Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 8. února 2006 dovolání obviněných V. K., D. V. a M. S., proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 7 To 5/2005, v
trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 142/2003, a
rozhodl t a k t o :
Dovolání V. K. a D. V. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
o d m í t a j í .
Dovolání M. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 3 T 142/2003, byli
obvinění V. K., D. V. a M. S. uznáni vinnými všichni trestným činem zneužití
pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr.
zákona. Za to byli odsouzeni podle § 158 odst. 2 tr. zákona a to V. K. k trestu
odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, odst. 2 tr.
zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let se současným vyslovením
dohledu, D. V. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §
60a odst. 1, odst. 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let se
současným vyslovením dohledu a M. S. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let,
jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zákona podmíněně odložen na
zkušební dobu 2,5 roku se současným vyslovením dohledu.
Podkladem výroku o vině výše uvedených obžalovaných se stalo zjištění soudu
prvního stupně, že
obž. V. V. společně s obž. M. S.
1. dne 8. 7. 1998 v době od 18.00 hodin do 22.00 hodin na OO PČR B.-K. při
výslechu poškozených M. C., a P. M., používali fyzické násilí spočívající v
tom, že oba obžalovaní bili poškozeného C. opakovaně pěstí do břicha, obdobně i
poškozeného M., kterého oba i kopali, a tím nutili podepsat poškozené protokol
o výpovědích, ve kterých se doznávali k majetkové trestné činnosti, přičemž
poškozený C. utrpěl podkožní krevní výrony v břišní stěně s krvácením a lehké
zhmoždění krční páteře, které jej omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu
jednoho až dvou týdnů,
2. dne 28. 7. 1998 v době od 08.00 hodin do 10.30 hodin na OO PČR B. – K. při
výslechu poškozeného M. L., jej nejdříve opakovaně bil obžalovaný S. pěstmi do
břicha a dlaní do obličeje, následně se připojil i obžalovaný V. a oba bili
rukama poškozeného do různých částí těla, obžalovaný S. i pendrekem do
rozkroku, za účelem vynucení přiznání k majetkové trestné činnosti, čímž
způsobili poškozenému krevní výrony v oblasti pravého stehna a ve váčku pod
pravou čéškou, zhmoždění v oblasti hrudní a bederní páteře a hrudníku, což
vyvolalo jeho pracovní neschopnost do 1. 11.1998, neboť zranění omezovalo
poškozeného bolestivostí a omezenou hybností pravého kolena, rovněž i nutností
podrobit se rehabilitačnímu léčení,
obž. V. V., V. K. a D. V.
3. dne 16. 11. 1998 v době od 16.30 do 20.45 hodin na OO PČR B. – K. nutili
poškozeného J. O., k doznání k trestné činnosti tím, že jej mimo jiné udeřili
telefonním seznamem do hlavy, bili pěstmi do břicha, srazili na zem a kopali,
tloukli obuškem do chodidel a v důsledku toho poškozený utrpěl zhmoždění
hrudníku s krevními výrony, které jej omezovalo toliko bolestivostí,
obž. V. V., V. K. a D. V.
5. dne 8. 12. 1998 v době mezi 12.00 hodin a 20.50 hodin na OO PČR R. po
zadržení poškozených R. B., A. K., a J. K., proti nim za účelem doznání a
vytěžení k další trestné činnosti užili fyzické násilí tak, že obžalovaný K.
kopl poškozeného B. do hrudníku, bil pěstmi a fackami, poškozeného K. a K. bil
pěstmi a pendrekem do různých částí těla a chodidel, obžalovaný V. poškozeného
B. rovněž bil pěstmi, otevřenou dlaní a pendrekem do různých částí těla,
poškozeného K. pendrekem do chodidel, stejně jako poškozeného K., rovněž
obžalovaný V. bil pěstmi poškozeného K. a K., pendrekem pak poškozeného B. do
různých částí těla, a v důsledku toho poškozený B. utrpěl krevní výron dolní
části levé strany hrudníku a krevní výron levé bederní krajiny, poškozený K.
mnohočetné pohmožděniny s krevními výrony na zádech, chodidlech, které jej
omezovaly v obvyklém způsobu života 3 - 4 týdny, poškozený K. pohmožděniny a
krevní výrony na levém rameni a paži, pravém zápěstí a na celé ploše břicha, v
obou bederních krajinách, na bércích a chodidlech s omezením v obvyklém způsobu
života po dobu 3 - 4 týdnů,
obž. V. K. a D. V.
6. dne 10. 3. 1999 v době od 10.00 hodin na OO PČR R. v kotelně budovy při
výslechu poškozeného M. S., spolu s dalšími neustanovenými policisty jej za
účelem doznání k trestné činnosti obžalovaný V. udeřil pěstí do břicha,
poškozený byl policisty sražen na zem, kde jej obžalovaný V. smýkal za vlasy,
obžalovaný K. jej bil hadicí přes chodidla, přičemž byl soustavně policisty
fyzicky týrán. Poté byl poškozený odvezen na OO PČR K., kde byl opětovně
policisty bit, včetně obžalovaných K. a V., který jej mimo jiné kopal a spolu
s dalšími policisty poškozeného topili v napuštěné vaně. V důsledku tohoto
jednání poškozený utrpěl podkožní krevní výrony na vnitřní straně obou paží,
projevující se jen dočasnou bolestivostí.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali V.
K., D. V., V. V., M. S. a státní zástupce odvolání. Těmito odvoláními se
zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2005 Krajský soud v Brně. Ten
svým usnesením sp. zn. 7 To 5/2005 podle § 256 tr. řádu všechna podaná odvolání
zamítl.
Ve lhůtě podle § 265e tr. řádu podali prostřednictvím svých obhájců obvinění
V. K., D. V. a M. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s
rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání.
V. K. napadá svým dovoláním usnesení odvolacího soudu ve spojení s výrokem o
vině rozsudku soudu prvního stupně s odkazem na dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Vznáší námitku proti užití tzv. kvalifikované
skutkové podstaty; vyslovuje názor, že jestliže soud dospěl k závěru, že hmotně
právní podmínka způsobení jiného zvlášť závažného následku měla spočívat v
narušení důvěry veřejnosti v Policii ČR, pak i taková okolnost podmiňující
užití vyšší trestní sazby měla být předmětem dokazování. Dovolatel je toho
názoru, že v daném případě předmětná právní kvalifikace nemůže obstát.
Odvolacímu soudu dovolatel zejména vytýká, že nerozhodl o důkazních návrzích,
které přednesl jeho obhájce, řízení před tímto soudem vytýká přílišnou
formálnost. Odkazuje i na dovolací námitky obsažené v dovolání D. V. a
ztotožňuje se s nimi, neboť je toho názoru, že tyto námitky lze vztáhnout i na
jeho osobu. Dále vznáší námitku vůči postupu obou soudů, který neumožnil
obhajobě konfrontovat text protokolů o hlavních líčeních s dikcí záznamu
pořízeného v průběhu jednání a zaznamenaného na elektronickém nosiči. V petitu
svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí
soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a
rozhodnutí.
D. V. se ve svém dovolání rovněž odkazuje na dovolací důvody dle § 265b odst. 1
písm,. g), l) tr. řádu. Z obsahu dovolání je zřejmé, že napadá jak rozhodnutí
odvolacího soudu v celém rozsahu, tak procesní postup soudu prvního stupně, kde
především namítá, že již před soudem prvního stupně vznesl námitku protokolace,
neboť podle jeho poznámek se v určitých částech od nich protokol podstatně
lišil a žádal také o pořízení kopií zvukových záznamů z hlavních líčení. Soud
prvního stupně však zamítl jeho návrh na opravu a doplnění protokolů. V postupu
nalézacího soudu spatřuje dovolatel zásadní porušení jeho ústavně zaručeného
práva na obhajobu. Vůči soudu druhého stupně vznáší námitku, že tento soud
pochybil i tím, že ačkoli má dle ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu
zrušit napadený rozsudek také pro podstatné vady řízení, které rozsudku
předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž
se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na
správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku, toto soud neučinil a dle
názoru dovolatele tak byl naplněn dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku,
ačkoli pro to nebyly splněny podmínky, když v řízení rozhodnutí předcházejícím
byla porušena procesní práva obviněného.
V další části odůvodnění svého dovolání pak svoji námitku blíže konkretizuje, a
to i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 4 Tz
7/2005. Dále D. V. vznáší námitku i proti právnímu posouzení skutku, a to
konkrétně proti použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu dle §
158 odst. 2 písm. c) tr. zákona. Vyslovuje názor, že sama skutečnost, že
obviněný zneužil své pravomoci veřejného činitele jako policista, nemůže sama o
sobě znamenat naplnění zákonného znaku jiného zvlášť závažného následku. Dále
vyslovuje názor, že došlo-li by v důsledku zneužití pravomoci veřejného
činitele k následku, který by mohl být kvalifikován jako trestný čin ublížení
na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona, nemůže způsobení takového následku
podmínit použití vyšší trestní sazby ve smyslu ustanovení § 158 odst. 2 písm.
c) tr. zákona, neboť tento následek by mohl naplnit toliko zákonné znaky
základní skutkové podstaty trestného činu, jak měl nepochybně na mysli
zákonodárce. V případě způsobení tohoto následku by se dle názoru dovolatele
maximálně mohlo jednat o jednočinný souběh trestných činů podle § 158 odst. 1
písm. a) a § 221 odst. 1 tr. zákona. Dále dovolatel ještě polemizuje s
některými skutkovými zjištěními soudu, která však ve výroku odsuzujícího
rozsudku explicitně zmíněna nejsou.
V petitu svého dovolání D. V. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky
zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i další rozhodnutí na ně obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, by pozbyla
podkladu, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a
rozhodnutí.
M. S. se ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu, přičemž napadá především postup při řízení před soudem
druhého stupně. V prvé řadě uvádí, že celé veřejné zasedání před odvolacím
soudem trvalo cca půl hodiny, což samo o sobě je dle jeho názoru doba, kdy se
obvinění nemohli ve věci podrobně vyjádřit a tedy také důvodem, pro který
odvolací soud rozhodl tak, jak rozhodl. Dále Krajskému soudu v Brně vytýká, že
se vůbec nezabýval jednou z jeho námitek, a to stran jeho identity. Dále
poukazuje na hodnocení výpovědi svědka L., které bylo dle tvrzení dovolatele
zcela evidentně nepravdivé v kontextu s lékařskými zprávami. Odvolací soud se
dle tvrzení dovolatele nevypořádal ani s další odvolací námitkou, a to s
objasněním lékařské zprávy MUDr. M. Ž. z 1. 2. 1999. Dovolatel je toho názoru,
že pokud by se soud druhého stupně náležitě vypořádal s jeho odvolacími
námitkami, nemohl by jeho odvolání zamítnout. V petitu svého dovolání navrhuje,
aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a aby
věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Ke všem podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Pokud jde o naplnění
použitých dovolacích důvodů, shledává soulad použitým dovolacím důvodem dle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu toliko zčásti u dovolání V. K. a D. V., a to
konkrétně v té části, kde oba obvinění vznášejí námitku proti použití právní
kvalifikace jejich jednání v kvalifikované skutkové podstatě dle § 158 odst. 2
písm. c) tr. zákona. U obou obviněných shodně však státní zástupce považuje
tuto námitku za zjevně neopodstatněnou, což dokládá odkazem na skutková
zjištění soudu, podle kterých je nepochybné, že jednání obviněných jednak
představovalo obzvlášť závažný zásah do základních práv a svobod poškozených,
jednak nepochybně vyvolalo i nespokojenost občanů, kteří se v rámci medializace
předmětné věci o jednání obviněných dozvěděli. Státní zástupce je proto toho
názoru, že přítomnost znaku jiného zvlášť závažného následku v jednání
obviněných je dle skutkových zjištění soudu nepochybná a zjevná.
Pokud jde o ostatní obsah dovolání V. K. a D. V. a celý obsah dovolání M. S. ,
dospívá státní zástupce k závěru, že není charakterem vznesených námitek v
souladu s použitými dovolacími důvody.
Z těchto důvodů státní zástupce navrhuje, aby dovolání V. K. a D. V. byla
odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a
dovolání M. S. aby bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako
dovolání podané z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž
byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a odvolacím soudem byl zamítnut
jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k
podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze
považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst.1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné
se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí
založeno, neboť dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá charakter
žádného druhého odvolání a dovolací soud není možno v soustavě soudnictví
chápat jako soud třetí instance a domáhat se u něj plně revize rozhodnutí soudů
prvního a druhého stupně. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen
pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly
správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu
nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst.
5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na
nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného
hmotně právního názoru.
V případě dovolání M. S. je zcela zjevné, že dovolatel uplatnil zmíněný
dovolací důvod toliko formálně, obsah dovolání však tomuto (ani žádnému jinému)
dovolacímu důvodu neodpovídá. Dovolatel vytýká soudu jednak údajná procesní
pochybení, jednak údajné nedostatky při provádění a hodnocení důkazů. Takto
pojaté námitky však nejsou podřaditelné nejen pod použitý dovolací důvod dle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů v
zákoně taxativně uvedených. Je tedy zjevné, že toto dovolání je v celém rozsahu
podáno z jiných důvodů, než které zákon s možností dovolání spojuje.
Pokud jde o dovolání V. K. a D. V., dospěl Nejvyšší soud shodně s názorem
státního zástupce k závěru, že z hlediska souladu s použitými dovolacími důvody
jsou tato dovolání relevantní toliko v té části, kde oba dovolatelé vznášejí
skutečně námitku proti právnímu posouzení, konkrétně proti použité právní
kvalifikaci.
Nejvyšší soud však námitky v tomto směru shledal zjevně neopodstatněnými. Ze
skutkových zjištění soudu je zcela evidentní, že nedošlo k žádnému pochybení
při právním posouzení zjištěného skutku a že podmínky jednání obviněných
naplnilo znaky kvalifikované skutkové podstaty dle § 158 odst. 2 písm. c) tr.
zákona zcela nepochybně a naplnění těchto znaků bylo soudem dostatečně
prokázáno. Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit s názorem obviněných, že jejich
jednáním nebyl způsoben zvlášť závažný následek, jak to vyžaduje ustanovení §
158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona. Nelze totiž přehlédnout, že
se v případě jejich trestné činnosti jednalo o zcela zjevný a velice citelný,
nikoli ojedinělý zásah do základních práv a svobod poškozených. Soudy obou
stupňů správně posoudily skutečnost, že užívání hrubých protizákonných praktik
při výsleších podezřelých, jejich týrání a ponižování lidské důstojnosti je
svojí závažností srovnatelná s ostatními okolnostmi podmiňujícími použití vyšší
trestní sazby tak, jak jsou uvedeny v ustanovení § 158 dost. 2 tr. zákona.
Přijatou právní kvalifikaci jednání obviněných, pokud byli uznáni vinnými
trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1
písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona, proto i Nejvyšší soud považuje za
správnou a odpovídající tomuto zákonnému ustanovení.
V ostatních částech svého obsahu ani tato dovolání v souladu s použitými
dovolacími důvody nejsou, neboť neobsahují jiné námitky, o nichž by bylo možno
konstatovat, že se týkají právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního
posouzení, jednak ani nejsou v souladu s druhým z použitých dovolacích důvodů,
tedy dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Oba dovolatelé sice tvrdí, že v postupu soudu došlo k vytýkaným procesním
chybám a v této souvislosti že nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí
jejich řádného opravného prostředku, nicméně obsah (charakter) těchto námitek
se zmíněným dovolacím důvodem v souladu není. Z obsahu obou dovolání je zřejmé,
že obvinění použili dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v
alternativě „…aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí“. O naplnění tohoto dovolacího důvodu by se jednalo tehdy, jestliže
by námitky dovolatelů směřovaly vůči postupu soudu spočívajícího v tom, že
řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a)
až g) tr. řádu byl zamítnut nebo odmítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148
odst. 1 písm. b) nebo § 253 odst. 1 tr. řádu, aniž byly splněny procesní
podmínky pro takové rozhodnutí.
Námitky obou dovolatelů jsou však jiného charakteru a svým obsahem neodpovídají
zmíněnému dovolacímu důvodu, jakož ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů;
proto nejsou v řízení o dovolání jako přesně vymezenému druhu mimořádného
opravného prostředku přezkoumatelné. V této souvislosti je však nutno uvést, že
shodnými námitkami se zabýval již soud odvolací a v příslušných pasážích
odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi v dostatečné míře vypořádal.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě
dovolání V. K. a D. V. dospěl k závěru, že v té části, v níž jsou z hlediska
použitých dovolacích důvodů relevantní a tedy přezkoumatelná, jde o dovolání
zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona
tak, že se dovolání obviněného V. K. a dovolání D. V. odmítají.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Jak je již výše
uvedeno, Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání M. S. je
podáno z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. řádu. Rozhodl proto v
souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného M. S.
odmítl.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání
rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. řádu ).
V Brně dne 8. února 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h