3 Tdo 1453/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23.
prosince 2004 o dovolání podaném Z. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody
ve V. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 545/2003 ze dne 4.
2. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 487/2003, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 2 T 487/2003 ze dne 24.
11. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst.
1, odst. 2 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný
skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za
uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pro
jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal Z. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně
usnesením sp. zn. 5 To 545/2003 ze dne 4. 2. 2004 tak, že je jako nedůvodné
podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Z. K. dovolání a to
včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání
dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten,
který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto
svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy dospěly k odsuzujícím
rozhodnutím pouze na základě výpovědi poškozené, která nebyla pravdivá, když ta
je vedena osobní záští vůči dovolateli, stejně jako ostatní svědci, kteří v
jeho věci svědčili proti němu. Poukázal i na nedostatečné ohledání místa činu a
zajištění případných stop. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud
zrušil citované usnesení Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu
řízení, kdy v tomto „učiní rozhodnutí, kterým bude zrušen rozsudek soudu
rozhodujícího v I. stupni v plném rozsahu a věc znovu projedná a rozhodne“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel přes užitý dovolací důvod
vlastně namítá pouze nedostatečné dokazování a vadné hodnocení provedených
důkazů a takto fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Konstatuje, že
v rámci učiněných skutkových zjištění nedošlo v tomto směru k žádnému pochybení
s tím, že údajná nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání z
hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Proto také navrhl, aby
dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako
dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací
důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v
citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na
uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze
přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o
dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové
povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a
následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném
výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení
výpovědi poškozené a jím označených svědeckých výpovědí, jejichž obsah soudy
vyhodnotily nesprávně a v jeho neprospěch. Z této skutečnosti potom dovozuje
svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal
skutek, který byl soudy posléze kvalifikován jako trestný čin vydírání podle §
235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých
rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely a také proč je
pokládaly za věrohodné a nepochybné.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z
jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených
v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka