3 Tdo 1461/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. prosince
2005 o dovoláních podanými P. V., a L. P., proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě - pobočka v Olomouci sp. zn. 2 To 234/2005 ze dne 15. 6. 2005, jako
soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn.
6 T 118/2004,t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání podaná P. V. i L. P.
o d m í t a j í .
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 6 T 118/2004 ze dne 19. 1. 2005
byl P. V. uznán vinným v bodech ad 1-13) výroku citovaného rozsudku trestným
činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále
jen tr. zák.) dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.
zák. (bod 11, 13) a dále trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst.
1 tr. zák. Stejným rozsudkem byl L. P. uznán vinným v bodech ad 1), ad 3-5) a
ad 8-13) výroku citovaného rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 8
odst. 1 tr. zák. (bod 11, 13) a dále trestným činem poškozování cizí věci podle
§ 257 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj v podobě celkem třinácti
skutků je rovněž ve výrokové části citovaného rozsudku podrobně popsán. Za
uvedené trestné činy byl P. V. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání dvou roků a osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s
ostrahou a L. P. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou
roků a pěti měsíců, pro jehož výkon byl rovněž zařazen do věznice s ostrahou. V
rámci citovaného rozsudku také soud prvního stupně rozhodl o vznesených
nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podali P. V. a L. P. (stejně jako spoluobviněný R. H.)
odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci
usnesením sp. zn. 2 To 234/2005 ze dne 15. 6. 2005 tak, že je jako nedůvodná
podle § 256 tr. ř. (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali P. V. i L. P. dovolání
a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, pro
podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod shodně
označili ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku P. V. uvedl, že z
provedeného dokazování vyplývá, že nebyly naplněny skutkové podstaty trestných
činů, kterými byl nakonec shledán vinným. V této souvislosti poukázal na to, že
soudy se opírají i o výpověď spoluobviněného P., kterou tento učinil v rámci
svého výslechu v souvislosti s rozhodováním soudu o jeho vazbě a pro tuto
skutečnost k takové výpovědi soudy neměly přihlédnout, když navíc tuto výpověď
učinil v nepřítomnosti obhájců. Dále již P. v řízení nevypovídal a dovolatel
tak neměl možnost mu klást případně další otázky. Za těchto okolností neměly
soudy k takové výpovědi přihlížet. Namítl také procesně nesprávně provedený
důkaz pachovou stopou a v zásadě zaujatost soudů, které dospěly k jeho vině na
základě procesně nepoužitelných důkazů a nesprávného použití procesních zásad
ovládajících trestní řízení. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací
soud zrušil citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci i
Okresního soudu v Olomouci a tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a
rozhodnutí.
L. P. v důvodech svého dovolání uvedl, že soudy na základě provedeného
dokazování dovodily i naplnění subjektivní stránky označených trestných činů, i
když tento závěr v provedeném dokazování oporu nemá. Poukázal na to, že při
zjišťování stop se soudy spokojily s tím, že jednotlivé stopy byly shledány
jako shodné s věcmi dovolatele pouze druhově či typově, nebyly však
individualizovány, a proto k nim nemělo být přihlédnuto. Poukázal, že nemělo
být přihlédnuto ani k jeho výpovědi, kterou učinil před soudem v době, kdy
tento rozhodoval o jeho vzetí do vazby s tím, že se jedná o specifický druh
řízení, jehož výsledky nelze v dalším trestním řízení uplatnit. Uzavřel s tím,
že soudy porušily zásadu volného hodnocení důkazů, protože tuto zásadu užily i
v případě, kdy hodnotily důkazy, které byly získány procesně nepoužitelným
způsobem a o ně také svá rozhodnutí opřely. S ohledem na uvedené proto navrhl,
aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v
Olomouci zrušil a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství České republiky s tím, že oba dovolatelé v rámci jimi
uplatněného dovolacího důvodu (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), který má
výlučně hmotněprávní povahu, nepřípustně zpochybňují důkazy shromážděné v
předmětné věci, polemizují se zjištěným skutkovým stavem a napadají také
způsob, jakým soudy hodnotily shromážděné důkazy. Pod zvolený dovolací důvod
nelze ani podřadit tu část jejich námitek, které směřují do porušení označených
zásad platných pro trestní řízení, k nimž v postupu soudů mělo dojít. Pokud L.
P. tvrdí, že v dané věci nejsou naplněny znaky subjektivní stránky skutkových
podstat trestných činů, kterými byl soudy shledán vinným, protože tato
skutečnost nemá oporu v provedeném dokazování, jde sice o závěr právní, který
však právě vychází ze soudy učiněných skutkových zjištění v rámci provedeného
dokazování a jeho přezkoumání se takto nelze domáhat s poukazem na jím
uplatněný dovolací důvod. I v této části vázal svou argumentaci proti způsobu
hodnocení důkazů soudy a proti skutkovým zjištěním, v rámci kterých byl označen
jako pachatel předmětné trestné činnosti, což bylo podkladem právního závěru o
úmyslné formě jeho zavinění a jeho argumentace tak nesměřovala proti tomu, že
by učiněná skutková zjištění zákonné znaky zavinění nenaplňovala vůbec. U obou
dovolatelů tak jde o námitky skutkové směrované proti hodnocení důkazů soudy a
následná zjištění z nich plynoucí, když takové námitky nelze subsumovat pod
jimi zvolený dovolací důvod. Takové námitky by mohly mít význam pouze tehdy,
pokud by se jednalo o extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a
právními závěry soudů z nich vyvozených. O takový nesoulad však v posuzované
věci nejde, když jej ostatně ani dovolatelé nenamítli. Za daného stavu věci
potom navrhl, aby takto podaná dovolání Nejvyšší soud České republiky odmítl
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že obě dovolání byla podána z
jiných důvodů než z těch, které jsou uvedeny v § 265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací
důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v
citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na
uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě soudy
mohou přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o
dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové
povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a
následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva.
V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, který je obsažen v příslušném
výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelé namítli nesprávné hodnocení
provedených důkazů s tím, že část důkazů neměla být soudy hodnocena vůbec,
protože byly získány procesně nepoužitelným způsobem. Tyto výhrady však
nespadají pod uvedený dovolací důvod, který má nepochybně hmotně právní
charakter, a proto je dovolací soud nemohl akceptovat. Z valné části potom
námitky dovolatelů směřují opakovaně do skutkových zjištění učiněných soudy v
rámci jimi vedeného dokazování a také do hodnocení provedených důkazů soudy. I
tyto dovolací námitky se míjejí s užitím zvoleného dovolacího důvodu. Konečně
je na místě dodat, že soudy ve věci provedly poměrně obsáhlé dokazování a druh
provedených důkazů i jejich rozsah jim umožnil, aby dospěly k adekvátním
právním závěrům. V tomto směru lze plně odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou
soudů, která se obsáhle a pečlivě zabývala i obhajobou uplatněnou dovolateli v
rámci trestního řízení vedeného proti nim. Ze stejných důvodů nelze přisvědčit
ani námitce L. P. stran absence subjektivní stránky shledaných trestných činů.
I když jde o závěr právní, i ten musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných
soudy. Tak se i stalo a soudy při úvaze o formě jeho zavinění dospěly k
právnímu závěru, který koresponduje se skutkovými zjištěními učiněnými na
základě vedeného dokazování. Konečně soudy vyslovené právní závěry potom
nepochybně učiněným skutkovým zjištěním odpovídají, když ostatně dovolatelé ani
v tomto směru námitky nevznesli.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto
podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání,
která byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Za podmínek
stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka