3 Tdo 1532/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28.
ledna 2009 o dovolání podaném MUDr. J. Z., proti usnesení Městského soudu v
Praze sp. zn. 6 To 74/2008 ze dne 2. 7. 2008, jako soudu odvolacího v trestní
věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 220/2007, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 9 T 220/2007 ze dne 20. 11. 2007
byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst.
1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně
popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž výkon takto
uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal MUDr. J. Z. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v
Praze usnesením sp. zn. 6 To 74/2008 ze dne 2. 7. 2008 tak, že je podle § 256
trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal MUDr. J. Z. dovolání, a
to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i
všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za
dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1
písm. c), g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku k
dovolacímu důvodu uplatněném podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že v
řízení konaném o jím podaném řádném opravném prostředku rozhodl odvolací soud
přesto, že v rámci odvolacího řízení nebyl přítomen jím zvolený obhájce, na
kterého měl podle § 37 tr. ř. právo a ten měl být také u veřejného zasedání
přítomen a takto bylo zkráceno jeho právo na obhajobu. K uplatněnému dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že se trestného činu, kterým
byl uznán vinným, nedopustil, předmětný skutek se nestal, poškozená si jej
vymyslela a předmětný skutek také nebyl nijak prokázán. V této souvislosti
uvedl, že charakteru skutku neodpovídá znalecký posudek týkající se zranění
poškozené (jejího vzniku), není vyloučeno ani její sebepoškození, nelze s
jistotou určit, kdy ke skutku došlo, nesprávný byl i postup policie v
přípravném řízení a popis skutku v trestním příkazu, který byl vydán, je
rozdílný od jeho popisu v odsuzujícím rozsudku. Charakteru zranění poškozené
neodpovídá ani lékařská zpráva z vyšetření poškozené a její výpovědi nebyly
žádným z provedených důkazů podpořeny. Ve věci učiněná skutková zjištění tak
nelze mít za taková, která by umožnila soudům spolehlivě a správně rozhodnout,
neboť dokazování bylo vedeno vadně, tendenčně v dovolatelův neprospěch a nebylo
úplné. Proto na takto vadném skutkovém základě soudy dospěly i k nesprávným
závěrům právním. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadená
(citovaná) rozhodnutí „zrušil a sám rozhodl tak, že mne obžaloby zprostí,
event. aby věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího
státního zastupitelství České republiky s tím, že stran uplatněného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedla, že se v dané věci nejednalo
o nutnou obhajobu a ze samotného odůvodnění podaného dovolání není zřejmé, v
jakém smyslu měl soud porušit ustanovení § 37 tr. ř. Z hlediska dovolacího
důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že je takto
možné namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoli však nesprávnost
skutkových zjištění samotných, vady v hodnocení důkazů apod. Přitom podstatnou
část dovolací argumentace vztahuje dovolatel k polemice se skutkovými
zjištěními učiněnými soudy, v rámci které namítá, že nikdy nedošlo k násilí
popsanému v rozsudku soudu prvního stupně s tím, že zranění poškozené (její
vznik) bylo vymyšlené. V této souvislosti poukázala, že dovolatelovy námitky
jsou shodné s těmi, které uplatnil v rámci odvolání a také na to, že odvolací
soud se s nimi vypořádal s tím, že lze takto plně odkázat na odůvodnění jeho
rozhodnutí. Proto zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
není relevantně naplněn. Za právně relevantní námitku lze považovat tvrzení
dovolatele, že poškozená v důsledku popsaného zranění (zlomenina nosních
kůstek) nebyla jakkoli omezována v obvyklém způsobu života. V tomto směru pak
poukázala na ve věci podaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, z něhož
soudy vycházely, a v důsledku takto objektivně zjištěných obtíží poškozenou
omezujících v obvyklém způsobu života po dobu delší sedmi dnů, správně jednání
dovolatele právně posoudily jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221
odst. 1 tr. zák., když své úvahy v uvedeném směru také řádně odůvodnily. Proto
také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací
důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v
citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést
přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst.
1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho
podle zákona mít měl. V posuzované věci se nejednalo o případ nutné obhajoby ve
smyslu ustanovení § 36 tr. ř. a dovolatel byl zastoupen obhájcem, kterého si
zvolil. Námitce, že jeho obhájce nebyl přítomen odvolacímu řízení (veřejnému
zasedání) konanému ve věci dovolatele a tedy došlo ke zkrácení jeho práva na
obhajobu, nelze přisvědčit. To proto, že Mgr. R. M., advokát, který byl
dovolatelem zvolen k tomu, aby jej v předmětné věci právně zastupoval, zaslal
odvolacímu soudu přípis (založený na čl. 228 citovaného spisu soudu prvního
stupně), ve kterém sděluje, že omlouvá svou neúčast na veřejném zasedání
odvolacího soudu nařízeného na 2. 7. 2008 pro kolizi s jednáním u Okresního
soudu v Náchodě a Krajského soudu v Hradci Králové s tím, že klient (dovolatel)
souhlasí s jeho neúčastí a substituci nepožaduje. O neveřejném zasedání byl
advokát vyrozuměn dne 17. 6. 2008, uvedený přípis potom odvolací soud obdržel
dne 30. 6. 2008. V posuzované věci tak (s ohledem na uvedené) nelze dospět k
závěru, že namítaným postupem odvolacího soudu bylo bráněno dovolateli v řádném
uplatnění jeho zákonných práv (obhájci bylo nepochybně umožněno, aby svá
zákonná oprávnění a povinnosti plnil) a nelze tak v konečném důsledku mít za
to, že bylo zasaženo jeho právo na obhajobu. Výkon obhajoby je totiž především
otázkou vztahu mezi obviněným a jeho obhájcem, přičemž způsob realizace
obhajoby je věcí jejich domluvy. Tak se stalo i v posuzované věci (nejednalo se
o případ nutné obhajoby), neboť dovolatel projevil souhlas s nepřítomností
svého obhájce u označeného veřejného zasedání. Nelze než uzavřít, že v tomto
směru podané dovolání je zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu vymezeného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je
nutné uvést, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání
učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou ovšem takového druhu a rozsahu,
že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je
tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo
jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s
provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném
výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávně vedené
dokazování a jeho neúplnost s tím, že předmětný skutek nespáchal a dovozuje tak
svou nevinu. Avšak zejména i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí poukázal
na to, že z učiněných skutkových zjištění vyplývá, že předmětný skutek se stal
označeným způsobem. V této souvislosti poukázaly soudy na lékařské zprávy
pořízené o zranění poškozené (z chirurgické ambulance Všeobecné fakultní
nemocnice a ošetření na oddělení ORL tamtéž), v rámci kterých byla konstatována
(a popsána) objektivně zjištěná zranění poškozené. Z uvedených zpráv tak zjevně
plyne, že poškozená utrpěla v označené době zranění, která ve výroku svého
rozsudku také nalézací soud popsal. I ze znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví a výpovědi znalkyně zjevně plyne, že šlo o zranění, které
odpovídá pojmu ublížení na zdraví z hlediska ustanovení § 221 odst. 1 tr. zák.
Soudy také přiléhavě a podrobně vysvětlily, proč uvěřily výpovědím poškozené
(stran průběhu skutkového děje) a nikoli verzi předložené dovolatelem, když i v
tomto směru poukázaly na závěry již zmíněného znaleckého posudku. Stejně tak
vysvětlily, proč neakceptovaly návrhy dovolatele na doplnění dokazování, to s
poukazem na rozsah vedeného dokazování, který soudům také již spolehlivě
umožnil přikročit k závěrům právním. Za právně relevantní námitku z hlediska
uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tak možné
považovat námitku stran charakteru zranění poškozené z hlediska úvah omezení
poškozené v obvyklém způsobu života v souvislosti s naplněním všech znaků
skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr.
zák., když takto vedená námitka je s ohledem na již vyslovené zjevně
neopodstatněnou. Stran ostatních námitek je potom namístě uzavřít, že učiněná
skutková zjištění mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a co do
svého rozsahu i obsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům
právním s tím, že jejich závěry i v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují
ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto
podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně
neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak
učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka