3 Tdo 1528/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.
prosince 2005 o dovolání obviněného PhDr. J. P., proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 5 To 234/2005, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 1/2005, t a k t o
:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 1 T 1/2005, byl
obviněný PhDr. J. P. uznán vinným trestným činem podplácení podle § 161 odst. 1
tr. zák., který po skutkové stránce spočíval tom, že „dne 23. 1. 2004, kdy byl
zaměstnán jako vedoucí mediálního odboru M. m. B. telefonicky kontaktoval
novináře J. R., s úvodními slovy „Tak kolik“, přičemž na dotaz J. R., o co jde,
odpověděl, že jde o Ú., a že nemá zájem na tom, aby vyšel jím připravovaný
článek o zneužívání dotací na infrastrukturu v této městské části, když
neustále naléhal na J. R. s požadavkem na osobní schůzku, se kterou J. R.
souhlasil a následující den, 24. 1. 2004 kolem 8.15 hodin se sešel obžalovaný
PhDr. J. P. s J. R. na hale M. S. v B., na ulici V., kde obžalovaný zopakoval
svůj zájem na tom, aby nevyšel předmětný článek a za to, že nevydá článek
nabídl obžalovaný PhDr. J. P. J. R. částku ve výši 30.000,- Kč, když v přesně
nezjištěný den, asi čtrnáct dní po této schůzce se sešel s J. R., a to po
předcházející telefonické domluvě, v kavárně F. v B., na M. ulici, kde nabídl
obžalovaný PhDr. J. P. J. R. částku ve výši 50.000,- Kč za to, že nenapíše
kritický článek o špatném čerpání dotací na stavbu inženýrských sítí v městské
části B. – Ú., kterou stavěla dceřinná společnost stavební firmy Ž. s. B., as.,
společnost I., s.r.o.“ Za tento trestný čin byl obviněný podle § 161 odst. 1
tr. zák., § 53 odst. 1, § 54 odst. 1 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve
výši 30.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve
stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí
svobody v trvání dvou měsíců.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl v druhém stupni
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 5 To 234/2005, jímž
toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního
stupně tak nabyl právní moci dne 15. 6. 2005 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr.
ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu a současně i proti rozsudku
soudu prvního stupně podal obviněný PhDr. J. P. následně dovolání, jímž tato
rozhodnutí napadl ve všech jejich výrocích. Uplatněným dovolacím důvodem byl
důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že jeho
jednání bylo oběma soudy nesprávně právně zhodnoceno. Připomněl, že již v
odvolání jako řádném opravném prostředku poukazoval na to, že nebyly naplněny
všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podplácení podle § 161 odst. 1
tr. zák., zejména objekt trestného činu, neboť podle názoru dovolatele nebyl
žádným způsobem porušen chráněný zájem společnosti tím, že by se pokusil
ovlivňovat věci veřejné. K tomu dovolatel zdůraznil, že nikdy neměl v úmyslu
předat „předmět trestného činu v podobě finanční částky“, a že v daném směru
jej z trestného činu neusvědčuje ani záznam pořízený J. R. v K. F., neboť ani v
jednom bodě rozhovoru dovolatel neřekl, že nabízí úplatek, pouze neurčitě
odpověděl na několik J. R. cíleně položených otázek, a to s vědomím, že svědek
rozhovor nahrává. Předmětné otázky byly podle dovolatele položeny tak, že jeho
odpovědi na ně mohly vzbudit zdánlivý dojem, že svědka uplácí. Z hlediska
správného posouzení věci je podle dovolatele významné především to, že
inkriminované téma nesprávně čerpaných dotací v Ú. bylo v té době již veřejně
známé a vyšlo o něm mnoho jiných článků, což ve své výpovědi potvrdila i
svědkyně J. U. Soudy obou stupňů měly proto zvážit, zda stupeň nebezpečnosti
jeho jednání pro společnost mohl být vyšší než nepatrný, jelikož Jiří R. v
podstatě chtěl veřejnost informovat o věcech veřejně známých. Podle dovolatele
nemohla být naplněna ani subjektivní stránka trestného činu, protože nikdy
nejednal v přímém úmyslu slíbit nebo dokonce předat úplatek. Naopak,
bezprostředně po inkriminovaném rozhovoru informoval nadřízené J. R., že byl
touto osobou požádán o úplatek. To před soudem mohli potvrdit svědkové D. B. a
P. D., kteří však jako svědci vyslechnuti nebyli, ačkoliv jejich výslech
dovolatel navrhoval. Soudy se rovněž nezabývaly ani motivem údajného trestného
činu. Dovolatel dále vyslovil přesvědčení, že nabídnutí úplatku ve výši
30.000,- Kč mu nebylo žádným způsobem prokázáno a jediným důkazem o tom byla
výpověď J. R., která si ovšem s výpovědí dovolatele protiřečí. Rovněž údajná
nabídka částky 30.000,- Kč vyplynula pouze ze svědectví J. R., přičemž tvrzení
proti tvrzení nelze podle dovolatele považovat za dostatečný důkaz. Konečně v
těchto souvislostech nebyla rovněž řádně vyhodnocena výpověď R. Š. svědčící v
dovolatelův prospěch.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby
dovolací soud postupoval v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 a. § 265l odst.
1 tr. ř., zrušil obě dovoláním napadená rozhodnutí a vrátil věc soudu I. stupně
k novému projednání.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně
vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupkyně“), jež úvodem vyložila obsah dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Na tomto základě pak po rozboru dovolatelovy
argumentace konstatovala, že v posuzovaném případě obviněný své námitky proti
výroku o vině trestným činem podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák. založil v
celém rozsahu na polemice se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy a jaká
skutková zjištění z nich vyvodily. Dovolatel soudům nevytkl, že by jimi
zjištěné okolnosti nenaplňovaly zákonné znaky trestného činu uplácení podle §
161 odst. 1 tr. zák., nýbrž to, že okolnosti relevantní pro právní posouzení
skutku byly nesprávně zjištěny, tzn. že z provedených důkazů nevyplývají a v
řízení nebyly spolehlivě prokázány. To znamená, že dovolatel neuplatnil právní
námitky ve smyslu formálně použitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., ale námitky výlučně skutkové povahy, které však pod tento
dovolací důvod nespadají. Skutku vymezenému v odsuzujícím výroku rozsudku soudu
prvního stupně přitom podle státní zástupkyně plně odpovídá jeho právní
kvalifikaci jako trestného činu podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák., neboť
v daném případě byly naplněny veškeré zákonné znaky předmětného zákonného
ustanovení. Skutková zjištění jsou podle ní v naprostém souladu s právní
kvalifikací skutku. Ve svém vyjádření k dovolání obviněného proto navrhla, aby
dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. toto dovolání odmítl a v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v
neveřejném zasedání.
Obviněný PhDr. J. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou
k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě
(§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, (§ 265d odst. 2 věta první
tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v
ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud
dovolací (§ 265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že
dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť
napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve
věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný
prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný
dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní
význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového
stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž
nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst.1 písm. g)
tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku
napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z
hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních
odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a
soudy použitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení učiněných
skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností.
Shora uvedený důvod opřel totiž o námitky směřující vůči soudy zjištěnému
skutkovému stavu věci, když namítl, že žádný úplatek svědkovi J. R. nenabízel,
a že to byl naopak svědek, který po něm úplatek požadoval. V uvedené
souvislosti soudům vytkl, že z uvedeného hlediska věc řádně neobjasnily, řádně
nevyhodnotily důkazy svědčící v jeho prospěch a neprovedly dokazování v
potřebném rozsahu. Podle tvrzení dovolatele měl totiž reálně existovat zcela
jiný skutkový stav věci, než k jakému dospěly soudy obou stupňů (pro dovolatele
jednoznačně příznivější), který by podle něj závěr ohledně porušení objektu
trestného činu, dovolatelově úmyslném zavinění ani o naplnění materiálních
znaků trestného činu podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák. nedovoloval.
Z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu (str. 2, 3) a především z
rozsudku soudu prvního stupně (výrok a str. 3 - 6) vyplývá, na jakém podkladě a
z jakých důvodů oba soudy vycházely v projednávané věci z odlišných skutkových
zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily
právní posouzení předmětného skutku jako trestného činu podplácení podle § 161
odst. 1 tr. zák. Své skutkové a právní závěry soudy v rozsahu požadovaném
ustanovením § 134 odst. 2 tr. ř. a § 125 odst. 1 tr. ř. ve svých rozhodnutích
náležitě vyložily a odůvodnily.
Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že se dovolatel podaným mimořádným opravným
prostředkem domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového
stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli
hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Současně je nutno vzít v úvahu, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.
je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu
č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na
přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a
úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není
oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle
zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov.
omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného
přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů.
Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje
restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Určitý průlom do
výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích,
např. v rozhodnutí ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že
Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo
nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý
proces v případech, kdy právní závěry obecného soudu by byly v extrémním
nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových
zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde a konečně ani
sám dovolatel (jenž se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal
přehodnocení provedených důkazů ve svůj prospěch) nenamítl žádné relevantní
skutečnosti, jež by takový extrémní rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým
stavem věci a jeho právním posouzením soudem dokládaly.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv
garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních
smluv, jimiž je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak
neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či
dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska
požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého
práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je
pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li
existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu
dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp.
zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr.
ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §
265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně
uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném
ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o
důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v
dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí
Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 , III. ÚS 732/02 a III. ÚS
282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03, str. 6,IV. ÚS 73/03 str. 3,4).
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve
věci obviněného PhDr. J. P. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů
stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho
odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v
ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler