3 Tdo 1528/2012-35
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovolání podaném obviněnou M. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č. j. 8 To 289/2012-305, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 293/2011,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 3. 2012, č. j. 2 T 293/2011-256, byla obviněná M. S. uznána vinnou přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na tom skutkovém základě, že „dne 8. 10. 2010 v P. v prodejně G. na S. ulici při žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 14.201,- Kč na koupi televizoru záměrně nepravdivě prohlásila, že pobírá důchod ve výši 8.300,- Kč a nemá jiné závazky a že úvěr řádně a včas vrátí ve 45 měsíčních splátkách po 592,- Kč, ačkoli věděla, že měla příjem pouze ve výši 5.086,- Kč, měla soudem stanovenou povinnost přispívat na výživu svých nezletilých dětí částkou 1.300,- Kč měsíčně a že splátky nebude schopna platit, na základě čehož s ní byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru a byl jí poskytnut úvěr ve výši 14.201,- Kč, který použila na nákup televizoru, čímž společnosti CETELEM ČR, a. s., se sídlem P., K. E., způsobila škodu ve výši 14.201,- Kč“. Za to byla podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí soud uložil povinnost zaplatit poškozené CETELEM ČR, a. s., se sídlem P., K. E., na náhradě škody částku 13.201,- Kč. Se zbytkem uplatněného nároku pak poškozenou společnost výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti předmětnému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná M. S. odvolání, o němž rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 5. 2012, č. j. 8 To 160/2012-288, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Tentýž rozsudek pak řádným opravným prostředkem - odvoláním napadli jako osoby blízké podle ustanovení § 247 odst. 2 tr. ř. rovněž R. S. a D. S. Ve druhém stupni pak Krajský soud v Brně samostatným usnesením ze dne 31. 7. 2012, č. j. 8 To 289/2012-305, rozhodl tak, že „podle § 256 tr. ř. se odvolání R. S. a D. S. zamítají“.
Obě shora citovaná rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná M. S. následně dovoláními, podanými prostřednictvím stejné obhájkyně JUDr. Martiny Hrbatové.
O dovolání obviněné podaném dne 26. 6. 2012, které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2012, č. j. 8 To 160/2012-288, rozhodl Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání usnesením ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1412/2012, jímž je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Ve svém rozhodnutí podrobně vysvětlil důvody, pro které dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně – tzn. Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 3. 2012, č. j. 2 T 293/2011-256, netrpí namítanými vadami, jež by zakládaly obviněnou uplatněné důvody dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V dovolání podaném dne 5. 9. 2012, které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č. j. 8 To 289/2012-305, se obviněná omezila toliko na opětovné výslovné uplatnění dovolacích důvodů podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a odůvodnila je výlučně odkazem na odůvodnění svého jiného dovolání ze dne 26. 6. 2012.
Opis nyní projednávaného dovolání obviněné byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně (zde samosoudkyní) za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 27. 11. 2012. Do zahájení neveřejného zasedání však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněná M. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně formálně splňuje obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) osob blízkých obviněné proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Na tomto místě je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Této povinnosti obviněná, pokud jde o nyní projednávané dovolání, nedostála, když v důvodech pouze odkázala na odůvodnění svého dovolání ze dne 26. 6. 2012, které ovšem směřovalo proti jinému rozhodnutí odvolacího soudu, byť v téže její trestní věci. O tomto mimořádném opravném prostředku Nejvyšší soud rozhodoval již zmiňovaným usnesením ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1412/2012, a s námitkami v něm uplatněnými se vypořádal (str. 4 až 6 citovaného rozhodnutí).
Za dané situace je nutno konstatovat, že dovolání obviněné M. S. podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č. j. 8 To 289/2012-305, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 293/2011, nebylo opřeno o jakékoliv námitky či argumentaci, které by byly z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. - či některého jiného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. - právně relevantní.
Proto Nejvyšší soud toto dovolání o d m í t l podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu: JUDr. Eduard Teschler