3 Tdo 177/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2003 o dovolání podaném obviněnou V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 6 To 448/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 196/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. 1 T 196/2001, byla obviněná V. P. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. spočívajícím po skutkové stránce v tom, že „ dne 28. 4. 2001 kolem 7.30 hodin v R. – J., okres B., před domem, v průběhu slovního konfliktu fyzicky napadla svého zetě J. Ž. tak, že jej držela pravou rukou pod krkem a levou rukou jej udeřila přes pravé ucho, čímž mu způsobila zranění ve formě lehkého pohmoždění a oděrek kůže na pravé straně krku, lehkého povrchního pohmoždění kůže na pravé tváři a pravém ušním boltci a lehkého pohmoždění ušního bubínku a struktur středního a vnitřního ucha s dobou léčení do 1. 7. 2001.“ Za tento trestný čin jí byl podle § 221 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák., za použití § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozenému J. Ž. i škodu ve výši 8.460,- Kč a poškozené V. z. P. ČR škodu ve výši 3.877,- Kč.
O odvolání obviněné proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 6 To 448/2002, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku celý výrok o trestu a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl, že se obviněná podle § 221 odst. 1 tr. zák. odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl pak výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněná V. P. podala prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 6 To 448/2002 a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. 1 T 196/2001, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V tomto svém mimořádném opravném prostředku dovolatelka především uvedla, že trestný čin nespáchala a výrok o vině je tedy nesprávný. V souvislosti s tím vyslovila přesvědčení, že soudy obou stupňů porušily zásadu presumpce neviny, když na jedné straně vycházely výlučně z tvrzení poškozeného a znalce, aniž by na druhé straně byla dostatečně prověřena její vlastní obhajoba zejména v tom směru, že poškozený vadou sluchu trpěl již dříve a byl pro ni léčen. Dovolatelka v odůvodnění dovolání dále zdůraznila některé konkrétní skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování, jež podle jejího názoru jednoznačně zpochybňují závěr o vině. Zásadu o volném hodnocení důkazů přitom podle dovolatelky nelze uplatňovat způsobem, že určité skutečnosti jsou zcela popírány a přehlíženy a soud se s některými skutečnostmi nevypořádá vůbec.
Vzhledem k shora konstatovaným důvodům proto v petitu dovolání navrhla, „aby napadená rozhodnutí dovolací soud zrušil a věc podle § 265l tr. ř. vrátil Okresnímu soudu v Bruntále k novému projednání a rozhodnutí.“
Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva písemně se k dovolání obviněné vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněná V. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. Z hlediska podmínek obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. nelze přehlédnout, že dovolatelka ve svém podání neoznačila, které výroky rozhodnutí napadá. Poněvadž však z dovolání jednoznačně vyplývá, že směřuje proti rozhodnutí o vině, lze mít za to, že rozsudek soudu druhého stupně je napadán ve všech výrocích a rozsudek soudu prvního stupně v nezrušené části. Konstatovaná formální vada není proto závažná do té míry, aby byla relevantním důvodem pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. vzhledem k nedostatku jeho obsahových náležitostí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě dovolatelka nepoukazuje na nesoulad mezi popisem skutku a soudem užitou právní kvalifikací. Vytýkané vadné hmotně právní posouzení věci opřela o názor, že soudy obou stupňů v rozporu se zásadou o volném hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) se dostatečně nevypořádaly s její obhajobou a v závěrech o vině vycházely z důkazů obsahujících zjevné rozpory, které nebyly v řízení dostatečně vzaty v úvahu a tudíž ani odstraněny provedením dalších důkazů. V podstatě tedy namítá, že bylo rozhodováno na podkladě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelkou ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jejichž důsledkem pak mělo být následné vadné hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. K tomu je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoliv však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, kterou pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler