O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 7 To 175/2008, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. D. dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř.
V jeho odůvodnění uvedl, že vyživovací povinnost k nezletilé H. D. neplnil, bylo to však proto, že není jejím biologickým otcem. Jeho otcovství bylo sice určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem, dovolatel však pravost zápisu o prohlášení otcovství popřel, uvedl, že podpis není jeho a že takové prohlášení nikdy neučinil. Navrhoval provést znalecký posudek k prokázání nepravosti předmětného podpisu, dále pak důkaz opatrovnickým spisem k prokázání toho, že není otcem nezletilé. Soud prvního stupně však těmto návrhům nevyhověl. Dovolatel zpochybnil výpovědi svědkyň L. H. a H. D. Dále uvedl, že o svém údajném otcovství se dozvěděl až v souvislosti s trestní řízením. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť byl v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod dovolání uvedený v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud prvního stupně podle dovolatele věc nesprávně hmotně právně posoudil, pokud jej považoval za otce nezletilé a tudíž za osobu, která má k nezletilé vyživovací povinnost podle § 85 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „zákon o rodině“). Pachatelem trestného činu podle § 213 tr. zák. může být pouze osoba, která má povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Jelikož vyživovací povinnost dovolatele k nezletilé nebyla založena žádnou v zákoně o rodině předvídanou skutečností, nemůže být pachatelem trestného činu podle § 213 tr. zák.
S ohledem na výše uvedené pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 7 To 175/2008, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacích důvodů. Může jím být jednak existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (alternativa prvá) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá pouze na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být dovolatelem namítána, neboť Krajský soud v Brně rozhodl o zamítnutí jeho odvolání podle § 256 tr. ř. ve veřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2008 po věcném přezkoumání věci. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. (K tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).
V podaném dovolání však dovolatel zpochybňuje výpovědi obou svědkyň a domáhá se pouze přehodnocení provedených důkazů ve svůj prospěch, což pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadá. Nejvyšší soud však zdůrazňuje v tomto rozhodnutí nad rámec své přezkumné povinnosti přesvědčivost a logičnost zhodnocení provedených důkazů nalézacím soudem. Ten si opatřil originál zápisu o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů s úředně ověřeným podpisem obviněného, přičemž textová formulace předtisku, velikost písma a jeho celková přehlednost vylučují, aby podepisující se osoba neměla jasnou vědomost o skutečném obsahu prohlášení. Obviněný, jak ostatně vyplývá i z úrovně jeho písemných podání, zaslaných soudům, je přitom osobou s potřebným stupněm intelektu k takovému prohlášení, včetně uvědomění si všech důsledků z něho plynoucích. Porovnání podpisu obviněného na prohlášení s podpisy téhož na jiných písemnostech ve spise obsažených nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho pravosti. Všechny zmíněné okolnosti pak jedině podporují věrohodnost shora jmenovaných svědkyň. Soudy obou stupňů nebyly v situaci důkazní nouze a nebylo potřebné jakkoli dokazování doplňovat.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký