3 Tdo 1436/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2008 o dovolání podaném MUDr. L. P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 228/2007 ze dne 17. 7. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 7 T 115/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 7 T 115/2004 ze dne 26. 3. 2007 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř roků.
V předmětné věci podala MUDr. L. P. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 9 To 228/2007 ze dne 17. 7. 2007 tak, že je jako nedůvodná podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala MUDr. L. P. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že tvrzení svědka H. o tom, že viděl průběh předmětné dopravní nehody je nepřesvědčivé a poukázala i na to, že odborné stanovisko, které ve věci opatřila a které zpracovali doc. Ing. I. J., CSc., a prof. Ing. G. K., CSc., zpochybňuje závěry znaleckého posudku, který ve věci podal Ing. M.. Stejně tak poukázala i na závěry znaleckého posudku podaného Ing. T. Namítla i to, že znalci Ing. M., Ing. T. i znalecký posudek ústavu D. se též shodli na rychlostech vozidel a úhlu jejich střetu a též na konečné poloze vozidel po nehodě. Přitom její obhajoba nebyla v řízení před soudem prvního stupně vyloučena jako technicky nepřijatelná, ale byla ve znaleckých posudcích konstatována (byť s určitou modifikací) jako možná. Uvedla, že podle jejího přesvědčení se vozidlo poškozených v době krátce před střetem nacházelo v jejím jízdním pruhu a ona se snažila zabránit střetu tím, že strhla řízení svého vozu vlevo. Poukázala i na další okolnosti, jako oslnění poškozené a působení zbytkového alkoholu v její krvi. Z uvedeného dovozuje, že soudy popsaný skutek tak nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byla nakonec shledána vinnou, když nebylo vzato v úvahu minimálně spoluzavinění poškozené, jako řidičky protijedoucího vozu. Z uvedeného tak nelze usuzovat na její (v kritické době) nedbalostní jednání. Proto také navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování, když v posuzované věci nejde ani o extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé za současného poukazu dovolatele na takovýto nesoulad.
Státní zástupce má za to, že v posuzované věci byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a přiléhavým způsobem také právně kvalifikován. V této souvislosti poukázal na svědeckou výpověď přímého svědka předmětné dopravní nehody M. H. a na závěry obsažené ve znaleckých posudcích Ing. M. a znaleckého posudku podaného Ústavem silniční a městské dopravy, a. s., i na výpovědi učiněné jeho zpracovateli Ing. Ž. a Ing. K. Námitky dovolatelky tak směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a dovolatelka tak de facto vytýká oběma soudům nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné zjištění skutkového stavu věci, přičemž prosazuje vlastní náhled na provedené důkazy a od nich se odvíjející (odlišný) skutkový základ s tím, že předmětný skutek nebyl prokázán.
Takové námitky však nelze podřadit pod jí zvolený (ani žádný jiný) dovolací důvod. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. potom státní zástupce uvedl, že pokud je neopodstatněné dovolání z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je neopodstatněné i dovolání podané z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož tento dovolací důvod je v posuzované věci předcházejícím dovolacím důvodem podmíněn. Proto navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm.b) tr.
ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z jiného dovolacího důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně dovolatelka namítla nesprávné (neúplné) hodnocení ve věci provedených důkazů s tím, že tyto soudy hodnotily bez přiléhavé argumentace v její neprospěch s tím, že při jejich pečlivém hodnocení by musely dospět k závěru o její nevině. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se i ve věci podanými znaleckými posudky či odbornými vyjádřeními a přiléhavě vysvětlily, kterým z nich (a také proč) uvěřily, když v tomto směru vedly obsáhlé dokazování. Stejně pečlivě se zabývaly i ve věci podanými svědeckými výpověďmi, jejich věrohodností i namítaným obsahem zbytkového alkoholu v krvi poškozené řidičky a současně i rozumně vysvětlily, proč některé z navrhovaných důkazů neprovedly. V důvodech přijatých rozhodnutí se potom oba soudy adekvátně zabývaly i všemi znaky skutkové podstaty označeného trestného činu, včetně jeho materiálního znaku. Pokud za těchto okolností, právě i s ohledem na obsah i rozsah ve věci vedeného dokazování, dospěly k závěru o vině trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. (včetně jeho subjektivní stránky), nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou v rozporu s právní kvalifikací samotného skutku. Z uvedeného je zřejmé, že námitky dovolatelky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění a nelze mít v této souvislosti za důvodný ani dovolací důvod uplatněný podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka