3 Tdo 1460/2014-31
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17.
prosince 2014 o dovolání podaném Ľ. O., proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě sp. zn. 3 To 35/2014 ze dne 10. června 2014, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 146/2013,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 146/2013 ze dne 15.
listopadu 2013 byl dovolatel (společně s D. F.) uznán vinným trestným činem
podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.,
trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný
skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za
výše uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí v trvání tří
roků a čtyř měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu
byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování realitních
činností na dobu sedmi roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku
Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 1 T 7/2009 ze dne 13. 3. 2009, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Také bylo rozhodnuto o vzneseném
nároku na náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu
spoluobviněného D. F.
O odvolání Ľ. O. (a spoluobviněného D. F.) rozhodl ve druhém stupni
Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 To 35/2014 ze dne 10. června 2014
tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) z
podnětu odvolání obžalovaných napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a sám
podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl tak, že je uznal vinnými trestným
činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový
děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uložený
trestný čin jim byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti
měsíců a pro jeho výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou. Dále jim byl
uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování realitních
činností na dobu sedmi roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku
Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 1 T 7/2009 ze dne 13. 3. 2009, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Také bylo rozhodnuto o vzneseném
nároku na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal Ľ. O. dovolání, a to
jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech
dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když jako
dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V
důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud
stejně jako soud prvního stupně vytýkané jednání nesprávně posoudil jako
jednání trestné, kdy je zcela evidentní, že se v žádném směru ani na základě
provedených důkazů a jejich vyhodnocení nejednalo o jednání splňující všechny
znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, jelikož na straně poškozeného v
žádném okamžiku neexistoval omyl ohledně příslušné smlouvy a jejího typu. Uvedl, že pokud Nejvyšší soud neshledá důvod pro rozhodnutí o zproštění
obžaloby, měl by být napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc by měla
být vrácena státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. ř., neboť v řízení
byly neodstranitelné procesní vady. Takovou neodstranitelnou procesní vadou je
dle jeho přesvědčení nezákonnost zahájení trestního stíhání, když na základě
usnesení o zahájení trestního stíhání nemohlo být v souladu se zákonem zahájeno
trestní stíhání, jelikož popis skutku ve výroku příslušného usnesení
policejního orgánu, nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty
trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Vyjádřil přesvědčení, že
v předmětném usnesení o zahájení trestního stíhání byla ignorována subjektivní
stránka jemu přisuzovaného trestného činu, ale i existence vzniku škody a
poškozené osoby, což má podle něj za následek, že toto usnesení nelze považovat
za zákonné zahájení trestního stíhání. K nápravě i přes stížnost dovolatele
nedošlo až do rozhodnutí soudu druhého stupně, kdy byly poprvé ve skutkové větě
uvedeny veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu a rovněž v jeho
odůvodnění se konstatuje, že skutková věta obsahovala namítané nedostatky. Dále
uvedl, že ani odvolací soud se dostatečně nezabýval obsahem a naplněním smlouvy
o převodu bytové jednotky. Poukázal na skutečnost, že z provedeného dokazování
vyplývá, že společnost pana F. uhradila za převáděný byt pana K. více než
polovinu sjednané kupní ceny a soudy se nijak nezabývaly potenciálním úmyslem
pana F. poškozenému vůbec nedoplatit zbytek sjednané ceny. V těchto
souvislostech je dle něj naprosto zřejmé, že nemohl jakýmkoli způsobem ovlivnit
skutečnost, zda společnost Secure Investments, s. r. o., uhradí poškozenému
celou kupní cenu a logicky tak nemohlo v jeho případě dojít k naplnění všech
znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. Došlo tak k porušení jeho práva
na spravedlivý proces ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod, přičemž ani výpověď poškozeného nebyla hodnocena ve smyslu judikatury
Ústavního soudu. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud
„napadený rozsudek Krajského soud v Ostravě ze dne 10. 6. 2014, č. j. 3 To
35/2014-304, zrušil nebo aby sám Nejvyšší soud ČR rozhodl o zproštění
obžalovaného Ľ. O.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u
Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém
vyjádření uvedl, že námitky dovolatele považuje za irelevantní. Pod tvrzený
(ani jiný) dovolací důvod je nelze podřadit. Uvedl, že pokud dovolatel tvrdí,
že jeho jednání nevykazovalo zákonné znaky příslušné skutkové podstaty, když
absentoval omyl na straně poškozeného a jednání obviněného nenaplnilo
objektivní stránku příslušného deliktu, pak vychází z vlastní představy o
skutkovém stavu. Takováto argumentace je však v rámci dovolacího řízení
irelevantní a nelze k ní přihlížet, protože je zásadně nezbytné vycházet ze
skutkového stavu, který zjistily soudy činné ve věci v předchozích stadiích
trestního řízení, nikoli ze stavu, jak jej prezentuje obviněný. Skutkový stav
zjištěný soudy, zachycený zejména v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku a
blíže rozvedený v jeho odůvodnění, přitom vykazuje jak znak omylu na straně
poškozeného (zejména předložení smlouvy o převodu místo smlouvy o úvěru), tak i
ostatní
znaky příslušného trestného činu (zejména obohacení a způsobení škody, a to ve
výši nejméně 201.111 Kč). Pokud jde o výtky, které dovolatel směřuje vůči
usnesení Policie ČR a vůči tomu, jak s tímto usnesením naložilo státní
zastupitelství a následně i soudy, jde opět o námitky irelevantní, neboť
dovolatel se zde fakticky domáhá přezkumu usnesení policejního orgánu, což je v
rámci dovolacího řízení nepřípustné. Pod žádný z dovolacích důvodů nelze
zařadit ani námitku, že se soudy dostatečně nezabývaly „obsahem a naplněním
smlouvy o převodu bytové jednotky“. Jedná se totiž o námitku, která směřuje do
důkazního řízení, resp. hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.), přičemž k
námitkám tohoto typu nelze v dovolacím řízení zásadně přihlížet. K odkazům
dovolatele na judikaturu Ústavního soudu a údajné zásahy do jeho ústavně
zaručených práv státní zástupce uvedl, že jde o odkazy natolik obecné, že se k
nim nelze kvalifikovaně vyjádřit, nicméně k nim uvedl, že pro tyto námitky není
v příslušném spisu žádný reálný podklad. Vyjádřil přesvědčení, že námitky
dovolatele tedy nelze podle jeho názoru pod tvrzený dovolací důvod podřadit. A
vzhledem k tomu, že z odůvodnění příslušných soudních rozhodnutí, resp. z
dostupného spisového materiálu neplyne nic, co by mohlo dovodit existenci tzv.
extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním
posouzením věci, když z nich naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s
pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Uzavřel proto, že dovolatel podal
dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Předmětné dovolání
proto navrhl odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasil,
aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž
souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí
bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný
opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té
které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán
tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací
důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění,
pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze
přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o
dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové
povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a
následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod
domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí
vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které
bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem
vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které
směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky,
kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že námitky tak, jak je
uplatnil dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod
deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně
stanovených dovolacích důvodů. To proto, že dovolatel jejich prostřednictvím
pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní hodnocení provedených důkazů a s ním
spojenou vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, případně se
domáhá hodnocení důkazů zcela odlišným způsobem, než učinily soudy dosud ve
věci činné. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a
podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jak jednotlivé (ve věci
provedené) důkazy hodnotily a proč neuvěřily výpovědi dovolatele a uznaly jej
vinným výše uvedeným trestným činem. Vycházely tak především z výpovědi
poškozeného K., svědkyně S., Ing. L. K., které jsou v souladu s dalšími (ve
věci provedenými) listinnými důkazy. Z provedených důkazů pak odvolací soud
správně dovodil za prokázané, že poškozený vstupoval do jednání s obviněnými s
tím, že podpis smlouvy o převodu bytové jednotky je nutný pouze jako sjednání
ručení k jemu požadovanému úvěru, přičemž dále již popsaným způsobem jednali po
vzájemné dohodě se společným úmyslem připravit poškozeného podvodným jednáním o
byt.
Pod uplatněným dovolacím důvodem nelze právně relevantně uplatnit ani námitky
procesního charakteru, kterými dovolatel navíc nepřípustně brojí proti
rozhodnutím učiněným v průběhu trestního řízení, proti nimž není dovolání
přípustné, jako je např. usnesení o zahájení trestního stíhání. Takovéto
námitky nejen, že neodpovídají hmotně právní povaze deklarovaného dovolacího
důvodu, ale je třeba i odkázat na ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) –
h) tr. ř., kde je zřetelně vymezeno, která rozhodnutí lze napadnout dovoláním,
přičemž je zřejmé, že usnesení o zahájení trestního stíhání v tomto taxativním
výčtu chybí. Nad rámec uvedeného je možno poukázat na skutečnost, že lze
souhlasit s dovolatelem, že znění skutkové věty v usnesení o zahájení trestního
stíhání a následně i v rozsudku soudu prvního stupně skutečně nebylo v souladu
se zákonem, nicméně všechna pochybení zcela v souladu s trestním řádem napravil
soud odvolací, jehož rozhodnutí (proti kterému ostatně jako jedinému podané
dovolání směřuje) nelze takto nic vytknout.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i
rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím,
že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od
jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak
(dovolatelem namítaný) extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými
skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně
druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových
zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání
odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka