3 Tdo 161/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28.
února 2007 o dovolání podaném obviněnou Ing. M. B. – v. S., proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 9 To 255/2006, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 2 T
127/2005, t a k t o:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.
V rámci odsuzující části rozsudku Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 8. 2.
2006, sp. zn. 2 T 127/2005, byla obviněná Ing. M. B. – v. S. uznána vinnou
trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a
jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který spáchala ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. s obviněným B. J. v. S., jenž po
skutkové stránce spočíval v tom, že „v přesně nezjištěné době od letních měsíců
roku 2003 do 15. 11. 2004 včetně, společně pěstovali hydroponickým způsobem při
umělém osvětlení v uzavřeném objektu sklepního prostoru bývalé přípravny
kravína, jehož majitelkou je obžalovaná Ing. B., celkem 92 rostlin rodu konopí
(marihuanu), což je omamná látka uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb.,
o návykových látkách, v platném znění, když dne 15. 11. 2004, jednak při
prohlídce jiných prostor a pozemků, rovněž majitelky Ing. M. B., bylo zajištěno
22 ks starších rostlin marihuany výšky cca 70 cm a 70 ks mladších rostlin
marihuany výšky cca 35 – 40 cm, dále chemikálie, jakož i zařízení k jejich
pěstování, a jednak při domovní prohlídce rodinného domu, kde se v té době
všichni zdržovali, došlo mj. k zajištění 1961 ks pěstovaných řízků rostliny
marihuana výšky cca 12 cm s celkovou toxikomansky využitelnou hmotností 226,14
g a hmotností 11,985 g THC, dále rostlinného materiálu marihuany v suchém stavu
ve 2 plastových sáčcích i volně uskladněného s celkovou toxikomansky
využitelnou hmotností 932, 23 g a hmotností 108,401 g THC, knihy ohledně
pěstování marihuany včetně prospektů k zařízení pěstírny, dále cigaretové
krabičky s 5 ks „jointů“ s celkovou toxikomansky využitelnou hmotností 4,40 g a
hmotností 0,180 g THC a 5 litrového plastového postřikovače s kapalinou“. Za
tento trestný čin byla obviněná podle § 187 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu
odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. ze použití § 60a
odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání tří roků. Podle § 60a
odst. 1 tr. zák. byl po tuto dobu stanoven nad obžalovanou dohled v rozsahu
uvedeném § 26a a § 26b tr. zák. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl oběma
obviněným uložen trest propadnutí věci, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve
výroku rozsudku. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. jim byl uložen „trest
propadnutí finanční hotovosti“ 161.000,- Kč v bankovkách specifikovaných v
příslušném výroku.
O odvolání obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 9 To 255/2006, jímž
k odvolání obviněné Ing. M. B. – v. S. podle § 258 odst. 1 písm. e), d), odst.
2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým jí byl uložen
trest odnětí svobody, a dále ve výroku o trestu propadnutí věci – finanční
hotovosti ve výši 161.000,- Kč. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak sám ohledně této
obviněné znovu rozhodl tak, že podle § 187 odst. 2 tr. zák. se odsuzuje k
trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon se jí podle § 58 odst. 1
tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání
dvou roků. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 22. 6. 2006 (§139 odst. 1 písm.
a/ tr. ř.) a téhož dne nabyl v nezrušené (nezměněné) části právní moci i
rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala Ing. M. B. – v. S.
následně dovolání, jímž toto rozhodnutí jako věcně nesprávné napadla v celém
rozsahu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b
odst. 1 pím. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka poukázala
především na to, že byla odsouzena neprávem, neboť její vina nebyla bez
pochybností prokázána. Podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů vycházely v
otázce viny z konstrukcí založených na výsledcích domovní prohlídky a prohlídky
jiných prostor, a dále ze znaleckého posudku vypracovaného Kriminalistickým
ústavem v P. ze dne 8. 2. 2005, ačkoliv mělo jít o důkazy nezákonné či procesně
nepoužitelné. V uvedené souvislosti dovolatelka k nezákonnosti domovní
prohlídky a prohlídky jiných prostor především namítla, že nebyly splněny
zákonné podmínky pro jejich provedení, když v prvém případě příslušný příkaz
nebyl opatřen podpisem soudce a ve druhém případě nebyl podle ní příkaz vydán
vůbec, což mělo vyplývat z videozáznamu, který byl proveden k důkazu při
hlavním líčení dne 7. 2. 2006. Podle dovolatelky zároveň nelze souhlasit s
názorem soudu, že při absenci příslušného podpisu se jednalo pouze o
administrativní pochybení, jestliže není z časového hlediska zřejmé, kdy byl
příkaz opatřen podpisem soudkyně. Přitom bez takového podpisu neměly orgány
činné v trestním řízení právo do předmětných prostor vstoupit. Pokud jde o již
zmiňovaný znalecký posudek Kriminalistického ústavu v P. ze dne 8. 2. 2005, č. j. KUP-3540/CB-2004, je podle dovolatelky vadný vzhledem k jeho nízké
vypovídací schopnosti. Rovněž výpověď jednoho ze zpracovatelů předmětného
znaleckého posudku, a to znalkyně Ing. L. K. je podle dovolatelky třeba označit
za poněkud nesourodou a nepřesvědčivou. Dovolatelka se pak zaměřila na obsah
znaleckého posudku, jemuž vytkla zejména to, že se v něm pracovalo pouze s
reprezentativními vzorky a bylo vycházeno toliko ze statistického vyhodnocení,
aniž by byl zjištěn (např. ve vztahu k THC) skutečný stav. Dovolatelka
znaleckému posudku vytkla i to, že při jeho zpracování byla zvolena nesprávná
metoda pro stanovení THC, kdy vodítkem byla směrnice Evropské unie, která však
řeší dotace pro zemědělce v EU na technické konopí, tedy zemědělskou
problematiku. Interní předpisy kriminalistického ústavu pak podle dovolatelky
nejsou obecně závazné. Dovolatelka zároveň zdůraznila, že znalkyně připustila,
že v celkové hmotnosti rostlinného materiálu, která je uvedena i v podané
obžalobě, nejsou zahrnuty některé části rostlin, jako např. stonek, který
obsahuje zanedbatelné množství THC. Hmotnost THC by tedy podle dovolatelky sice
byla stejná, ale procentní vyjádření jejího obsahu v materiálu by bylo odlišné. Znalkyně připustila rovněž to, že neměla k dispozici informace a hodnoty o
rostlinném materiálu, který byl zajištěn ve skladu Policie ČR. Je proto
otázkou, zda mohla cokoliv zjišťovat, jestliže neměla k dispozici rozhodné
informace. Konstatované okolnosti vztahující se k vypracovanému znaleckému
posudku pak podle dovolatelky měly za následek, že v daném případě došlo ke
zkreslení důležitých skutečností v dovolatelčin neprospěch.
S ohledem na výše
uvedené důvody lze podle dovolatelky učinit závěr, že rozhodnutí soudu prvního
stupně a následně i rozhodnutí odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním
posouzení skutku, neboť dovolatelka se ve skutečnosti nedopustila jednání,
které by bylo možno kvalifikovat jako nedovolenou výrobu a držení omamných a
psychotropních látek a jedů ve smyslu právní kvalifikace zvolené soudem, když
nebylo celým provedeným dokazováním zjištěno, že by pěstovala či přechovávala
rostliny obsahující omamnou látku v množství nad přípustný limit, protože tato
zjištění na podkladě uvedeného znaleckého posudku nebylo možno spolehlivě
učinit. Dovolatelka zároveň vyslovila přesvědčení, že rozsudkem odvolacího
soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1
a 2 Listiny základních práv a svobod.
V závěru dovolání proto obviněná navrhla, aby dovolací soud napadené
rozhodnutí, a to rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2006, č. j. 9
To 255/2006, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Dovolání obviněné bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno
dne 26. 1. 2007 Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky. Dovolací
soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, v němž by nejvyšší státní
zástupkyně případně využila práva se k dovolání obviněné vyjádřit, popř. též
uvedla, zda souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (§ 265r odst.
1 písm. c/ tr. ř.). K tomu zákon nestanoví žádnou lhůtu.
Obviněná Ing. M. B. – v. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou
oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací
lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta
první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané
v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné
podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 265a odst. 1, odst. 2 písm.
h) tr. ř. per analogiam (ohledně výroku, který ponechal odvolací soud nezměněn,
jde totiž o stejný stav jako by řádný opravný prostředek byl v této části
zamítnut).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná
dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní
význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového
stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud přitom musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. proto bude jednak popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného
rozhodnutí ve věci samé (v němž je formulován soudem zjištěný skutkový stav
věci), popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatelka nenamítla rozpor mezi popisem skutku a
soudy použitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení soudy učiněných
skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností.
Shora uvedený dovolací důvod opřela výlučně o námitky týkající se procesních
otázek, když soudům obou stupňů vytkla, že nevzaly v úvahu vady týkající se
správnosti postupu při domovní prohlídce či při prohlídce jiných prostor a
pozemků (§ 82 a násl. tr. ř.). Další výtka dovolatelky se vztahovala ke
správnosti (resp. nesprávnosti) znaleckého posudku zpracovaného
Kriminalistickým ústavem v P. z oboru biochemie, odvětví kriminalistická a
chemická expertíza, oboru speciální biologie a oboru fyziky, jenž podle
dovolatelky byl vypracován nekvalifikovaně a způsobem vzbuzujícím pochybnosti o
správnosti učiněných závěrů. Dovolatelka tedy namítala vady znaleckého posudku
(viz § 109 tr. ř.). S existencí předmětných vad pak dovolatelka spojovala závěr
o vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. zčásti založeném na nepoužitelných
či nezákonných důkazech); v konečném důsledku též s dopadem na použitou právní
kvalifikaci skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
Z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního
stupně je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním
podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových
zjištění, než jaká měly podle dovolatelky učinit, na kterých následně založily
právní posouzení skutku jako výše uvedeného trestného činu. Tyto závěry soudy
zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 125
odst. 1 tr. ř. v potřebném rozsahu odůvodnily. Poněvadž obviněná v rámci
řádného opravného prostředku namítla v podstatě tytéž procesní vady jako
později ve svém dovolání, je třeba připomenout, že odvolací soud tyto námitky
neponechal bez povšimnutí a ve svém rozhodnutí se s nimi vypořádal (viz str. 5,
6 napadeného rozsudku).
Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatelka podaným
mimořádným opravným prostředkem domáhala de facto přehodnocení (revize) soudy
provedeného dokazování ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu věci, tzn. že
dovolání ve skutečnosti uplatnila na procesním a nikoli hmotně právním základě.
Její námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
neodpovídají.
K dovolání obviněné je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle § 265a a
násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem
určeným především k nápravě výslovně stanovených procesních a hmotně právních
vad uvedených zejména v § 265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání procesní
správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení
před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259
odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo
obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2
odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí
instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích
důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS
73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně
výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou
stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání –
včetně dovolacích důvodů – nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto
opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou
dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§
258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých
rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na
to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by
bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na
spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v
extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence
příslušných skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ nejde,
neboť dovolatelka se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhala toliko
přehodnocení kvality provedených důkazů a zjištění skutečností pro ni podstatně
příznivějších, tedy skutečností zcela odlišných od těch, které soudy vzaly při
svém rozhodování v úvahu.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv
garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních
smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak
neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či
dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska
požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého
práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je
pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li
existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost
Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí
Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř.
na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b
odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně
uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném
ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o
důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v
dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí
Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS
282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS
688/05 str. 5, 6).
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve
věci obviněné Ing. M. B. – v. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z
důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií
uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler