3 Tdo 1521/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20.
prosince 2006 dovolání obviněného J. O., proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 To 179/2006, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 135/2005, a
rozhodl takto:
Dovolání J. O. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 12 T 135/2005,
byl obviněný J. O. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr.
zákona, a byl podle § 234 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v
trvání 2 let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto
trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 2 let.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne
10. 12. 2004 okolo 12.00 hod. v O., v kanceláři administrativní budovy, uchopil
pravou rukou za bundu v oblasti hrudníku poškozeného S. P. a vytáhl jej z
kanceláře na chodbu budovy, kde jej opakovaně, nejméně 2x, udeřil pěstí do
nosu, načež mu přetáhl přes hlavu bundu, kterou mu stáhl, a poté, co bunda
upadla na zem, poškozenému z bundy odcizil finanční hotovost ve výši 95.200,-
Kč, kterou měl jmenovaný v bundě uschovánu a jež patřila M. P., přičemž tímto
jednáním způsobil poškozenému tržnou ránu v oblasti kořene nosu.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal
obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 18. 4.
2006 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 179/2006 odvolání
obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu
v Ostravě dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku s
odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění
svého mimořádného opravného prostředku opakuje argumenty ze své předchozí
obhajoby, tedy především že se žalovaného trestného činu nedopustil. K tomu
uvádí vlastní verzi skutkového děje, vyslovuje nesouhlas s rozsahem dokazování
a hodnocením provedených důkazů (svědeckých výpovědí) soudem a zpochybňuje
věrohodnost svědků. Má za to, že v dané věci jsou důvodné pochybnosti o jeho
vině a že soud dospěl ke svému závěru na základě nesprávného právního posouzení
skutku, když nebylo prokázáno, že by se obviněný dopustil trestného činu
loupeže.
V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky
zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k
novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství. Konstatuje, že podané dovolání napadá výlučně skutková zjištění
soudu, což se neslučuje s uplatněným dovolacím důvodem. Proto navrhuje, aby
podané dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž
byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl
zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k
podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze
považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je
napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl
obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněn ryze formálně, aniž by
tomuto dovolacímu důvodu obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal.
Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a
přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu a teprve v závislosti na tom i
přehodnocení právního posouzení. I když formálně se dovolatel odkazem na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu snaží vyvolat dojem, že namítá
pochybení soudů při právním posouzení skutku, jde fakticky o námitky proti
rozsahu dokazování a především proti způsobu hodnocení důkazů v rámci
zjišťování skutkového stavu.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno
k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud
není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud
závazná. Jejich revize se v řízení o dovolání jako mimořádném opravném
prostředku svého druhu nelze domáhat s odkazem na žádný ze zákonných dovolacích
důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.
Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání
bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu
s uplatněným dovolacím důvodem, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených
v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se
dovolání J. O. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o
odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 20. prosince 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h