3 Tdo 1612/2016-71
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2016 o
dovolání, které podal obviněný A. V. (roz. J. Š.) proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 9 To 266/2016, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 17/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného A. V.
odmítá.
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 2 T 17/2016, byl
obviněný A. V. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b),
odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a
přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dle
skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „dne 3. 1. 2011 v
době od 05:00 hod. do 05:50 hod. na ul. P. t. v B., blíže nezjištěným způsobem
vniknul do pivnice Z., kde z barové skříňky odcizil 695 krabiček cigaret
různých značek v celkové hodnotě 46.367,- Kč, 4 láhve alkoholu různých značek v
hodnotě 1.233,- Kč, ze stěny v chodbě pivnice odcizil příruční trezor
antracitové barvy o rozměrech 50x25x25 cm s finanční hotovostí 29.012,- Kč,
vypáčil šest hracích automatů, ze kterých odcizil blíže nezjištěnou finanční
hotovost, dále v prostoru pivnice z výklenku za barem odcizil nahrávací systém
v hodnotě 3.800,- Kč, po vypáčení kasy Jukeboxu odcizil finanční hotovost ve
výši 9.348,- Kč, po vypáčení kasy automatu na šipky odcizil finanční hotovost
ve výši 1.290,- Kč a na automatu způsobil škodu ve výši 3.500,- Kč, dále
vylomil zadlabávací zámek ze vstupních dveřích do kanceláře provozovny a
poškodil hasící přístroj, čímž způsobil škodu ve výši 1.860,- Kč, a svým
jednáním tak způsobil provozovateli pivnice, subjektu V. H., se sídlem S. č.o.,
Č. H., za odcizené cigarety škodu 46.367,- Kč, škodu za alkohol ve výši 1.233,-
Kč a odcizením tržby z pivnice, uloženou v příručním trezoru, škodu ve výši
29.012,- Kč, celkem tedy škodu ve výši 76.612,- Kč,
společnosti Autogejms prove, s.r.o., IČ: 25993526, se sídlem Stolařská č.o.
490, 688 01 Uherský Brod, způsobil poškozením dveří kanceláře, hasícího
přístroje škodu ve výši 1.860,- Kč a odcizením nahrávacího systému škodu ve
výši 3.800,- Kč,
společnosti ABI PLUS, s.r.o., IČ: 25338927, Kunštát, Brněnská 223, PSČ 679 72,
se sídlem Brněnská č.o. 223, 679 72 Kunštát, způsobil škodu odcizením obsahu
kasy Jukeboxu ve výši 9.348,- Kč,
společnosti Strmeň, s.r.o., IČ: 25337122, se sídlem Jírovcova č.o. 34, 623 00
Brno, poškozením automatu na šipky škodu ve výši 3.500,- Kč a odcizením obsahu
kasy automatu na šipky škodu ve výši 1.290,- Kč, tedy celkem škodu ve výši
4.790,- Kč,
celkově tak výše uvedeným jednáním způsobil škodu odcizením 91.050,- Kč a škodu
na poškozených věcech ve výši 5.360,- Kč“.
Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr.
zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným pravomocným trestním příkazem
Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2011, č. j. 4 T 45/2011-37, doručeného mu
dne 29. 1. 2012, byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
12 (dvanácti) měsíců, a to za současného zrušení výroku o trestu z trestního
příkazu Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2011, č. j. 4 T 45/2011-37, jakož
i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 56 odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k § 68 odst. 1, 2 tr.
zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 60 denních sazeb, kdy
výše jedné denní sazby byla stanovena na 150,- Kč, tedy celkem 9.000,- (devět
tisíc) Kč.
Podle § 76 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu vstupu na
sportovní, kulturní a jiné společenské akce, a to konkrétně na organizované
sportovní soutěže za účasti diváků na dobu 15 (patnácti) měsíců.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit
poškozeným V. H., Č. H., S., škodu ve výši 76.612,- Kč, Autogejms prove,
s.r.o., IČ 25993526, Uherský Brod, Stolařská 490, škodu ve výši 5.560,- Kč, ABI
PLUS, s.r.o., IČ 25338927, Kunštát, Brněnská 223, škodu ve výši 9.348,- Kč,
Strmeň, s.r.o., IČ 25337122, Brno, Jírovcova 34, škodu ve výši 4.790,- Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Autogejms prove, s.r.o., odkázána se
zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Auto Games, a.s., IČ 25544608, Praha,
V Potočkách 1020/6, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 2 T 17/2016,
podal obviněný odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 9
To 266/2016, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného A. V. zamítl
jako nedůvodné.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný A. V. dovolání (č. l. 217–220),
v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.,
s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože
byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. g), kdy
napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Namítl, že nalézací soud nesprávně rozhodl o uložení souhrnného trestu, neboť
do svého rozhodnutí uložení souhrnného trestu zahrnul pouze přečin výtržnictví
podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pravomocným trestním
příkazem Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 4 T 45/2011,
přestože měl spáchat i jiné trestné činy, za které soud prvního stupně vyhlásil
odsuzující rozsudek až poté, co jsem měl spáchat přečiny, za které byl odsouzen
rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 2 T 17/2016, ovšem
tyto jiné trestné činy – z následujících rozhodnutí Městského soudu v Brně z
let 2013 až 2015 – měl současně spáchat před tím, než byl tento rozsudek
vyhlášen. Proto je toho názoru, že bylo nesprávně rozhodnuto o souhrnném
trestu.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
vyhověl a dle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. výrok napadeného usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 9 To 266/2016, v celém jeho
rozsahu zrušil a rozhodl tak, že přikazuje Krajskému soudu v Brně, aby věc v
potřebném rozsahu podle ustanovení § 2651 odst. 1 tr. ř. znovu projednal a
rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 31. 10.
2016 (č. l. 224-225), sp. zn. 1 NZO 1233/2016.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že
výhradu obviněného v tom směru, že soud prvního stupně při ukládání souhrnného
trestu pochybil, neboť měly být zrušeny výroky o trestech i z dalších
navazujících rozhodnutí, pod uplatněný dovolací důvod podřadit lze, za
opodstatněnou ji však nepovažuje. Základním předpokladem uložení souhrnného
trestu je, že mezi trestnými činy, za které má být souhrnný trest ukládán, je
vztah souběhu, a to souběhu vícečinného. Vztah souběhu mezi několika trestnými
činy je dán tehdy, jestliže mezi spácháním časově prvního z nich a spácháním
časově posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem
prvního stupně za nějaký trestný čin téhož pachatele, přičemž se tím míní
jakýkoli trestný čin. O souběh tedy nejde, pokud obviněný spáchal po vyhlášení
odsuzujícího rozsudku (či doručení trestního příkazu) nový trestný čin. Skutky,
jimiž byl obviněný uznán vinným v trestních věcech vedených u Městského soudu v
Brně pod sp. zn. 7 T 87/2013, 10 T 143/2013, 11 T 152/2013, 1 T 16/2014, 1 T
28/2015, 10 T 54/2015, 4 T 106/2015 a 2 T 125/2015, byly spáchány až po
doručení trestního příkazu ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 4 T
45/2011. Nejde tedy o souběh, ale o recidivu. Je proto názoru, že ukládání
souhrnného trestu (za současného zrušení příslušných výroků o trestu) i za
trestnou činnost, jíž byl obviněný uznán vinným ve věcech vedených pod sp. zn.
7 T 87/2013, 10 T 143/2013, 11 T 152/2013, 1 T 16/2014, 1 T 28/2015, 10 T
54/2015, 4 T 106/2015 a 2 T 125/2015, nepřicházelo do úvahy.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného jako neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 9 To
266/2016, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.,
protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí
soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný
opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu
uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou
oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání
podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v
souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1
tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným A. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněné
zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání
podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) –
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První
alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení
mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo
pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného
přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného
je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a
také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první
alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě,
tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů
dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.,
kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve
smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno,
pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu
(viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Podle ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle
zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který
spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za
jiný jeho trestný čin.
Souhrnný trest bude soudem uložen i k již dříve uloženému souhrnnému trestu,
popř. pokud bylo od jeho uložení upuštěno, ovšem jen za té podmínky, že veškeré
sbíhající se trestné činy téhož pachatele, o nichž bylo rozhodováno ve více
trestních řízeních, byly spáchány dříve, než byl v některém z těchto trestních
řízení vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 1997, sp. zn. 2 Tzn 58/97 – PR 4/1998 s. 196).
O souběh tedy nejde, pokud obviněný spáchal po vyhlášení odsuzujícího rozsudku
(či doručení trestního příkazu) nový trestný čin.
V projednávané věci se obviněný skutku dopustil dne 3. 1. 2011. Nejvyšší soud
si pro posouzení, zda byly naplněny podmínky pro uložení souhrnného trestu,
nechal zaslat veškeré potřebné listinné materiály. Na podkladě listinných
materiálů pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ve věci vedené u Městského
soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 45/2011 se obviněný skutku dopustil dne 17. 4.
2011 a trestní příkaz byl v předmětné věci vydán dne 14. 12. 2011 s tím, že
obviněnému byl doručen dne 29. 1. 2012. Skutky, jimiž byl obviněný uznán vinným
v trestních věcech vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 87/2013,
10 T 143/2013, 11 T 152/2013, 1 T 16/2014, 1 T 28/2015, 10 T 54/2015, 4 T
106/2015 a 2 T 125/2015, byly spáchány až po doručení trestního příkazu ve věci
sp. zn. 4 T 45/2011, tj. po 29. 1. 2012. O souběhu lze tedy hovořit toliko v
projednávané trestní věci a trestní věci vedené u Městského soudu pod sp. zn. 4
T 45/2011. V trestních věcech vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T
87/2013, 10 T 143/2013, 11 T 152/2013, 1 T 16/2014, 1 T 28/2015, 10 T 54/2015,
4 T 106/2015 a 2 T 125/2015 se nejedná o souběh, ale o recidivu obviněného.
Uložení souhrnného trestu i ve vztahu k těmto řízením proto nepřichází v úvahu.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené závěry neshledal námitky obviněného
opodstatněnými.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr.
ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání obviněného A. V. odmítl.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu