Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 6. března 2003 dovolání podané obviněnými J. T., J. F. a
M. T. t. č. neznámého pobytu, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
21. 5. 2002, sp. zn. 3 To 57/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v
Praze pod sp. zn. 7 T 140/2001, a rozhodl
1) Dovolání obviněného J. T. se podle § 265i odst. 1 písm. e), f) tr. řádu
o d m í t á .
2) Dovolání obviněného J. F. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
o d m í t á.
3) Dovolání obviněného M. T. se podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu
o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 7 T 140/2001,
byli obvinění J. T., J. F. a M. T. uznáni vinnými trestným činem padělání a
pozměňování peněz podle § 140 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona. Za to byli podle
§ 140 odst. 3 tr. zákona odsouzeni, a to obviněný J. T. k trestu odnětí svobody
v trvání 12 roků, obvinění J. F. a M. T. k trestu odnětí svobody v trvání 10
roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zákona byli všichni obvinění pro výkon trestu
zařazeni do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že v přesněji
nezjištěnou dobu před 16. 5. 2001 si obžalovaný J. T. nezjištěným způsobem
opatřil nejméně 87 kusů padělaných bankovek po 1.000,- DM, v nominální hodnotě
87.000,- DM, t. j. 1.529.286,- Kč, a tyto bankovky po předchozím jednání
společně s obžalovaným J. F. dne 16. 5. 2001 v době od 16.40 hodin do 19.15
hodin v katastru obce Z., okres P. – v., u motorestu „S. p.“ předali kupci
vystupujícímu pod jménem J., když padělané bankovky na místo dovezl obžalovaný
M. T.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali
všichni tři obvinění odvolání, kterým se zabýval dne 21. 5. 2002 ve veřejném
zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 57/2002 podle §
258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek ohledně všech obžalovaných
zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl sám tak, že obžalované
uznal vinnými trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1
tr. zákona a uložil jim podle téhož zákonného ustanovení tresty odnětí
svobody, a to J. T. v trvání 8 let, J. F. v trvání 5 let a M. T. v trvání 4
let. Podle § 39a odst. 3 tr. zákona pro účely výkonu uložených trestů odnětí
svobody pak byl obviněný J. T. zařazen do věznice s ostrahou a obvinění J. F. a
M. T. do věznice s dozorem.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění odvolacího soudu, že v přesněji
nezjištěnou dobu před 16. 5. 2001 obžalovaný J. T. nezjištěným způsobem opatřil
nejméně 87 kusů padělaných bankovek po 1.000,- DM, v nominální hodnotě
87.000,-DM, t. j. 1.529.286,- Kč, a tyto bankovky po předchozím jednání
společně s obžalovaným J. F. dne 16. 5. 2001 v době od 16.40 hodin do 19.15
hodin v katastru obce Z., okres P. – v., u motorestu „S. p.“ předali kupci
vystupujícímu pod jménem J., když padělané bankovky na místo dovezl obžalovaný
M. T.
Prostřednictvím svých obhájců podali všichni obvinění proti rozsudku odvolacího
soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně dovolání. Dovolání obviněných
J. T. a J. F. byla podána ve lhůtě uvedené v § 265e tr. řádu, dovolání
obviněného M. T. bylo podáno po uplynutí lhůty dle § 265e tr. řádu.
Obviněný J. T. svým dovoláním napadá výrok o vině i výrok o trestu z rozsudku
Vrchního soudu v Praze. Odvolává se jednak na dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru výrok o vině spočívá v nesprávném
posouzení skutku, jednak na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr.
řádu, neboť považuje odsuzující výrok napadeného rozsudku za neúplný. Své
dovolání odůvodňuje tak, že napadený výrok o vině svým právním závěrem řádně
nepostihuje skutková zjištění učiněná před soudem prvního i druhého stupně ve
vztahu k zákonem předpokládaným stadiím trestného činu. Neúplnost výroku
napadeného rozsudku spatřuje v tom, že tímto výrokem podle jeho názoru není
náležitě vystižena skutečnost, zda se jednání, pro které byl odsouzen, dopustil
způsobem předpokládaným ustanovením § 9 odst. 1 nebo odst. 2 tr. zákona. Ve
zdůvodnění dále uvádí, že jednání spočívající v opatření padělaných bankovek se
sice dopustil, ale že se tak stalo na popud policejního orgánu a že v tomto
ohledu se marně domáhal doplnění dokazování. V tom, že odvolací soud tomuto
jeho návrhu nevyhověl, spatřuje zkrácení práva na obhajobu. „Angažovanost“
policejního orgánu dále uvádí do souvislosti se skutkovými zjištěními týkající
se otázky škodlivého následku posuzovaného jednání a vyslovuje názor, že
škodlivý následek právě z tohoto důvodu nemohl nastat jak ve vztahu ke
kvalifikované podstatě, tak i základní skutkové podstatě. Vyslovuje rovněž
názor, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako dokonaný trestný čin, nýbrž
maximálně jako příprava či pokus trestného činu, což by mělo mít vliv na výši
uloženého trestu. Mimo to vytýká napadenému rozsudku i nedostatečnost
skutkových zjištění a odvolává se na své prohlášení učiněné v závěrečné řeči,
které mělo podle jeho názoru vést k doplnění dokazování o náležité objasnění
úlohy policie, a to zejména ve vztahu k iniciaci a motivu jeho jednání.
Jestliže se tak nestalo, považuje to za porušení práva na spravedlivý proces a
za nesprávné právní posouzení věci.
V petitu svého dovolání tedy vzhledem ke svým námitkám navrhuje, aby Nejvyšší
soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k
novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. F. svým dovoláním napadá výrok o vině i výrok o trestu z rozsudku
Vrchního soudu v Praze a odvolává se na dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu. Tvrdí, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku ve vztahu k jeho osobě. V dovolání dále uvádí, že podrobnější
zdůvodnění zašle prostřednictvím svého obhájce do 7 dnů po poradě ve věznici. V
petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky
napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k novému
projednání a rozhodnutí. Spis přiložený k dovolání však již žádné doplnění
dovolání neobsahuje.
.
Obviněný M. T. ve svém dovolání ze dne 5. 9. 2002 pouze odkazuje na dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadá rozsudek
odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu první instance a že se domnívá,
že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Dále uvádí, že své dovolání dodatečně
odůvodní. Toto dodatečné odůvodnění činí podáním datovaným dnem 20. 9. 2002, ve
kterém tvrdí, že trestného činu, za který byl odsouzen, se nedopustil, dále že
svého advokáta upozornil na skutečnost, že se jedná o konstrukci Policie ČR a
nikoli o důkaz, neboť se jedná přinejmenším o provokaci. Vzhledem k těmto
skutečnostem žádá o zproštění obžaloby.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství. Ten především konstatuje, že zatímco dovolání J. T. a J. F.
byla podána v zákonné lhůtě k podání dovolání podle § 265e tr. řádu, dovolání
M. T. bylo podáno po uplynutí této lhůty.
Pokud jde o dovolání J. T., konstatuje, že toto dovolání je jen zčásti podáno z
důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, neboť námitku dovolatele týkající se
způsobu, kterým soudy obou stupňů vyhodnotily jeho obhajobu, že jeho trestná
činnost byla vyprovokována policejními orgány, nelze z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přijmout a přihlížet k
ní. Ostatní námitky dovolatele však považuje za odpovídající uplatněným
dovolacím důvodům. K námitce týkající se neúplnosti výroku odvolacího soudu
uvádí, že sice dle jeho názoru mělo být v tzv. právní větě rozsudku Vrchního
soudu v Praze vyjádřeno, že obviněný J. T. opatřil padělané peníze nejen
jinému, ale i sobě a že tyto peníze přechovával, nicméně dospívá k závěru, že
přezkoumání věci na základě dovolání z tohoto důvodu by nemohlo zásadně
ovlivnit postavení obviněného a jelikož podmínka, spočívající v zásadním
významu otázky, která má být z podnětu dovolání řešena, platí vedle první z
uvedených podmínek pouze kumulativně, navrhuje, aby v této části bylo dovolání
J. T. odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu. Námitku dovolatele
týkající se toho, že v rozsudku není náležitě vyjádřeno, zda se svého jednání
dopustil jako pachatel nebo jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zákona,
označuje za zjevně neopodstatněnou, neboť spolupachatelství není žádnou
samostatnou formou trestného činu, není zapotřebí tuto skutečnost ve výroku o
vině výslovně uvádět a není tudíž vadou rozsudku absence tohoto vyjádření. V
této části tedy státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje
odmítnutí posuzovaného dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Dovolání obviněného J. F., hodnotí státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je stanoven v §
265b odst. 1 tr. řádu a navrhuje tedy odmítnutí tohoto dovolání podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že všechna posuzovaná dovolání jsou přípustná podle §
265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém
stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují
proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Všichni
obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného
prostředku.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda byla posuzovaná dovolání podána ve
lhůtě uvedené v § 265e tr. řádu a zjistil, že dovolání J. T. a J. F. byla
podána v zákonem stanovené lhůtě, zatímco dovolání M. T. bylo podáno až po
uplynutí této lhůty. Z přiloženého spisového materiálu je zřejmé, že pro
počátek běhu lhůty pro podání dovolání je rozhodný v daném případě den doručení
rozsudku odvolacího soudu obhájci obviněného, tj. 1. 7. 2002. Protože předmětné
dovolání bylo podáno na poštu až dne 5. 9. 2002, tedy po uplynutí zákonné
dvouměsíční lhůty, Nejvyššímu soudu nezbylo, než se dovoláním M. T. blíže
nezabývat a odmítnout jej podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu jako podané
opožděně.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí v případě obviněných J. T. a J. F. posoudit otázku,
zda důvody uplatněné v posuzovaných dovoláních lze považovat za důvody uvedené
v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Z textu dovolání J. F. jednoznačně vyplývá, že
uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá a neobsahuje žádné námitky, které by
odůvodňovaly názor, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, resp. dovolání
neobsahuje zdůvodnění žádné a pouze odkazuje na pozdější odůvodnění, které
ovšem Nejvyššímu soudu doručeno nebylo. Ač tedy jinak dovolání formálně splňuje
předepsané náležitosti, jeho obsah použitému dovolacímu důvodu neodpovídá, a
proto nemůže být v rámci řízení o dovolání náležitě posouzeno. Podle názoru
Nejvyššího soudu v tomto případě nelze postupovat jiným způsobem, než
takovéto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout.
Z textu dovolání J. T. vyplývá, že použitým dovolacím důvodům toto dovolání
odpovídá toliko částečně. Námitka dovolatele týkající se provádění a hodnocení
skutkových okolností ve vztahu k údajnému vyprovokování jednání obviněného
policejními orgány je námitkou směřující do skutkových zjištění soudu a netýká
se právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení. Obviněný v
této části svého dovolání pouze prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke
kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. V této
souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném
ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně
právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění
nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav
hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Uvedené námitky obviněného se tak
nekryjí s uplatňovaným dovolacím důvodem a samy o sobě by vedly k odmítnutí
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Další uplatněné námitky obviněného J. T. lze subsumovat pod dovolací důvody
podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu. Nejvyšší soud však tyto námitky
shledal zčásti zjevně neopodstatněnými, zčásti sice opodstatněnými, nikoli však
tak závažnými, aby se vztahovaly k otázce zásadního významu a aby projednání
dovolání mohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Za zjevně neopodstatněné
považuje Nejvyšší soud námitky obviněného, týkající se neúplnosti výroku
napadeného rozsudku ve vztahu k vyjádření formy spolupachatelství podle § 9
odst. 2 tr. zákona. Skutečnost, že citace formy spáchání trestného činu není ve
výroku odsuzujícího rozsudku v případě obviněného J. T. výslovně uvedena,
nemůže sama o sobě vést k závěru, že jde o vadu rozsudku. Spolupachatelství ve
smyslu ustanovení § 9 odst. 2 tr. zákona není žádnou samostatnou formou
trestného činu a trestní odpovědnost spolupachatele je vymezena tak, jako by
trestný čin spáchal sám.
K námitce dovolatele, že trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140
odst. 1 tr. zákona, jímž byl uznán vinným, nemohl dokonat, považuje Nejvyšší
soud za nutné uvést následující. Skutkovou podstatu trestného činu padělání a
pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zákona naplní nejen ten, kdo jinému
opatří padělané nebo pozměněné peníze, ale i ten, kdo opatřil padělané nebo
pozměněné peníze sobě. Formulace právní věty výroku o vině napadeného rozsudku,
ze které vyplývá, že obviněný pouze „jinému opatřil padělané peníze“ je
nepřesná s ohledem na skutková zjištění, učiněná soudy obou stupňů. V případě
obviněného J. T. zmíněná právní věta nevyjadřuje další zjištěné skutečnosti, že
opatřil peníze nejen jinému, ale i sobě, a že tyto padělané peníze přechovával.
Za této situace je nepochybné, že obviněný uvedený trestný čin dokonal.
Odvolací soud tak ve svých důsledcích zúžil trestní odpovědnost obviněného J.
T. a je evidentní, že případné projednání dovolání obviněného by nemohlo
zásadním způsobem ovlivnit jeho postavení. Nejvyšší soud neposuzoval tuto
otázku ani jako věc po právní stránce zásadního významu.
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno opožděně. Protože dovolání obviněného M. T. bylo podáno opožděně,
rozhodl Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením tak, že se dovolání
obviněného M. T. odmítá.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v případě dovolání obviněného J. F. zjistil, že dovolání nebylo
podáno z důvodů uvedených v zákoně, v souladu s citovaným ustanovením zákona
jej odmítl.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu také
Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by
nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu
dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Jak je již výše
uvedeno, dovolání podané obviněným J. T. je zčásti zjevně neopodstatněné a
zčásti je zřejmé, že projednání jeho dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit
postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po
právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto postupoval v souladu s
výše citovanými ustanoveními zákona a dovolání obviněného J. T. rovněž odmítl.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu pak o odmítnutí dovolání rozhodl v
neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 6. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h