rozmezí několika téměř po sobě jdoucích dnů, mezi kterými byla vždy roční pauza. Z lékařských zpráv se přitom podává, že měla být způsobena minimální zranění či dokonce někdy tvrzené intenzivní jednání nezanechalo následky žádné. Má tak zato, že z těchto důvodů a s ohledem na ust. § 88 odst. 1 tr. zák. nelze dojít k závěru, že byla naplněna kvalifikovaná skutková podstata. S ohledem na uvedené pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle ust. § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby mu dle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že dovolatelem uváděný důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění jeho podání, neboť namítá pouze nesprávné hodnocení důkazů soudy obou stupňů s tím, že v důsledku této skutečnosti nebylo možno posoudit jednání jako pokračující s ohledem na přetržku tří let. Z dostupných materiálů přitom je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného, když v důsledku této skutečnosti je jednoznačně splněna návaznost jednotlivých jednání a je možné jej posoudit jako pokračující. Má tedy za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ust. § 265b tr. ř. Vzhledem k tomu navrhla, aby podané dovolání Nejvyšší soud dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a současně souhlasila, aby takto učinil v neveřejném zasedání dle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitka uplatněná z hlediska dovolacího
důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v daném případě zpochybňuje právní posouzení skutku, neboť dovolatel v ní namítá, že jeho jednání nemělo být posuzováno dle kvalifikované skutkové podstaty uvedené v ust. § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., když nejsou splněny ani podmínky pro takové posouzení uvedené v ust. § 88 tr. zák. Jedná se tak o právně relevantní námitku, ovšem zjevně neopodstatněnou.
Ze skutkových zjištění, k nimž soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl, totiž vyplývá, že dovolatel s poškozenou zle nakládal od 1. 8. 2004 do 24. 3. 2007, tedy po dobu dvou a půl roku. Je pravda, že většinou šlo o jednotlivé od sebe oddělené útoky trvající vždy jeden či několik dní, mezi nimiž byly několikaměsíční pauzy. V daném případě je nicméně nutné vzít v úvahu zejména i to, že jednání dovolatele vnímala sama poškozená prakticky jako soustavné, neboť i ve své výpovědi uvedla, že „na to byla zvyklá“ (viz č. l. 45-48). Její vyjádření je pak doplňováno i výpovědí dalších svědkyň (Š. a P.), obyvatelek stejného domu, které uvedly, že v bytě dovolatele a poškozené byly „neustále hádky“, že poškozená měla „každou chvíli modřinu“ a že takové konflikty měli „3x až 4x za měsíc“ (viz č. l. 232-233). Z citovaných výpovědí též vyplynulo, že od té doby, co se do domu dovolatel přistěhoval, začaly výtržnosti, křik, vyhazování předmětů z oken, dovolatel, když byl opilý, se choval agresivně a byl vulgární i k ostatním obyvatelům apod. Tato skutečnost dle dovolacího soudu potvrzuje, že jednotlivé útoky směřující vůči poškozené (označené soudy) spadají do uvedeného časového období, v jehož rámci formou různé intenzity napadal poškozenou, přičemž takové jednání bylo kontinuální, vykazující nepochybně všechny znaky skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., když týral M. Ž. (osobu blízkou, žijící s ním ve společně obývaném bytě), přičemž pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. Uvedeným skutečnostem potom odpovídá i závěr soudu prvního stupně o tom, že se jednalo v posuzované věci o dlouhodobé násilné a agresivní jednání dovolatele vůči poškozené, které pouze v případech uvedených v obžalobě bylo dále konkretizováno oznámeními na orgány činné v trestním řízení (viz str. 7 rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně).
Z uvedeného je tak zjevné, že jednání dovolatele nelze posuzovat podle základní skutkové podstaty daného trestného činu, když u ní se nevyžaduje, aby šlo o zlé nakládání s osobou žijící ve společně obývaném bytě či domě, které je soustavné nebo delší dobu trvající. S ohledem na uvedené potom doba dvou a půl roku je nepochybně dobou delší ve smyslu ustanovení § 215a odst. 2 písm. b) tr. zák. a pokud soudy popsaný skutek právně kvalifikovaly uvedeným způsobem, nelze mít za to, že by v uvedeném směru ve svých závěrech pochybily. Takto i dovolací soud se shoduje s právním posouzením skutku soudy obou stupňů, když právě i délka doby, po kterou dovolatel uvedeným způsobem (protiprávně) jednal, sama o sobě zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu ustanovení § 88 tr. zák. Z uvedeného potom plyne, že ač byl zvolený dovolací důvod uplatněn právně relevantně, je zjevně neopodstatněný.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než postupovat v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání, jako zjevně neopodstatněné, odmítnout. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka