3 Tdo 1592/2006

3 Tdo 1592/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8.

února 2007 o dovolání podaném V. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě,

pobočka v Olomouci, sp. zn. 55 To 299/2006 ze dne 10. 7. 2006, jako soudu

odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T

157/2005, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ostravě,

pobočka v Olomouci sp. zn. 55 To 299/2006 ze dne 10. 7. 2006 zrušuje v části

týkající se trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1

trestního zákona a dále se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Přerově sp. zn.

4 T 157/2005 ze dne 4. 4. 2006 ve výroku o vině trestným činem nedovoleného

ozbrojování podle § 185 odst. 1 trestního zákona (ad 2. výroku napadeného

rozsudku) a v celém výroku o trestu.

Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí

na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo

zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Přerově přikazuje,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Okresního soudu v Přerově sp. zn. 4 T 157/2005 ze dne 4. 4. 2006 byl

dovolatel uznán vinným trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1 trestního

zákona (dále jen tr. zák.) a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.

zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části

citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu

odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na

zkušební dobu osmnácti měsíců a dále mu byl uložen trest propadnutí věci, ve

výroku citovaného rozsudku přesně specifikované.

V předmětné věci podal V. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě,

pobočka v Olomouci usnesením sp. zn. 55 To 299/2006 ze dne 10. 7. 2006 tak, že

podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) je zamítl, jako nedůvodné.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal V. H. dovolání a to

včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání

dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty,

které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech

tohoto svého mimořádného opravného prostředku potom uvedl, že soudy stran

skutku, ve kterém posléze shledaly trestný čin výtržnictví podle § 235 odst. 1

tr. zák., nesprávně vzaly za rozhodující výpověď poškozené (jako jediný důkaz

svědčící proti němu) a nepřihlédly k závěrům znaleckého posudku vztahujícího se

k jeho osobě, jakož i k výpovědi samotného dovolatele o atmosféře, která v

manželství panovala. Nevzaly v potaz ani tvrzení dovolatele, že šlo o jeho

výhrůžku na adresu poškozené pouze v jednom případě, navíc učiněnou v afektu,

bez úmyslu v budoucnu ji realizovat. To vše potom nezohlednily ani v úvahách z

hlediska ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. stran stupně nebezpečnosti jeho

jednání pro společnost. Stejné námitky vznesl i stran trestného činu

nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., kdy stupeň nebezpečnosti

jeho jednání pro společnost byl prý nepatrný, když dovolatel nevěděl, že k

držení předmětné zbraně musí mít zbrojní průkaz a ta nebyla střelby schopná,

když její oprava vyžadovala vysokou odbornost. Vzhledem k uvedenému proto

navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i

všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud

vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby přikázal

Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu

projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že v převážné

části argumentace vedené dovolatelem jde o námitky skutkové, které nelze

podřadit pod jím uplatněné (ani jiné) dovolací důvody. Odpovídající námitkou

(vztahující se k oběma skutkům) je ta, v níž dovolatel poukazuje na to, že

jejich společenská nebezpečnost je nepatrná ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2

tr. zák., a že tedy předmětné skutky trestnými činy nejsou. V tomto směru však

pokládá státní zástupce uvedenou námitku za zjevně neopodstatněnou a to s

ohledem na větší počet a delší časové období výhrůžek usmrcením na adresu

poškozené, které byly způsobilé u ní vyvolat obavu z jejich uskutečnění, a

stupeň nebezpečnosti jednání dovolatele pro společnost tak odpovídá běžnému

stupni nebezpečnosti obdobných trestných činů a není takto nepatrný ve smyslu

ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. K trestnému činu nedovoleného ozbrojování podle

§ 185 odst. 1 tr. zák. potom uvedl, že sice šlo o zbraň střelby neschopnou,

avšak snadno opravitelnou, přičemž to, že k držení palné zbraně je nutné

vlastnit zbrojní průkaz, je notoricky známé. Tato zbraň měla být určena ke

zdůraznění výhrůžek. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm.

l) tr. ř. v jeho druhé alternativě potom uvedl, že ten by mohl být relevantní

pouze tehdy, jestliže by současně v řízení napadenému rozhodnutí

předcházejícímu byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1

písm. a) – k) tr. ř. Uplatněné námitky jsou však ve vztahu k předchozímu řízení

zjevně neopodstatněné a tento závěr tak lze vztáhnout i na uplatněný dovolací

důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. S ohledem na uvedené tak státní

zástupce navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1

písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný

prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v

ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací

důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v

citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést

přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst.

1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném

právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Poukazem na uvedený dovolací důvod se tak nelze v zásadě domáhat přezkoumání

již učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že

na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak

při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná

okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s

provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými

ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.

ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného

opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2

písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro

takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání

uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod se takto týká případů,

kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho

věcného přezkoumání, v důsledku čehož tak procesní strana byla zbavena přístupu

ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora

uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto

dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení

a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které

přijal ve veřejném zasedání pro provedeném přezkumu věci. Současně se však

jedná o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v posuzovaném

případě byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán některý z důvodů

dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.,

když v posuzovaném případě bylo předcházející řízení zatíženo hmotně právní

vadou, jež svou povahou odpovídá obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na

které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno

níže).

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném

výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že nebylo ani v řízení

před soudy prokázáno, že by u poškozené svým jednáním vzbudil důvodnou obavu z

výhrůžek, kterými hrozil, když v tomto směru vycházel pouze z výpovědí

poškozené a pokud sám připustil, že takové výhrůžky (i zastřelením poškozené)

pronášel tak pouze v afektu, ojediněle a bez toho, že by je ve skutečnosti

chtěl realizovat, když důvodem takového počínání byla jeho žárlivost a nedobrá

atmosféra panující v manželství. V těchto souvislostech potom poukázal na to,

že mělo být vzato v úvahu i ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. K trestnému činu

nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. poukázal na to, že

předmětná zbraň nebyla střelby schopná, její oprava (uschopnění ke střelbě)

vyžadovala vysoce odbornou způsobilost, kdy za těchto okolností vůbec nevěděl,

že k držení takové zbraně musí vlastnit zbrojní průkaz, a to vše znovu s

ohledem na ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák., tedy posouzení stupně společenské

nebezpečnosti takového jednání pro společnost, kdy s poukazem na uvedené tento

skutek neměl být posouzen jako uvedený trestný čin. K tomu je na místě uvést,

že stran trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., oba soudy v

důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů ve věci

provedených vycházely, když se zabývaly podrobně zejména výpověďmi poškozené i

jejích rodinných příslušníků, a vysvětlily také, proč jim uvěřily a také dopad

výhrůžek na poškozenou, když tyto směřovaly k tomu, aby pod pohrůžkou násilí v

manželství (které hodlala opustit) setrvala. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že

poškozená v době, kdy se stěhovala ze společného bydliště, požádala o policejní

asistenci. Námitky v tomto směru vedené takto směřují pouze do oblasti

učiněných skutkových zjištění a pokud soudy dospěly k závěru, že na jejich

základě (s ohledem na jejich obsah i rozsah) naplnil dovolatel všechny znaky

skutkové podstaty předmětného trestného činu, nelze mít takový závěr za

nesprávný, když současně s ohledem na uvedené nelze tyto námitky podřadit ani

pod zvolený dovolací důvod (podle § 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). Za právně

relevantní námitku ve vztahu k trestnému činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (byť zdůvodněnou pouze okrajově) lze mít jeho odkaz na ustanovení § 3

odst. 2 tr. zák. a takto vyjádřené přesvědčení, že předmětný čin vykazuje pouze

takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je nepatrný a tedy není

trestným činem, i když jinak vykazuje jeho znaky. K tomu je na místě uvést, že

z učiněných skutkových zjištění vyplývá, že dovolatel poškozené vyhrožoval

razantně a opakovaně, když jím užité výhrůžky byly konkrétní a závažné a za

daných okolností u ní nepochybně vzbudily reálnou obavu, že je uskuteční, pokud

v manželství s dovolatelem nesetrvá. Za těchto okolností potom stupeň

nebezpečnosti takového jednání pro společnost chránící zájem vyjádřený v

ustanovení § 235 odst. 1 tr. zák.

nelze mít za nepatrný a jednání dovolatele v

daném směru tak vykazuje i z namítaného hlediska všechny znaky skutkové

podstaty uvedeného trestného činu. Přes relevantní uplatnění takové námitky je

ovšem na místě současně uvést, že tato je zjevně neopodstatněná. Jiná je ovšem

situace stran trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a námitek dovolatele ve vztahu k naplnění všech znaků skutkové podstaty

uvedeného trestného činu. Nelze přehlédnout v tomto směru vedené námitky

dovolatele, kdy poukázal na to, že příslušná zbraň nejenže nebyla střelby

schopná, ale její oprava vyžadovala vysoce náročnou odbornost při současné

absenci jakékoliv vědomosti dovolatele o střelných zbraních, kdy za daného

stavu byl přesvědčen, že k takovéto zbrani nemusí vlastnit odpovídající zbrojní

průkaz. V zásadě tak jde o námitku v podobě absence subjektivní stránky

předmětného trestného činu doplněnou poukazem na absenci společenské

nebezpečnosti takového činu. Jde tak v tomto směru o námitku nejen právně

relevantní, ale také důvodnou. Z učiněných skutkových zjištění je totiž zřejmé,

že stran zjištění charakteru předmětné palné zbraně bylo vyžádáno pouze odborné

vyjádření podle § 105 odst. 1 tr. ř. (bez dalšího), ze kterého pouze plyne, že

šlo o zbraň, která nebyla střelby schopná, s popisem dalších vad a poškození

zbraně a závěrem, že po výměně zápalníku bicího kohoutu by byla zbraň uvedena

do střelby schopného stavu. Soudy se takto spokojily pouze s tímto uvedeným

odborným vyjádřením a bez dalšího dospěly k poněkud spekulativnímu závěru, že

takto poškozenou zbraň bylo možné opravit i po domácku (snadno) nově vyrobeným

zápalníkem a učinit ji tak funkční. To vše bez ohledu na tvrzení dovolatele,

který opakovaně uváděl, že předmětnou zbraň zdědil po otci jako muzejní kus 110

let starý, když měl za to, že jde o zbraň s odvrtanou hlavní, zcela nefunkční a

sloužící pouze k dekoračním účelům. On sám zbraním nerozumí a za daných

okolností byl přesvědčen, že k držení takové zbraně není nutné vlastnit zbrojní

průkaz. V uvedeném směru vedené dokazování a z něj plynoucí skutková zjištění

potom nemohou poskytnout dostatečný základ pro rozhodnutí, ke kterému soudy v

tomto směru nakonec dospěly. To přesto, že dovolací soud si je vědom toho, že

je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy a v

návaznosti na ně posuzovat hmotně právní aspekty věci, bez toho, že by učiněná

skutková zjištění měnil. Nelze však mít současně ani za to, že je naprosto a

bez výjimky takto zjištěným skutkovým stavem vázán, a to právě ve chvíli, kdy

doposud učiněná skutková zjištění nedosahují rozsahu, ale ani obsahu, který by

umožnil bez pochybností zjištěný skutkový stav také právně posoudit. V dané

věci dovolatel v zásadě poukázal na absenci subjektivní stránky svého jednání

při naplňování skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle

§ 185 odst. 1 tr. zák., když soudy byl shledán vinným tím, že bez povolení

přechovával střelnou zbraň, přičemž je nutno připomenout, že jde o úmyslný

ohrožovací trestný čin.

V uvedených souvislostech potom je zjevné, že již

uvedené a popsané obhajobě dovolatele soudy nevěnovaly náležitou pozornost a v

zásadě pouze odkázaly na zmíněné odborné vyjádření s vlastním a ničím

nepodepřeným názorem, že šlo o zbraň lehce opravitelnou. Tato skutečnost však

neplyne ani z pořízeného odborného vyjádření, které také samo o sobě obhajobu

dovolatele jednoznačně nevyvrací, když další dokazování v naznačeném směru

prováděno nebylo. Je nutno dodat, že povinností soudů bylo v rámci skutkové

věty (ale i co do důvodů přijatých rozhodnutí) jednoznačně uvést, v čem je

spatřován trestně právní charakter jednání dovolatele, a to i z hlediska

zavinění, tedy z jeho argumentace plynoucí a takto namítané absence subjektivní

stránky předmětného trestného činu. Jak již řečeno, označený trestný čin lze

spáchat pouze úmyslně a tedy minimálně v úmyslu nepřímém (§ 4 písm. b/ tr. zák.), když za dané situace z popisu skutkové věty, obsažené v citovaném

rozsudku soudu prvního stupně, ale ani z důvodů přijatých rozhodnutí existence

úmyslného jednání s ohledem na uvedené jednoznačně neplyne. Teprve po vyřešení

této otázky bude na místě rozhodnout, zda dovolatel ve skutečnosti naplnil

všechny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu a tomu také podřídit

další rozhodnutí ve věci. Nelze tak než uzavřít, že doposud ve věci učiněná

skutková zjištění neumožňují přijmout právní závěry, ke kterým v uvedeném směru

soudy v rámci svého rozhodování dospěly.

Protože Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání V. H. zčásti důvodným,

zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. citované usnesení Krajského soudu v

Ostravě, pobočka Olomouc a také citovaný rozsudek Okresního soudu v Přerově, a

to pouze v části týkající se trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §

185 odst. 1 tr. zák., a to ve výroku o vině (bod 2. cit. rozsudku) a v celém

výroku o trestu, když v rámci těchto výroků zrušil též všechna další rozhodnutí

na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo

zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu

soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž

tak učinil za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v

neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu

jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.

V novém řízení se Okresní soud v Přerově bude věcí znovu zabývat v intencích

rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude v uvedené části vázán jeho právním

názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních

otázek s povinností provést úplné a přesné zjištění skutkového stavu z hledisek

již shora uvedených (§ 265s odst. 1 tr. ř.). V tomto směru půjde především o

charakter, skutkových zjištění, kterými bude bezpečně prokázán úmysl dovolatele

naplnit svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu

nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Za tím účelem bude na

místě doplnit dokazování především vyžádáním znaleckého posudku z oboru zbraní

a střeliva, v jehož rámci (případně i výslechem znalce) by mělo být prokázáno

poškození označené zbraně, její snadné či obtížné opravení vedoucí k její

funkčnosti, včetně okolností, za kterých lze zajistit jí odpovídající střelivo

a to vše také z hlediska osoby dovolatele a jím v tomto směru vedenou

obhajobou. Teprve po zjištění a vyhodnocení uvedených skutečností se zaměřením

na shora uvedené bude moci soud jednoznačně dovodit vinu či nevinu dovolatele,

vycházeje z jednoznačně a nepochybně prokázaného skutkového stavu, který teprve

bude moci poskytnout dostatečný prostor pro jemu odpovídající samotné právní

hodnocení věci.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka