3 Tdo 1511/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20.
prosince 2006 o dovolání podaném Ing. P. Ch., proti usnesení Krajského soudu v
Brně sp. zn. 4 To 360/2006 ze dne 5. 9. 2006, jako soudu odvolacího v trestní
věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 75/2006, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 3 T 75/2006 ze dne 3. 8. 2006 byl
dovolatel uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213
odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutek je popsán
ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k
trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen
na zkušební dobu jednoho roku s tím, že mu byla současně uložena povinnost, aby
v takto stanovené zkušební době podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně
hradil výživné běžné.
V předmětné věci podal Ing. P. Ch. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v
Brně usnesením sp. zn. 4 To 360/2006 ze dne 5. 9. 2006 tak, že je jako
nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ing. P. Ch. dovolání a
to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání
dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten,
který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto
svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně právně
posoudily předmětný skutek, jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §
213 odst. 1 tr. zák., když dospěly k závěru, že dovolatel jako nezaměstnaný se
dopustil uvedeného trestného činu, ať už úmyslně či z nedbalosti, když se
nezabýval tím, zda bylo v jeho možnostech a schopnostech opatřit prostředky na
zajištění výživy nezletilých dětí. Poukázal na to, že neodmítl žádné nabídnuté
zaměstnání a nelze mu klást k tíži, že se nezajímal o získání nekvalifikované
práce. Navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené
usnesení Krajského soudu v Brně a sám podle §265m tr. ř. rozhodl rozsudkem tak,
že jej zprostí obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního
zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel byl jako nezaměstnaný v
podstatě bez příjmů, avšak ze skutkových zjištění učiněných soudy plyne, že v
tomto postavení byl již od roku 2002, ale na úřadu práce se zaregistroval až v
prosinci roku 2005 a do této doby o pomoc při hledání zaměstnání neprojevil
zájem a bylo prokázáno i to, že měl možnost získat práci a to nejenom
nekvalifikovanou, jak sám uvádí. Ze skutkových zjištění tak plyne, že se v
rozhodné době o získání zaměstnání vážně nezajímal, a proto soudy správně
dovodily, že jednal úmyslně a naplnil tak skutkovou podstatu předmětného
trestného činu i po stránce subjektivní. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud
České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítl.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací
důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v
citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na
uvedený dovolací důvod se v zásadě nelze domáhat přezkoumání učiněných
skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich
základě lze přijmout adekvátní právní závěry.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, dovolatel vznesl námitku, že
v něm nelze spatřovat soudy shledaný trestný čin pro absenci zavinění a tedy
subjektivní stránky, která je podstatnou a neopominutelnou součástí skutkové
podstaty každého trestného činu. V této souvislosti je namístě připomenout, že
uvedenou námitku uplatnil již v rámci celého trestního řízení a to i v řízení
před soudy, které na ni adekvátním způsobem reagovaly, když v souladu s
učiněnými skutkovými zjištěními dospěly k závěru, že dovolatel si byl vědom své
vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, jak byly stanoveny i označeným
rozhodnutím soudu, přesto však nečinil potřebné kroky k tomu, aby tuto svou
povinnost plnil, i když nepochybně měl řadu možností při aktivnějším přístupu k
plnění této své povinnosti závazek mu (stanovený i soudem) plnit. Pokud za
daných okolností (vyjádřených i v důvodech napadeného rozhodnutí) takto
vymezenou povinnost neplnil, nelze mít závěr soudu, stran naplnění všech znaků
skutkové podstaty (včetně subjektivní stránky) předmětného trestného činu, za
nesprávný.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto
podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně
neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak
učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka