3 Tdo 143/2014-16
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. února 2014 v neveřejném zasedání o dovolání
podaném obviněným Ing. arch. A. K., proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze
dne 28. 6. 2013, č. j. 3 T 30/2012-284, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 6. 2013, č. j. 3 T 30/2012-284,
byl obviněný Ing. arch. A. K. uznán vinným dvěma přečiny zanedbání povinné
výživy podle § 196 odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb.,
účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě podrobně
popsaném pod body 1) a 2) výroku o vině. Za to byl podle § 196 odst. 2 tr.
zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 84 tr.
zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání tří roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 85 odst.
2 tr. zákoníku mu soud zároveň uložil, aby během zkušební doby podmíněného
odsouzení podle svých sil uhradil dluh na výživném a řádně platil výživné
běžné. Jako přiměřené omezení bylo obviněnému podle § 196a tr. zákoníku uloženo
také to, aby se zdržel řízení motorových vozidel.
O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením
ze dne 24. 10. 2013, č. j. 11 To 368/2013-340, jímž je podle § 256 tr. ř. jako
nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24.
10. 2013 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Obviněný Ing. arch. A. K. následně podal prostřednictvím obhájce Mgr. Ing.
Ondřeje Malého dovolání, které směřoval proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně
ze dne 28. 6. 2013, č. j. 3 T 30/2012-284. Uplatnil dovolací důvody uvedené v
stanoveních § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., tedy že proti němu bylo vedeno
trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, a že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Konkrétní vady, naplňující podle jeho názoru deklarované
dovolací důvody, blíže rozvedl v odůvodnění podaného mimořádného opravného
prostředku, v jehož závěru navrhl, „aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek
Okresního soudu v Kolíně, č. j. 3 T 30/2012-284, ze dne 28. 6. 2013 a věc
vrátil k dalšímu projednání“.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil
státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupce“), který s poukazem na obsah ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř.
konstatoval, že obviněný měl v souladu se zákonem možnost tímto mimořádným
opravným prostředkem napadnout rozhodnutí soudu druhého stupně, tedy usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 11 To 368/2013. Jestliže
své dovolání po věcné i obsahové stránce zaměřil pouze proti rozsudku Okresního
soudu v Kolíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 3 T 30/2012, který ve věci
rozhodoval v prvním stupni, je nutné je považovat za nepřípustné a v něm
uplatněnými námitkami se nelze věcně zabývat.
Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §
265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, a aby tak v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil i pro případ
jiného než navrženého rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný Ing. arch. A. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou
oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací
lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta
první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané
v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) však primárně zkoumal, zda
jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a
tr. ř., a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu
ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Jestliže trestní stíhání proběhlo tak, že právní moc rozsudku soudu prvního
stupně nastala rozhodnutím soudu druhého stupně (odvolacího soudu), musí
dovolatel napadnout zásadně toto rozhodnutí, i když je jeho cílem dosáhnout
také zrušení rozhodnutí soudu první instance.
Na podkladě dovolání musí totiž Nejvyšší soud přezkoumat rozhodnutí soudu
druhého stupně, přičemž rozsudek soudu prvního stupně přezkoumává v rámci
přezkumu řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně.
Pokud je dovolání důvodné, Nejvyšší soud zruší napadené rozhodnutí soudu
druhého stupně, a je-li namístě zrušit i rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší
jej Nejvyšší soud jako vadnou část řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí
soudu druhého stupně.
Z výše citovaného zákonného ustanovení zároveň vyplývá, že podal-li obviněný
dovolání jenom (resp. výlučně) proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv
trestní stíhání bylo pravomocně skončeno rozhodnutím soudu druhého stupně, pak
podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému je zákon nepřipouští (v
judikatuře k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 6
Tdo 576/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R
25/2003 nebo usnesení ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 11 Tdo 291/2002, publikované
v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK svazek 22, pod T 504).
Obviněný napadl rozsudek Okresního soudu v Kolíně řádným opravným prostředkem -
odvoláním, o jehož zamítnutí podle § 256 tr. ř. rozhodl ve druhém stupni
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2013, č. j. 11 To 368/2013-340. V
písemném vyhotovení předmětného rozhodnutí přitom odvolací soud obviněného
jasně a srozumitelně poučil o možnosti (právu) podat dovolání proti jeho
usnesení („Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek
přípustný. Lze však proti němu podat dovolání k Nejvyššímu soudu …“). Tím
zároveň dostál své povinnosti, kterou mu zákon ukládá v ustanovení § 125 odst.
3 tr. ř.
Přes řádné poučení je však v dovolání jednoznačně uvedeno, že za rozhodnutí,
proti němuž uplatněný mimořádný opravný prostředek směřuje, dovolatel považuje
rozsudek soudu prvního stupně, jehož zrušení Nejvyšším soudem současně také
navrhuje. Z obsahu dovolání je navíc zřejmé, že i konkrétní dovolací výtky
obviněný uplatnil pouze ve vztahu k postupu a závěrům soudu prvního stupně.
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li
přípustné. Poněvadž ve věci obviněného Ing. arch. A. K. dospěl k závěru, že
dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, proti kterému je zákon nepřipouští,
rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by
napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §
265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v
neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran
(srov. § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler