3 Tdo 1503/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17.
prosince 2008 o dovolání F. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn.
9 To 76/2008 ze dne 12. 3. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 121/2007, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 4 T 121/2007 ze dne 13. 11. 2007
byl dovolatel uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a
proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a
poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj
je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné
činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož
výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Dále mu byl uložen
trest propadnutí věci v citovaném rozsudku přesně specifikované a peněžitý
trest ve výměře 10.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou
měsíců. Konečně bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání F. Ř. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze a to usnesením
sp. zn. 9 To 76/2008 ze dne 12.3.2008 tak, že je jako nedůvodné podle § 256
trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal F. Ř. dovolání, a to
jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech
dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když příslušný
dovolací důvod výslovně neoznačil, přesto však z hlediska jím vedené
argumentace se zjevně jedná o námitku vůči nesprávnému právnímu posouzení
skutku a jinému nesprávnému právnímu posouzení. Tomu potom odpovídá dovolací
důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto
užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nebyl zjištěn
objektivně skutkový stav věci a od počátku bylo na něj pohlíženo jako na
útočníka, když nebylo vzato v úvahu i počínání poškozeného. Takto nebyl
testován poškozený na alkohol v krvi (na rozdíl od dovolatele), nebyly
prohlédnuty zbraně poškozeného ani zjišťován jeho osobnostní profil. Stejně tak
soudy nedůvodně uvěřily tvrzením poškozeného a matky jeho družky i družky
samotné, když na rozdíl od jejich výpovědí bylo prokázáno, že dovolatel
vystřelil ze svého obranného revolveru pouze tři varovné výstřely před
poškozeným (ozbrojeným brokovnicí). Namítl také, že znalec, který ve svém
posudku stanovil výši způsobené škody ve skutečnosti provedl ocenění věci. Má
tak za to, že soudy postupovaly v jeho věci jednostranně v jeho neprospěch,
účelově a neobjektivně. Dokazování nebylo provedeno úplně, když nebyli
vyslechnuti navržení svědkové a soudy se tak nezabývaly skutečností, zda
dovolatel jednal v tzv. putativní obraně nebo v nutné obraně vůbec. Proto
navrhl, aby dovolací soud „rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu
v Příbrami zrušil a věc vrátil k novému řízení se závazným právním názorem“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího
státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že
podstatou námitek dovolatele jsou jeho výhrady vůči skutkovým závěrům učiněným
soudy, když tyto neakceptovaly jeho obhajobu a tvrzení, že příslušný skutek
proběhl jinak, a to dle verze dovolatele. Námitka, že šlo o nutnou obranu
neobstojí, protože dovolatel zjevně neodvracel útok hrozící zájmům chráněným
trestním zákonem, jak to plyne i z učiněných skutkových zjištění. Důvodné potom
nejsou ani jeho námitky stran způsobené škody, neboť ze znaleckého posudku
plyne, že propanbutanová láhev byla dovolatelem (jeho výstřely) poškozena
nevratně a musela být vyřazena z dalšího použití, a to stejně jako označená
mobilní elektrocentrála, když znalec stanovil škodu, jako hodnotu uvedených
věcí v době jejich zničení. Státní zástupkyně poukázala tedy na to, že pokud
dovolatel namítl nesprávné právní posouzení skutku a tento svůj názor dovodil z
odlišné (své) verze skutkového stavu, pak nejde o výtku směrem k aplikaci
hmotného práva, ale o výtku stran porušení procesních ustanovení. Dodala, že
dovolatel opakoval své výhrady v průběhu celého trestního řízení, přičemž se s
nimi soudy dostatečně a správně vypořádaly, a proto jde o dovolání zjevně
neopodstatněné. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. právě jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný
opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané
věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení
zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného
rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený
dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových
zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě
(logickou a rozumnou interpretací) lze přijmout adekvátní právní závěry.
Skutkový stav je tak při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda
skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v
souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu
s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního
stupně dovolatel vznesl námitky vůči ve věci učiněným skutkovým zjištěním a
namítl též to, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jednání v nutné obraně z
hlediska ustanovení § 13 tr. zák. Z hlediska jeho námitek stran učiněných
skutkových zjištění je na místě uvést, že oba soudy zejména i v důvodech
přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů
vycházely a k jakým právním závěrům na jejich základě dospěly. Vysvětlily též,
proč uvěřily výpovědím poškozeného a označených svědků, stejně tak i to, proč
neprovedly další, dovolatelem navrhované důkazy s tím, že ve věci provedené
důkazy tvořily zjevně dostatečný skutkový základ, umožňující jim spolehlivě
přikročit k právním závěrům. Námitky dovolatele v uvedeném směru (vycházející z
vlastní verze skutkového děje) tak ve svém celku nejsou způsobilé být
dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou
stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování
a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v
provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi
naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě v tomto směru
uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila
soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i závěry soudů
jsou takto přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových
zásad. Pokud by námitky dovolatele spočívaly pouze v této rovině, nezbylo by
než podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako
dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Naproti tomu námitka dovolatele spočívající v tom, že v předmětné věci jednal v
rámci nutné obrany z hlediska ustanovení § 13 tr. zák. je uplatněna právně
relevantně, současně je však zjevně neopodstatněná. To proto (jak i v
podrobnostech oba soudy přesvědčivě vysvětlily), že aplikace zmíněného
zákonného ustanovení v posuzované věci nepřichází v úvahu, neboť právě i z
učiněných skutkových zjištění je zjevné, že se nejednalo o čin (jinak trestný),
kterým odvracel přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním
zákonem, ale jednalo se o odvetu za údajné předchozí (protiprávní) jednání
poškozeného. Konečně k námitce nesprávně stanovené výše způsobené škody lze
souhlasit se závěry soudů v tom, že ta byla stanovena na základě podaného
znaleckého posudku z oboru ekonomiky, když také příslušný znalec vysvětlil
odpovídajícím způsobem, proč byly poškozené věci dále nepoužitelné a výše škody
tak odpovídá jejich hodnotě.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto
podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně
neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak
učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka