3 Tdo 1577/2014-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2015 o dovolání podaném P. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 191/2014 ze dne 26. 5. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 41/2013, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 1 T 41/2013 ze dne 21. 10. 2013 byl dovolatel uznán vinným v bodech ad 1), ad 2) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), dílem dle písm. b), odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal P. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 6 To 191/2014 ze dne 26. 5. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že byl shledán vinným pouze v důsledku svého doznání, když žádné další důkazy prokazující jeho vinu neměly soudy k dispozici, když jeho doznání se vztahovalo pouze k jednomu skutku (bod 2/ citovaného rozsudku) a bylo učiněno pouze v přípravném řízení. Pro absenci dalších důkazů stran jeho viny měla být aplikována zásada in dubio pro reo, když soudy také nepostupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, když soudy nehodnotily provedené důkazy z hlediska uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí“.
K takto podanému dovolání obdržel Nejvyšší soud podání příslušné státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, ve kterém tato uvedla, že nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku označeného pod bodem 2) v rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že soudy nesprávně vycházely z jeho doznání se k němu, aniž by měly k dispozici další (usvědčující) důkazy. Přitom však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, proč vycházely z doznání dovolatele v přípravném řízení s poukazem na to, že ono doznání nebylo strohé a paušální, ale podrobné, kdy dovolatel popisoval předmětné jednání podrobně s detaily, které nemohl znát nikdo jiný než sám pachatel, když takto popsal způsob vniknutí do vstupních dveří prodejny, popsal všechny odcizené věci i způsob, jak s nimi naložil. Jeho výpověď potom odpovídá i odbornému vyjádření z oboru mechanoskopie, když odvolací soud provedl i důkaz v podobě zprávy Policie České republiky, podle které byly v mobilním telefonu odcizeném v prodejně ve dnech bezprostředně následujících po krádeži provozovány SIM karty s celulárními čísly mobilních telefonních stanic samotného dovolatele a jeho družky. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je potom zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 14. ledna 2015
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka