Judikát 3 Tdo 141/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:18.03.2026
Spisová značka:3 Tdo 141/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.141.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Trest zákazu činnosti
Dotčené předpisy:§ 38 tr. zákoníku
§ 39 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
3 Tdo 141/2026-503
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. B. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. 10. 2025, č. j. 14 To 217/2025-463, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 13/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá. O d ů v o d n ě n í:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 11. 6. 2025, č. j. 2 T 13/2025-430, uznal obviněného P. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: dne 10. 4. 2024 v době okolo 21:50 hodin na pozemní komunikaci č. XY v km č. 179,88 v k. ú. Obce XY, ve směru od XY na XY, okres XY, řídil svůj osobní automobil značky Škoda Superb registrační značky XY, a v rozporu s ustanovením § 18 odst. 1, odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, přehlédl před sebou pomaleji jedoucí dvoustopý motocykl značky AIXAM A741 registrační značky XY, ve vlastnictví mladistvého AAAAA (pseudonym), který řídil mladistvý BBBBB (pseudonym), vlivem čehož došlo ke střetu mezi přední částí osobního automobilu značky Škoda Superb a zadní částí motocyklu značky AIXAM A741, po kterém byl motocykl značky AIXAM A741 odražen vpravo mimo komunikaci, kdy v důsledku tohoto střetu došlo k zranění osádky uvedeného motocyklu, a to řidiče mladistvého BBBBB, jenž utrpěl úrazový otok mozku při krvácení do obalů mozkových a zhmoždění mozku, jemuž následně dne 12.
4. 2024 podlehl, a dále ke zranění spolujezdce mladistvého AAAAA, který utrpěl tržnou ránu pravého obočí, zhmoždění zad, zhmoždění obou bérců a odřeniny obou bérců s dobou léčení do 1 týdne.
2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3,5 (tři a půl) roku. Dále byl obviněnému uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání 3,5 (tři a půl) roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán zaplatit náhradu škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR a dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. pozůstalým poškozeného náhradu nemajetkové újmy, s tím, že tito poškození byli se zbytky uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 tr. ř.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž napadl výrok o trestu a výroky o náhradě škody a nemajetkové újmy.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 22. 10. 2025, č. j. 14 To 217/2025-463, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o náhradě nemajetkové újmy učiněných podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl při nezměněných výrocích o vině, trestu a náhradě škody ve vztahu k Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR, podle § 228 odst. 1 tr.
ř., že obviněný je povinen zaplatit poškozeným na náhradě nemajetkové újmy: BBBBB částku 650 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím od 1. 4. 2025 do zaplacení, B. C. částku 750 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím od 1. 4. 2025 do zaplacení, N. T. částku 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím od 1. 4. 2025 do zaplacení, V. T. částku 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím od 1. 4. 2025 do zaplacení, CCCCC (pseudonym) částku 570 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím od 1.
4. 2025 do zaplacení, M. C. částku 450 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím od 1. 4. 2025 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození BBBBB, B. C., N. T., V. T., CCCCC a M. C. odkázáni se zbytky uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu napadl ve výroku o trestu. Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Obviněný namítá vadné posouzení a vyložení normy hmotného práva, konkrétně poukazuje na ustanovení § 38 a § 39 tr. zákoníku.
6. Podle jeho názoru odvolací soud v rozporu s touto normou nepřiložil polehčujícím okolnostem takřka žádný význam, a naopak přitěžující okolnosti mají mít až absurdní význam. Navíc jsou zde i další okolnosti, ke kterým měl soud při hodnocení následků činnosti přihlédnout, konkrétně pak zmiňuje osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, dosavadní způsob života a možnost nápravy a prohlášení viny.
7. V rámci poměrů pachatele dovolatel akcentuje, že se živí řízením motorových vozidel, protože provádí pozemní práce. Uložením trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel nemůže vykonávat svou práci, což má vliv do jeho majetkové sféry a v podstatě je tento trest druhotnou sankcí i pro jeho početnou rodinu.
8. Pokud jde o hodnocení dosavadního způsobu života a možnosti nápravy, neztotožňuje se se svým hodnocením na základě evidenční karty řidiče, kdy soud dospěl k závěru, že je nedisciplinovaným a nespolehlivým řidičem. Dovolatel se naopak domnívá, že šest záznamů za 25 let aktivního řízení nesvědčí o jeho nespolehlivosti nebo o pravidelném páchání přestupků na úseku silniční dopravy. Nedomnívá se, že počet záznamů a povahu přestupkového jednání lze hodnotit izolovaně, aniž by byla zohledněna doba, po kterou má řidičské oprávnění a četnost užívání vozidla.
Tvrzení soudu o nespolehlivosti s ohledem na překročení rychlosti v letech 2018 a 2024 je podle dovolatele absurdní, neboť při takovém nájezdu se to může stát pouhou nepozorností a nedělá to z řidiče nespolehlivého nebo nedisciplinovaného.
9. Obviněný také zdůrazňuje, že po celou dobu trestního řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, ke svému jednání se plně doznal a před soudem prohlásil svou vinu, nic z toho však nebylo zohledněno.
10. V rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel postrádá zdůvodnění neudělení výjimky ze zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, což má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. S ohledem na jiná srovnatelná rozhodnutí, kdy nebyl uložen výše zmíněný trest, nebo byla užita některá z výjimek, je uložený trest zákazu činnosti v trvání 3,5 roku nepřiměřený a nebyly respektovány zásady ukládání trestů.
11. Závěrem svého podání obviněný opakuje, že navrhoval, aby v případě uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel byla stanovena výjimka pro řízení zemních strojů v rámci výkonu podnikání, a to zejména s ohledem na trestnou činnost obviněného, která spočívala v nepozornosti, nikoli bezohledné a agresivní jízdě, což však soudy ponechaly bez vypořádání.
12. Obviněný navrhuje, aby dovolací soud rozhodl tak, že napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí odvolacímu soudu se svým závazným právním názorem k dalšímu projednání a rozhodnutí.
13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám.
14. Státní zástupce ve svém vyjádření k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nejprve upozornil, že námitky proti výroku o trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze úspěšně uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který však dovolatel neuplatnil ani formálně ani fakticky. Jiná pochybení soudu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3, § 41, § 42 tr. zákoníku) nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu.
15. Státní zástupce konstatuje, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které namítl dovolatel, lze, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Dovolatel však podle státního zástupce výhrady podřaditelné pod tento dovolací důvod, jako například pochybení soudu o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest, neuplatnil.
16. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání 17.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.20. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
24. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatňuje námitky, které směřují proti výroku o trestu rozsudku soudu odvolacího. Předmětem dovolacího přezkumu tak s ohledem na absenci jakékoliv dovolací argumentace obviněného nemohly být další výroky uvedeného rozsudku.
25. V rámci uplatněného dovolacího důvodu obviněný namítá, že při ukládání trestu zákazu činnosti nebyla dodržena ustanovení § 38 a § 39 tr. zákoníku, a v důsledku toho je uložený trest zákazu řízení všech motorových vozidel ve výměře 3,5 roku nepřiměřený. Soudy navíc nezohlednily jím akcentované okolnosti významné pro ukládání trestů, zejména k celé řadě polehčujících okolností, které nebyly v jeho prospěch náležitě zohledněny a promítnuty do druhu a výměry ukládaného trestu.
26. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze nejprve v obecné rovině uvést, že ten je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky nicméně obviněný ve svém dovolání neuplatnil a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovouto vadou (obviněnému nebyl uložen úhrnný, souhrnný ani společný trest).
27. Nejvyšší soud připomíná, že námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr.
ř. Dovolatel však tento dovolací důvod ani formálně ani obsahově neuplatnil. Současně pak Nejvyšší soud naplnění tohoto dovolacího důvodu neshledává, neboť obviněnému byly uloženy zákonem předpokládané tresty v zákonem stanovených výměrách. Pokud jde o zejména dovoláním napadený výrok o uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, jedná se o zákonný druh trestu, který byl uložen ve výměře, která odpovídá trestní sazbě 1–10 let, jež je podle § 73 odst. 1 tr.
zákoníku obecně stanovena. Je tedy zřejmé, že ani tento dovolací důvod dovoláním obviněného naplněn být nemohl.
28. Mimo dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. pak lze úspěšně brojit dovoláním proti uloženému trestu jen ve zcela výjimečných případech, pokud jde o tresty extrémně přísné a zjevně nespravedlivé, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného. Dovolací řízení se totiž, jak opakovaně uvádí Ústavní soud, v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). V právě projednávané trestní věci se však o takový výjimečný případ nepochybně (z dále uvedených důvodů) nejedná.
29. Nejvyšší soud přezkoumal, zda trest uložený dovolateli není natolik přísný, nepřiměřený a zjevně nespravedlivý, že by vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe (jakkoli jde evidentně o sankci vyměřenou v rámci zákonem stanovené trestní sazby, a to v její dolní polovině). K takovému závěru však nedospěl. Naopak, v zásadě se ztotožnil s názorem odvolacího soudu prezentovaným v napadeném rozhodnutí, že v tomto konkrétním případě nebyly splněny podmínky pro neuložení trestu zákazu činnosti či užití jakékoli výjimky.
30. Již soud prvního stupně důsledně vyložil důvody, které ho vedly k uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3,5 roku (srov. bod 14.
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Stejně tak i odvolací soud se podrobně zabýval v rámci přezkumného řízení zákonnými podmínkami uložení trestu zákazu činnosti (srov. bod 10. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího). Oba soudy se shodly, že určující pro uložení výše uvedeného trestu a jeho výměry je jednak následek trestné činnosti dovolatele v podobě smrti poškozeného BBBBB a také opakované porušování pravidel silničního provozu, za což byl obviněný opětovně postihován. Odvolací soud, k odkazu obhajoby na jiná soudní rozhodnutí, která měla podpořit návrh obhajoby trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel buď neukládat vůbec, popřípadě jej vztáhnout jen na některá motorová vozidla tak, aby obviněný mohl dále podnikat v pozemních stavbách, upozornil na zásadu individualizace trestu.
Tato obecná zásada pro ukládání trestů zavazuje soudy ukládat takový druh a výměru trestu, který bude odpovídat všem okolnostem a zvláštnostem případu. Nejvyšší soud k tomu dodává, že právní kvalifikace skutku stanovuje základní zákonné mantinely pro rozhodování o druhu a výměře trestu. Úkolem soudu je pak určit, které okolnosti obviněnému přitěžují a které polehčují, a následně na základě jejich vzájemného porovnání a vyvážení jejich významu stanoví konkrétní trest. V právě projednávané věci soudy dovodily, že smrt poškozeného a opakované porušování pravidel silničního provozu jsou okolnosti, které zvyšují závažnost jednání obviněného, přičemž zohlednily i osobu dosud netrestaného obviněného, způsob jeho jízdy před dopravní nehodou, doznání k činu i vyjádřenou lítost.
Tyto okolnosti byly soudy hodnoceny a také se promítly v tom, že obviněnému byl uložen trest v dolní polovině příslušné trestní sazby. Nejvyšší soud se s těmito úvahami ztotožnil. Na tomto jeho ztotožnění pak nemůže ničeho změnit ani námitka dovolatele ohledně jeho osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrů či dosavadní bezúhonnost obviněného, které otevírají prostor pro možnost nápravy pachatele do budoucna.
31. Obstát z hlediska dovolacího řízení nemohla tato námitka obviněného (kromě věcných důvodů) ani v tom směru, že nižší soudy řádně nezdůvodnily, proč z uloženého trestu zákazu činnosti neučinily výjimku ve prospěch možnosti obviněného řídit některá motorová vozidla tak, aby mohl dále podnikat v pozemních stavbách. Zde je třeba upozornit, že podle § 265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné, respektive zákonná úprava připouští dovolání jen z výslovně stanovených a taxativně vypočtených důvodů, které jsou obsaženy v § 265b tr. ř., jak bylo rozvedeno výše. I když jsou odůvodnění obou napadených rozhodnutí ve vztahu k uvedené námitce relativně stručné, neznamená to, že by se soudy s uvedenou výhradou obviněného nezabývaly, jak vyplývá z již uvedeného bodu 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
32. Všechna výše uvedená konstatování ústí v závěr, že napadený rozsudek odvolacího soudu netrpí vadou, která by naplňovala některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.
Současně jím ani nebyl uložen natolik nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý trest, aby to bylo v rozporu s ústavně zakotvenou zásadou proporcionality trestních sankcí. V. Způsob rozhodnutí
33. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu