3 Tdo 1462/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20.
prosince 2006 o dovolání podaném P. H., proti usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích – pobočka v Táboře sp. zn. 14 To 169/2006 ze dne 15. 6.
2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře
pod sp. zn. 2 T 18/2006, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře sp. zn. 2 T 18/2006 ze dne 6. 3. 2006 byl
dovolatel uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti
jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když
příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného
rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání
dvou měsíců a výkon tohoto trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu
jednoho roku.
V předmětné věci podal P. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých
Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením sp. zn. 14 To 169/2006 ze dne 15. 6.
2006 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.)
zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. H. dovolání a to
včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání
dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten,
který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto
svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se ani odvolací soud
dostatečně nevypořádal s jeho námitkami směřujícími vůči posouzení „materiální
stránky předmětného jednání“. To s tím, že dle jeho názoru vulgární a výhružné
telefonické zprávy, které zasílal poškozené, u ní ve skutečnosti nemohly
vzbudit obavu, že své výhrůžky uskuteční. Za dobu, kdy jí výhrůžky zasílal se
nic nestalo, přičemž také poukázal na dlouhodobý a intenzivní vztah s
poškozenou, která také žádné obavy neprojevila a nezměnila ani svá telefonní
čísla. Věděla tedy, že předmětné výhrůžky nejsou míněny vážně a sama mu v té
době telefonovala. S ohledem na okolnosti případu, zejména vztahu mezi nimi, na
jeho délce a délce vyhrožování a přes hrubý obsah některých SMS zpráv má
dovolatel za to, že důvodná obava u poškozené, že by své výhrůžky splnil,
nevznikla. Proto také navrhl, aby dovolací soud citované usnesení soudu
odvolacího zrušil a „vrátil mu věc k dalšímu řízení“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolací
důvod ve věci uplatněný podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v
dovolání skutečně tvrzen (materiálně a nikoli pouze formálně) a také odůvodněn
poukazem na konkrétní vady spatřované v nesprávném právním posouzení skutku
vymezeném v napadeném rozhodnutí a teprve v návaznosti na takové tvrzené a
odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i případná nesprávná skutková
zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být ve věci
užita. Nelze však postupovat opačně tím, že v uplatněném dovolání jsou tvrzeny
pochybnosti o správnosti skutkových zjištění učiněných soudy, kdy je třeba
důkazy opakovat, provádět důkazy další nebo jinak hodnotit důkazy již
provedené. Takto ve skutečnosti není uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm.g) tr. ř., ale důvod jiný, vyjadřující pochybnosti o správnosti
učiněných skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. obsažen
není. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou tak přípustné pouze námitky
právní, nikoli skutkové. V podaném dovolání je polemizováno s hodnocením před
soudy provedených důkazů, když tyto shodně dospěly k závěru, že výhrůžky
dovolatele zasílané poškozené prostřednictvím SMS zpráv byly způsobilé vyvolat
u poškozené obavu z jejich uskutečnění. Takto v zásadě dovolatel předkládá
vlastní hodnocení některých skutkových okolností a namítá tak vlastně porušení
trestně procesních zásad zakotvených v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.,
což rovněž neodpovídá obsahu jím zvoleného dovolacího důvodu, když z hlediska
učiněných skutkových zjištění nelze mít ani za to, že došlo k extrémnímu
rozporu mezi nimi a soudy následně z nich dovozenými právními závěry. To i s
ohledem na důvody obsažené v napadeném rozhodnutí, protože i z nich plyne, že
oba soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen
v jednotlivostech, ale i ve vzájemných souvislostech. Proto také státní
zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z
jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací
důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v
citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na
uvedený dovolací důvod se tak nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných
skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich
základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s
provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném
výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení
výpovědi poškozené a ve věci slyšených svědků s tím, že podle jeho názoru
nemohla v mysli poškozené vůbec vzniknout důvodná obava, že by své výhrůžky
mohl splnit. Jiným způsobem tak interpretuje soudy zjištěný skutkový děj, když
ty vycházely z jednoznačné výpovědi poškozené i označených svědků a ze kterých
také nepochybně plyne důvodnost obav z uskutečnění oněch výhrůžek a to i s
poukazem na jejich stupňování, snahu poškozené jim zabránit a konečně i z toho,
že důrazně dopadaly na její psychiku. Za daných okolností tak soudům nelze
vyčítat způsob hodnocení provedených důkazů, když ten je adekvátní k učiněným
skutkovým zjištěním a přiléhavě rozveden i v důvodech obsažených v jimi
přijatých rozhodnutí.
S poukazem na uvedené i s ohledem na argumentaci vedenou v rámci podaného
dovolání tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z
jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka